Viktor Kožený provedl největší polistopadový podvod. Co dnes dělá v bahamském exilu?

Se značným uvolněním trhu v 90. letech přišla možnost zprivatizovat spoustu státních podniků. Metod, jak se stát majitelem většího či menšího podniku, bylo několik. Byla tu dražba akcií, restituce a další možnosti, kvůli kterým vzniklo Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky. Počátkem devadesátých let ale vešla ve známost tzv. kuponová privatizace, díky níž mohl každý běžný občan získat akcie některého z podniků.

Příchod privatizace

Princip byl víceméně prostý. Kterýkoli občan si mohl koupit kuponovou knížku za 1 035 korun, přičemž 35 korun stála knížka a 1 000 korun nutný kolek. Kuponová knížka obsahovala 10 kuponů po sto bodech, které mohl její držitel uplatnit v rámci privatizačních vln. Akcie firem, na které body uplatnil, mu byly v zaknihované formě připsány na účet ve Středisku cenných papírů, držitel se tak stal hrdým akcionářem některého ze zprivatizovaných podniků.

Metodu, která zřejmě vznikla v 80. letech v Kanadě, přinesl do České republiky Prognostický ústav ČSAV a pravděpodobně šlo o iniciativu Dušana Třísky, Tomáše Ježka a Václava Klause. První kuponovou knížku bylo možné koupit v říjnu roku 1991. První vlna kuponové privatizace přišla 18. května následujícího roku.

Velká šance na podvod

Přestože se Češi kuponové privatizace okamžitě chytli a kuponovou knížku si v republice koupilo 8,5 milionu lidí, řada ekonomů varovala před určitým nebezpečím. V kuponové metodě viděli spoustu prostoru pro obrovské podvody. V té době o sobě dávala vědět investiční společnost Harvard Capital and Consulting, jejímž zakladatelem a vlastníkem byl jistý Viktor Kožený.

Matka Viktora Koženého se v roce 1979 vdala společně s tehdy patnáctiletým Viktorem do Západního Německa. O čtyři roky později se Kožený sám vydal do USA, kde začal studovat na Harvardu, kde v roce 1989 získal bakalářský titul. Spojené státy ale musel po nějaké době opustit, protože se dostal do potíží se zákonem v souvislosti se zneužíváním odcizených kreditních karet.

Přestěhoval se tedy do Londýna, kde krátce pracoval jako investiční bankéř u společnosti Flemmings. Následně se vrátil do tehdejšího Československa, kde v roce 1990 založil Harvard Capital and Consulting. S jeho alma mater neměla firma společného vůbec nic, ale znělo to docela důvěryhodně. Když přišla kuponová privatizace, vycítil Kožený svou šanci na trhu.

Rozvoj reklamy

Kožený založil 6 různých investičních fondů a rozjel masivní reklamní kampaň, do které údajně vložil až 35 milionů korun. O reklamu se mu postarala agentura Mark BBDO, jejíž ředitel Marek Šebesták vymyslel reklamní slogan, který posléze zlidověl – jistota desetinásobku. Krátké a úderné heslo, cílící na to, co české občany momentálně nejvíce zajímá, shrnovalo víceméně všechno, co Kožený nabízel.

Jeho artiklem byl odkup jedné kuponové knížky, jejíž body investoval, a držiteli, jenž mu ji prodal, by následně poukázal zisk ve výši 10 000 korun. Vzhledem k tomu, že knížka byla za 1 035 korun, to desetinásobek úplně nebyl, v té době to ale pořád byla výše tří průměrných platů.

Na reklamní kampaň se chytli i další podnikatelé, reklamu po vzoru Koženého rozjely i fondy PPF Petra Kellnera a Všeobecný investiční fond Trend Michaela Kocába a Martina Kratochvíla. Koženému se přiznává, že nastartoval novodobý reklamní průmysl a víceméně přispěl ke vzhledu české reklamy, jak ji známe dnes. Agresivní reklama zabrala, podle všeho Koženému uvěřil zhruba každý desátý Čech a jeho společnost získala přes milion kuponových knížek.

Kožený na útěku

Kolem roku 1994 začali být držitelé, spoléhající na jistotu desetinásobku, mírně nervózní. Zdaleka ne všichni totiž své desetitisíce obdrželi. Viktor Kožený zareagoval na situaci trochu nečekaně – odjezdem na dovolenou na Bahamy, které shodou okolností platily za daňový exil. Když si v roce 1995 zařídil irské občanství, bylo jasné, že se vrátit nejspíš nehodlá a desetinásobek pro mnoho lidí přestal být jistotou.

Na mezinárodní zatykač na Viktora Koženého čekala česká justice do roku 2003, kdy jej vydal Obvodní soud v Praze. Mezitím si Kožený žil na vysoké noze. Měl k tomu cca 65 miliard, které mu vynesly spekulace s kuponovými knížkami. Koupil si luxusní sídlo v americkém Aspenu, navštěvoval luxusní londýnské podniky a zapojil se do privatizace ropného průmyslu v Ázerbájdžánu. Přitom se opět nedržel na uzdě, co se týče machinací. Tentokrát podvedl americké občany. Utekl tedy na Bahamy, které hledané osoby prakticky nevydávají.

Koženého život v osamění

V roce 2005 byl na Bahamách uvězněn a hrozilo mu vydání do USA. To nakonec bahamské úřady zamítly, a Kožený tak strávil v cele rok a půl místo 20 let, které mu v Americe hrozily. V roce 2010 byl v České republice jako uprchlý odsouzen k 10 letům vězení. Bahamy se tak staly jediným místem, kde může bez rizika žít. Není to špatné místo pro život, když máte 60 miliard, Koženého nakradený majetek se ale stále postupně tenčí.

Koženého manželka jej opustila a zůstala v Londýně. Zároveň Kožený platí na svých pět dcer, které ho příliš nevídají. Velkou část majetku ztratil kvůli rozvodu, ještě větší ale vynakládá na právníky, jež ho mají udržet na Bahamách. Kvůli soudním sporům prodal některé své nemovitosti, zbytek peněz převedl na svou matku. V současnosti se údajně věnuje problematice uprchlíků a automatizace práce.

Zdroje: Deník.cz / G.cz/ Dotyk.cz