Katastrofická erupce sopky zabila skoro 7 000 lidí a změnila krajinu. Vláda reagovala velmi krutě

Guatemalská sopka Santa María či Gagxanul v jazyce domorodců K’iche‘ byla nečinná po 500 let a dost možná i o celé tisíciletí déle. Když proto v dubnu roku 1902 výšiny na západě země zasáhl zemětřesný roj, nikdo se sopečné erupce neobával. Jak se ukázalo, byla to chyba, která přinesla smrt víc než 6 tisícům lidí a region uvrhla do chudoby.

Děsivý výbuch sopky

Tehdy se totiž sopka probudila a o pár měsíců později, 24. října, začala bouřit. Bylo teprve pět ráno, když se městem San Felipe začal rozléhat děsivý zvuk, který místní přirovnali k hukotu silného vodopádu. Vulkán se ale tehdy schovával v mlze a místní pochopili, že právě on je zdrojem záhadného hučení, až o hodinu později, kdy na celou oblast začal padat sopečný prach a popel.

Pak už šly události ráz na ráz. Ze sopky vyšlehla rudá záře a vychrlila obrovský mrak černého popela. Podívaná to musela být nesmírně děsivá a zároveň fascinující. Temná mračna protínaly blesky a u hrdla vulkánu jím prosvítalo rudé, rozžhavené magma. Země se otřásala silnými explozemi, které mohli lidé zaslechnout i 160 kilometrů daleko. I v 800 kilometrů vzdálených oblastech padal k zemi popel a úlomky hornin a zemi zahalil černý mrak, kterým neprostupovalo světlo.

O den později bylo ještě hůř. Erupce změnily charakter a na okolní domy, farmy a města začaly dopadat obrovské rozžhavené kameny. Představu o síle výbuchu vám možná pomůže utvořit fakt, že pemza dopadala v oblasti veliké 273 tisíc čtverečních kilometrů a sloupec popela viděli až ve 4 tisíce kilometrů vzdálené Kalifornii. Takzvaná Pliniovská erupce je jedním z nejničivějších typů erupce vůbec a Santa Maria toho dne ukázala proč. Její výbuch byl jedním z nejničivějších ve 20. století. Než se konečně trochu uklidnila, stihla zahubit víc než 6 tisíc lidí, zdevastovat svoje okolí a kompletně přeměnit podobu okolní krajiny – v jihozápadní straně vulkánu po ní zůstal kilometrový kráter.

Domorodci dopadli nejhůře

Historici se shodují, že počet obětí nemusel být tak vysoký. Místní autority se ale tehdy soustředily na pořádání propagandistického festivalu režimu tehdejšího prezidenta Manuela Cabrery a ignorovaly veškeré varovné signály, a dokonce o prvotních otřesech tvrdily, že mají původ v sousedním Mexiku. Nejhůř dopadli pochopitelně domorodí obyvatelé. Nejenže přišli o rodiny, přátele, domy, dobytek i sklizeň, ale ještě museli bez nároku na jakoukoli pomoc pracovat na obnově. Kolonizátorům přitom vláda jako odškodné rozdělila domorodcům zabavenou půdu.

Zdroj: ResearchGate