Brutálně popravil 5 lidí a neušetřil ani kamaráda. Sadista Biederman nyní lituje a chce na svobodu

V roce 1993 pracoval tehdy devatenáctiletý rodák z Brandýsa nad Labem Oto Biederman v kolínském lihovaru. Miloval zbraně, fascinovala ho bojová umění a pro peníze a uznání byl ochotný udělat cokoli. A tohle všechno o něm dobře věděl i kamarád Roman Procházka, který se spolu s Jiřím Šťastným nedokázal odhodlat k vraždě, která by oběma přinesla tři miliony korun.

Trezor v obchodním domě Krone

Procházka se Šťastným tehdy pracovali v bezpečnostní agentuře Safe-Guard, která mimo jiné hlídala i obchodní dům Krone na Václavském náměstí. Jejího majitele Jiřího Vrábela zlákaly tři miliony, které v jejím trezoru ležely. Nehodlal si sice sám špinit ruce, ale s Procházkou a Šťastným se dohodl snadno. Zabít nevinného kolegu ale ani jeden z nich nezvládl. Teprve když k loupeži přizvali Biedermana a nabídli mu 200 000 korun, věci se daly do pohybu a vznikla skupina, které se bude jednou přezdívat Kolínský gang.

Biederman během přepadení obchodního domu na rozdíl od Šťastného s Procházkou nezaváhal a šestatřicetiletého vrátného napadl tonfou. Vraždu pak spolu se Šťastným dokončili s pomocí pažby zbraně, kterou se hlídač pokusil z posledních sil nahmatat, nože, ostré jehlice a ocelového lanka, kterým se muže snažili uškrtit.

Mohlo by vás zajímat: Orličtí vrazi zabíjeli i vlastní příbuzné. Nacpání mrtvol do sudů jim nestačilo

Když na místo další den přijeli policisté, v první chvíli údajně mysleli, že vrátného někdo střelil brokovnicí do obličeje. Tak brutální zranění byla. Na to, kdo má vraždu na svědomí, kriminalisté nepřišli, proti majiteli bezpečnostní agentury neexistovaly důkazy a Vrábel se Šťastným a Procházkou si peníze rozdělili. Biederman sbalil svých 200 000 korun a byl také spokojený. Avšak jen do chvíle, dokud mu peníze stačily.

Kamarád s milionem

Rok a půl po první vraždě se Biedermanovi svěřil jeho kamarád Martin, že má v trezoru kvůli cestě do USA schovaný milion v dolarových bankovkách. Biederman okamžitě ucítil příležitost. Oslovil dva kamarády, Milana Chládka a Jaroslava Pavlíčka, aby mu pomohli Martina zabít a peněz se zmocnit.

Prvního června spolu všichni nasedli do auta. Sedmadvacetiletý Martin měl za to, že jedou do nočního baru. Jenže když zastavili na opuštěném odpočívadle, aby si „protáhli nohy“, Biederman tam svému kamarádovi prostřelil hlavu a srdce.

U mrtvoly v kapsách ale ke svému rozladění nenašli ani peníze, ani klíč k trezoru. A když se o pár dní později vloupali do Martinova domu a celý trezor ukradli, zjistili, že je prázdný. Peníze z něj totiž krátce po Martinově zmizení vybrala jeho manželka. Poradil jí to kamarád policista.

Zakopané tělo nikdo neobjevil, a i když se policisté Biedermana s Pavlíčkem vyptávali, spokojili se s vysvětlením, že se Martin rozhodl v průběhu večera změnit společnost.

Benzinka a pozemky v Suchdole

Ani ne týden po téhle úplně zbytečné vraždě proto Biederman namířil svou zbraň na člověka znovu, během pokusu o loupež na benzínce na Praze 9. Spolu s Chládkem ze třiačtyřicetiletého pumpaře dostali bez větších problémů peněženku se třiceti tisíci, Biederman ho ale stejně zastřelil, když se muž nečekaně pohnul.

Přečtěte si také: Ivan Jonák v Discolandu vítal politiky i Karla Gotta. Vražda manželky ho málem stála život

Vzhledem k tomu, že peníze ještě toho večera s Chládkem rozfofrovali v erotickém podniku, zvítězila o tři měsíce později touha po bohatství i nad kamarádstvím. Jaroslav Pavlíček, Biedermanův kumpán z druhé vraždy, totiž zdědil velké pozemky v pražském Suchdole v hodnotě dvou milionů.

Ivana Vrábela napadlo, jak na tom vyrýžovat, a Chládek s Biedermanem byli ochotní mu v tom pomoct. Špinavá práce ale opět byla na Biedermanovi. Jaroslavovi do těla vystřílel šest ran a ještě ho pro jistotu bodl dýkou, než jeho mrtvé tělo nacpal do skříně a později zakopal na zahradě. Rodiče, s kterými bydlel, střelba nijak nevyvedla z míry – později vypověděli, že Biederman doma střílel často.

Velkolepé plány se ale gangu zbortily jako domek z karet. Pozemky totiž v době jeho zmizení ještě nebyly Jaroslavovy a jeho matka pak jejich převod promptně zastavila. Skupina spáchala další vraždu a opět odešla s prázdnou.

Hotel Apollo

Ivan Vrábel figuroval jako mozek organizace i v případě poslední vraždy. Skupina podnikatelů z Litvínova ho oslovila, aby jí pomohl dostat dluh ze dvou mužů ze Vsetínska. Vrábel to ale Biedermanovi podal tak, že je třeba jednoho z nich zavraždit.

Biederman se tohoto úkolu spolu s Chládkem a novým komplicem Miroslavem Karnošem bez problémů zhostil a 17. ledna 1996 ho s Karnošem ubodali v jednom z pokojů hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí.

Kolemjdoucí si ale všimli jejich auta s podezřele zamazanou poznávací značkou a vyšetřovací tým se nakonec dopátral právě Karnoše. Karnoš ve snaze zajistit si alibi jmenoval Chládka s Biedermanem a nakonec se s Chládkem proti Biedermanovi spolčili a z vraždy ho obvinili. V tu chvíli se Biederman naštval a užaslým vyšetřovatelům řekl úplně všechno nejen o tom, jak to bylo v případě tohohle posledního mordu, ale také o všech dalších.

U soudu nelitoval, teď už ano

„Soudil jsem i jiné vraždy, ale něco tak promyšleného, řemeslně provedeného a ještě s takovým počtem mrtvých, to jsem předtím, a naštěstí ani poté, již nezažil. Ten člověk projevil neuvěřitelnou neúctu k lidskému životu, který pro něj neznamenal vůbec nic,“ vzpomínal v rozhovoru pro Deník.cz soudce Tomáš Tkačík, který ostravskému senátu tehdy předsedal. Odborníci u Biedermana objevili projevy psychopatie a rozvíjející se rysy sadismu. Jako jediný z takzvaného Kolínského gangu dostal 18. září 1998 doživotí, tresty ostatních se pohybovaly od téměř 25 do 12,5 let.

Zatímco během soudního líčení Biederman žádnou lítost neprojevil, o téměř čtvrtstoletí později všechno vidí jinak. „Já lituju hlavně toho, co jsem udělal, že jo. Nemůžu říct, že se nelituju, nějaká sebelítost tam je. Já už vlastně de facto lituju úplně všeho. Toho, co jsem udělal – těch lidí, který jsem se svými komplici zabil. Lituju jejich blízkých, svých blízkých, blízké svých kompliců, protože svým přiznáním jsem je tam vlastně položil.“

Dále v rozhovoru z roku 2022 prozradil, co by dělal v případě, že by byl propuštěn: „Jsem v kontaktu s rodinou i sociální kurátorkou v Kolíně, mohl bych jít na městskou ubytovnu, abych nemusel obtěžovat rodinu. Měl bych nárok na příspěvek na bydlení a ubytovat se můžete ze dne na den, nezůstal bych na ulici. Mám podporu rodiny, hlady by mě umřít nenechali. Otázka je, jak rychle bych našel práci.“

V současnosti si Biederman dál odpykává svůj trest a doufá, že se brzy dostane ven na podmínku. Jeho chování je údajně příkladné a navíc trpí nevyléčitelnou roztroušenou sklerózou. V roce 2022 ale soud jeho žádost prozatím smetl se stolu.

Zdroj: Dokumentární pořad Legendy kriminalistiky, J. Slušný: Černá kniha českých bestiálních vrahů, Odsouzeni.com, CNN Prima News

Mohlo by vás zajímat: Podcast Hlasy zločinu o manželech Stodolových