Věděli jste o haváriích jaderné elektrárny v Československu, nebo události komunisté skutečně tak důkladně utajili?

Uran, Sověti a my

Prvek, jenž od nás brali Sověti pro své jaderné výzkumy, ať už válečné, či energetické, se stal strategickou surovinou a hlavním tématem smlouvy z 23. listopadu 1945. Že jste o ní nikdy neslyšeli? To je v pořádku, neboť se jednalo o přísně tajnou záležitost, na jejímž základě od nás SSSR odebíral vytěžený uran, který mimo jiné v pracovních táborech těžili političtí vězni a odpůrci komunismu.

Bizarnější už to být nemohlo: českoslovenští odpůrci komunismu rubali pro sovětské komunisty uran použitelný pro bomby. Za československou stranu smlouvu o dodávkách uranu podepsal ministr zahraničního obchodu Hubert Rybka a za Sověty jeho protějšek Ivan Vakulin.

Smlouva byla tajná nejen proto, že se jednalo o strategickou surovinu, ale i proto, že byla pro Československo nevýhodná. My jsme ji totiž Sovětům neprodávali, ale dodávali, tedy darovali. Dnes, když už se o tom může mluvit, se podrobnosti můžete dozvědět v Hornickém muzeu Příbram. Američané měli atomovou bombu, světu ukázali, že ji umí použít, a Sověti nutně potřebovali mít tu svou.

A na to bylo nutno mít co nejkvalitnější suroviny, které se shodou okolností nacházely v Československu. V zemi, kde SSSR direktivně uplatňoval svůj vliv. Vyvážela se ruda, tedy neobohacený uran v množství kolem dvou a půl tisíce tun uranu ročně, přičemž zhruba polovina byla vykutána z ložisek okolo Příbrami. A taky se dal použít v experimentální jaderné elektrárně, která vyrostla v Jaslovských Bohunicích.

První havárie v Jaslovských Bohunicích: dva mrtví

Jaderná elektrárna v Jaslovských Bohunicích označovaná jako A1 nejenže byla první jadernou elektrárnou u nás, ale navíc se jednalo o nestandardní experimentální typ mající fungovat na neobohacený přírodní uran. Práce na projektu začaly v roce 1956, k dokončení došlo v roce 1972 a první proud se do sítě dostal den po Štědrém dnu téhož roku. Několik let elektrárna běžela bezchybně, až 5. 1. 1976 nastal problém. Selhání blokovacího mechanismu zapříčinilo, že palivový komplet byl tlakem chladiva vymrštěn do reaktorového sálu.

Přestože k závažnému úniku radioaktivity nedošlo, byly oběti na životech. Palivo bylo čerstvé, ještě „nezářilo“, zabíjel uniklý oxid uhličitý. Libor Benda (57) a Izidor Ferech (52) zemřeli ve spodní části reaktorovny, kde se ve smrtící koncentraci nahromadil plyn, který je těžší než vzduch. Přestože podobný typ úmrtí se může stát kdekoli, kde se topí, tedy třeba na chalupě, událost se stala tajnou, neboť komunistické vedení země si nepřálo, aby se mezi lidi dostala informace o nehodě v jaderné elektrárně, navíc se smrtelnými následky.

Druhá havárie v Jaslovských Bohunicích: uniklá radiace

Druhá nehoda, ke které došlo 22. 2. 1977, měla mnohem nebezpečnější charakter a hlavní roli v něm hrál „obyčejný“ silikagel. Běžný smrtelník za ním nemusí do jaderné elektrárny, dá se najít jako pohlcovač vlhkosti v celé řadě výrobků. Snad každý našel v krabici s nějakým produktem malý sáček s granulkami, které bránily zvýšené vlhkosti.

Výrobci je vkládají od bot, kde hrozí plesnivění kůže, i do krabic s počítači, kde by zvýšená vlhkost po zapojení mohla zkratovat elektrické obvody. Pórovitá forma oxidu křemičitého (SiO2) se synteticky vyrábí z křemičitanu sodného a právě ona extrémně vysoká porozita kolem 800 m2/g umožňuje adsorbovat vlhkost. Kuličky silikagelu z protrženého pytlíku ucpaly mřížky v potrubí, jímž proudilo chladicí médium.

Důsledek nechlazení je jasný – přehřívání a roztavení paliva, které se propálilo až do nádoby s těžkou vodou. Kde se vzal silikagel v elektrárně? Byl součástí balení nových palivových článků. Byl zaznamenán únik radiace, byl kontaminován jak primární, tak sekundární okruh, a nehoda, nejhorší, která se v Československu udála, nakonec vedla k zastavení provozu elektrárny.

Mezinárodní stupnice jaderných událostí (The International Nuclear Event Scale – INES) havárii přidělila z osmi stupňů přesně polovinu – čtyři, což znamená havárie bez vážnějšího vlivu na okolí. Nula je pouhopouhá odchylka a sedmička velmi těžká havárie.

Základem dobrého rozhodování je mít co nejdříve dostatek relevantních informací. Ale jak ukázala havárie v Černobylu i v Jaslovských Bohunicích, informovat své občany o možném radioaktivním ohrožení se komunistickým pohlavárům moc nechtělo. Text: Topi Pigula