Alternativní historie: Co kdyby Hitler vyhrál druhou světovou válku? Jeho vláda by skončila mnohem katastrofičtěji

Když začneme spekulovat nad historickými alternativami 20. století, snad žádná otázka není tak palčivá jako tato. Těžko si představit politickou či společenskou situaci, jež by změnila běh dějin druhé poloviny minulého století výrazněji nežli vítězství nacistického Německa v druhé světové válce. Jak by taková situace mohla nastat a co by to pro nás znamenalo?

Klíčová Británie

Nejdříve je třeba se zamyslet nad tím, jak by Hitlerovo Německo vítězství ve válce dosáhlo. Z dnešního pohledu můžeme říci, že se Hitlerova ambice rychlého postupu ve válce ukázala jako dvojsečná – postup na západní frontě byl sice skutečně bleskový, ovšem netrpělivost během oboustranně vysilující bitvy o Británii vedla k tomu, že Němci většinu svých leteckých sil přesunuli na východní frontu či do zásobovacích bojů o Středozemní moře. Pokud by však Němci vytrvali a bombardováním vyčerpané Britské ostrovy nakonec porazili, výrazně by si tím usnadnili situaci na západní frontě.

V souladu s tímto vítězstvím by nebylo třeba vyhlašovat válku Spojeným státům, ale naopak by se vyplatilo se zámořskou mocností uzavřít příměří. Po dobytí Velké Británie by byl vstup amerických jednotek na evropská bojiště značně ztížen, a tak by se Američané možná drželi zpátky a Hitlerovým rejdům Evropou je zpovzdálí přihlíželi. Možná.

V případě dobytí Británie a nerozdmýchání konfliktu s USA by se Hitler mohl soustředit na východní frontu. Zvolil by k postupu jiné než nehostinné zimní období a pravděpodobně by znatelně hůře vybavenou Stalinovu armádu porazil. V tu chvíli by se Hitler mohl označit za vítěze druhé světové války, udělit svému pohůnkovi Mussolinimu do správy strategicky méně důležitá území a sám vládnout Evropě.

Americká záchrana?

Po takovém konci druhé světové války by však pravděpodobně nastaly další boje. Hitlerovým cílem byla globální dominance německé říše a jeho pokřivených myšlenek, takže by se s dobytím kontinentální Evropy jistě nespokojil. První boje by byly svedeny zřejmě s dosud rezistentními skandinávskými zeměmi. Pak by následovala Afrika, v níž by Hitler spojil síly s Afrikánci, často rasistickými potomky evropských přistěhovalců. Bez podpory svých evropských kolonistů by většina afrických zemí neměla proti Hitlerovi šanci.

Raději nedomýšlet, jak by nacistický režim následně nakládal s etniky, která považoval za podřadná. Pravděpodobně bychom zaznamenali množství genocid a etnických čistek – samozřejmě za předpokladu, že by se brutální režim nerozpadl zevnitř, a to jak kvůli mocenským půtkám, tak i vinou rostoucí nespokojenosti většiny obyvatel se zvěrstvy páchanými napříč kontinenty.

Vedle nepředstavitelnosti fungování takto rozsáhlé a multinárodnostní říše ve 20. století je potřeba si opět vzpomenout na USA, které by nepřihlížely Hitlerovu upevňování moci a zločinům proti lidskosti donekonečna. Na rozdíl od Německa navíc Spojené státy na konci války disponovaly atomovou bombou, a tak by pravděpodobně namísto Japonska zvolily cíl dopadu mnohem bližší Hitlerovu srdci; raději si nepředstavovat, jaké následky by jaderná bomba shozená nad Berlínem měla i pro naši kotlinu...