Spojenci a nacisté bojovali o pláž Omaha širokým arzenálem zbraní. Co všechno proti sobě tasili?

Udělat celkový přehled všech typů zbraní, které proti sobě spojenecká vojska a nacisté používali, by bylo na poměrně rozsáhlou publikaci. Nabízíme tedy alespoň přehled zbraní, které voják unesl v ruce. I s nimi totiž dokázal napáchat ohromné škody na životech nepřítele.

Velká Británie

Lehký kulomet Bren

I když Britové ve svých materiálech rádi tvrdí, že se jedná o zbraň typicky anglickou, skutečnost je taková, že už samotný název odkazuje na Československo, konkrétně Brno. BREN je totiž složeninou slov BRno ENfield a tento lehký kulomet se stal skutečně světově proslulým. Najdete ho dokonce v rukou vojáka na Národním památníku v malajském Kuala Lumpur. BREN konstrukčně vychází z předchozího úspěšného československého kulometu ZB vz. 26. Licenci zakoupila Zbrojovka Brno, která provedla dílčí úpravy a začala vyrábět lehký kulomet, jenž se díky své nesporné kvalitě začal vyvážet do světa a následně docházelo i k prodejům licence. Tu mimo jiné koupila i Velké Británie. Výsledkem byl lehký kulomet Bren, který byl zkonstruován pro anglické střelivo ráže 7,7 mm.

Ráže: .303 palce (7,7 mm); zásobník: 30 nábojů; účinný dosah střelby: 550 mm; maximální dostřel: 1 700 m; rychlost střelby: 500 ran/min; hmotnost: 9,96 kg; délka: 1 150 mm

Lee Enfield Mark 1 n°4

Pušky Lee Enfield Mark 1 se staly mezi britskými puškami klasikou. Ne takovou, jako byly například sovětské Mosint Nagant, nicméně inženýr J. P. Lee si své místo v military síni slávy rozhodně zaslouží. Puška, kterou vytvořil v roce 1898, se stala standardní zbraní britské armády, vojáci jejího veličenstva s ní byli vyzbrojeni i do bojů první i druhé světové války. Dokonce sloužila i jako zbraň odstřelovačů. Její zásobník obsahoval 10 nábojů.

Ráže: .303 palce (7,7 mm)Zásobník: 10 nábojůÚčinný dosah střelby: 503 mMaximální dostřel: 2 743 mRychlost střelby: 15 výstřelů/minHmotnost: 4,11 kg

Mills bomb No. 36 Mk. 1 – ruční granát „ananas“

Při pohledu na tento granát je pochopitelné, že mu vojáci přezdívali „ananas“. Granát Mills No. 36 byl vyvinut v květnu 1918 v reakci na potřeby probíhající (byť končící) 1. světové války. Takzvaná Millsova bomba měla dvě verze zpožďovače výbuchu – čtyři a sedm sekund. Sedmivteřinové zpoždění s sebou neslo riziko, že ho němečtí vojáci hodí zpět. Jeho zoubkovaný plášť měl během výbuchu rozmést do prostoru velké množství šrapnelů, ale praxe ukázala, že fragmentace střepin byla velmi nepředvídatelná. Granátů se v různých variantách vyrobilo kolem 75 milionů, existovala i „pušková“ verze . Tzv. Millsova bomba se jmenovala na počest Williama Millse, granátníka ze Sunderlandu.

Typ granátu: obranný; detonační mechanismus: jehla; časové zpoždění: 4 a 7 sekund; výbušný: 70 gramů TNT; smrtelný rozsah: až 35 metrů; hmotnost: 0,63 kg; délka: 96,9 mm

USA

Těžký kulomet Browning M2 HB

John Browning navrhl těžký kulomet, který podobně jako v případech mnoha jiných konstruktérů (například nejslavnějšího Kalašnikova) nese jméno svého tvůrce. Američtí vojáci mu přezdívají „kalibr padesát“ (fifty-cal) a své válečné vavříny si připsal nejen v bitvách 2. světové války, ale i během války ve Vietnamu, kde často bránil perimetr z hlídkových věží. Nasazen byl i proti Saddámu Husajnovi v Iráku či talibanským bojovníkům v Afghánistánu. Jeho střely dokážou proniknout lehkým pancéřováním, používaly se tedy proti vozidlům i nízkoletícím cílům. Literatura udává, že nejvzdálenější cíl zasáhl střelec z Browningu M2 na vzdálenosti 3 200 m. Není bez zajímavosti, že mělo jít jen o výstražnou dávku proti obsluze minometu. Aktuálně je tento kulomet běžnou zbraní v rámci jednotek NATO.

Ráže: .50 palce (12,7 × 99 mm); podávací systém: pásové podávání; účinný dosah střelby: 1 800 m; maximální dostřel: 2 500 m; rychlost střelby: 500 ran/min; hmotnost kulometu M2 HB: 38 kg; hmotnost stativu M3: 20 kg; celková hmotnost: 72,62 kg; délka: 1 653 mm; délka hlavně: 1 143 mm

Samopal M1A1 – legendární Tommy Gun

Boje v úzkých zákopech 1. světové války ukázaly výhody krátkého samopalu. S dlouhou puškou se v zákopech, zejména při bojích muže proti muži, manévrovalo poměrně neobratně, výrazně kratší samopal zásadně zvýší rychlost reakce. I tato zbraň se jmenuje pro muži, jenž navrhl jeho prototyp. John T. Thompson dostal prototyp do provozu v roce 1920 a ještě téhož roku byla zadaná výroba v průmyslovém měřítku a jako osobní zbraň ho začali fasovat američtí mariňáci. Největší slávu zažil v dobách americké prohibice, kde sloužil i na stranách pašeráků a nelegálních distributorů načerno páleného alkoholu. Sovětskému svazu bylo od listopadu 1941 do dubna 1942 dodáno 75 000 kusů samopalu Thompson, poměrně velký počet jich byl ale ukořistěn německými vojsky, takže bojovaly na všech stranách 2. světové války.

Ráže: .45 palce (11,43 × 23 mm); zásobník kulatý: 20/30 nábojů; účinný dosah střelby: 150 m; rychlost střelby: 700 kol/min; hmotnost: 4,78 kg; délka: 813 mm

Colt 1911 A1 – zbraň hlavně pro důstojníky

Samonabíjecí pistoli typu Colt 1911 má na svědomí John Moses Browning, takže se výjimečně nejmenuje po svém „stvořiteli“. Jak vyplývá z názvu, do výzbroje americké armády se dostala roku 1911 a díky své spolehlivosti s jedinou výraznou modernizací v roce 1924 sloužila jako standardní osobní krátká palná zbraň zejména důstojníků až do roku 1985, kdy ji nahradila Beretta 92 F (M9) ráže 9 mm Luger. Tu některé speciální armádní jednotky používají dodnes. Colt 1911 se dočkal nasazení během čtyř velkých válek (první i druhé světové války, korejské války a války ve Vietnamu) a nespočtu dalších ozbrojených konfliktů. Zbraň má standardní zásobník na 7 nábojů a je vybavena manuální a dlaňovou pojistkou.

Palebný režim: poloautomatický; ráže: .45 palce (11,43 mm); zásobník: 7 nábojů; dostřel: 50 m; rychlost střelby: 20 kol/min; hmotnost: 1,06 kg; délka: 218 mm

Německo

MP 40 – německá „samopalová“ klasika

V každém filmu o druhé světové válce se samopal MP 40 vyskytuje. A není divu. Vždyť v rámci druhé světové války šlo o nejpoužívanější samopal německé armády, kterých bylo vyrobeno více než milion kusů. Na svědomí jej má konstruktér Heinrich Vollmer, který ho navrhl v roce 1938.

Určitou nevýhodu vedoucí k plýtvání střelivem a nepřesnosti zásahů je nemožnost přepnout na střelbu jednotlivými ranami, střelec měl k dispozici pouze střelbu dávkou. Tato verze se vyznačovala lisovaným pouzdrem závěru, což zjednodušilo a zlevnilo výrobu – úspora v dobách války velmi znatelná.

Palebný režim: automatický; ráže: 9 × 19 mm Parabellum; zásobník: 32 kulatých nábojů; účinný dosah střelby: 150 m; rychlost střelby: 450 ran/min; hmotnost: 3,97 kg; délka: 830 mm

Luger P-08 Parabellum – osobní zbraň (nejen) německých důstojníků

Pistole Luger P-08 byla zbraň, která se stala oblíbeným sběratelským artiklem spojeneckých vojáků a ve sbírkách military fanoušků pořád patří k velmi ceněných exponátům. Své první nasazení prodělala během první světové války, neboť pistole P-08 se začala vyrábět od roku 1898. Jméno Parabellum pochází ze slavného latinského motta „Si vis pacem, para bellum“: „Pokud chcete mír, připravte se na válku.“ Pistole byla vyvinuta Georgem Lugerem, který se inspiroval jednou z prvních komerčně úspěšných samonabíjecích zbraní – pistolí Borchardt C-93 vynálezce Huga Borchardta. Zbraň měla mnoho variant, včetně možnosti nasadit kruhový zásobník nebo ramenní opěrku. Původní ráže pistole byla 7,65 mm Luger. Tento náboj má původ v náboji 7,63 Borchardt. V průběhu vojenských zkoušek byl na základě požadavku vyšší zastavovací schopnosti vyvinut z náboje 7,65 Luger i náboj 9 mm Luger. Následně došlo v mnoha případech vcelku logicky k „modernizaci“ zbraně z ráže 7,65 Luger právě na ráži 9 mm Luger. Úprava nebyla příliš složitá, stačilo pouze vyměnit hlaveň.

Ráže: 7,65 × 21 mm Parabellum; zásobník: 8 střel; účinný dosah střelby: 50 m; rychlost střelby: 20 kol/min; hmotnost: 0,871 kg; délka: 222 mm

Ruční granát M39

Ruční granát je velmi specifická zbraň. Nemusíte mířit přesně, stačí hodit do blízkosti nepřátelského objektu. Granát M39 vstoupil v říšské armádě do služby v roce 1939 pod názvem Model 1939 Eihandgranate. Termín Ei (vejce v němčině) odkazuje na tvar granátu a barva víčka na dobu zpoždění výbuchu. Granát s modrým víčkem explodoval za 4,5 sekundy po aktivaci, žluté víčko dávalo vojákovi 7,5 sekundy na odhoz a úkryt. S oblibou by používán na „vyčištění“ místností a v bojích v zákopech, což se při postupu do nitra Normandie ukázalo být velmi užitečné. Granát byl vyrobený z litiny a vycvičený voják jej díky nízké váze dokázal hodit až do vzdálenosti 40 metrů. Podle některých literárních zdrojů (údaje se liší) jich zbrojovky vyrobily až 90 milionů kusů.

Typ granátu: obranný; letální poloměr: 3 metry; časové zpoždění: zpoždění 4,5 nebo 7,5 sekund; plnění: 112 g TNT; hmotnost: 220 gramů; průměr: 60 mm

MG 42 – německý lamač kostí

V případě této zbraně dokázal dobře zastřílený kulomet a zkušená obsluha pokrýt široké palebné pole a zásadním způsobem hájit a zneprůchodnit bráněný perimetr. Typové označení odkazuje na rok, kdy byl zaveden do výroby, nejmenuje se tedy, jak bývá u zbraní často zvykem, podle svého konstruktéra. MG 42 má nejrychlejší rychlost střelby ze všech kulometů druhé světové války. Vylepšená verze MG 42V prodělala svůj křest ohněm právě v bitvách během spojenecké invaze. I když zbraň vypadá masivně, její váha se redukovala na pouhých 9 kg. Dodnes je tato zbraň považována za nejlepší kulomet válečné historie a nejedna moderní zbraň z něj koncepčně i konstrukčně vychází. A to včetně současného amerického kulometu M-60.

Vyrobeno: 423 600 ks (během 2. světové války); palebný režim: automatický; ráže: 7,92 × 57 mm Mauser; podávací systém: 50 nebo 250 nábojů; maximální dostřel: 4 700 m; rychlost střelby: 1 200 nábojů/min (u některých verzí až 1 800 nábojů/min); hmotnost: 11,57 kg (modernizovaná verze 9 kg); celková délka: 1 225 mm; délka hlavně: 533 mm