Pod dnem oceánu byla nalezena obrovská zásoba sladké vody. Její testování může rozhodnout o budoucnosti lidstva
Sucho a s ním spojený globální nedostatek sladké vody je jeden z velkých problémů, kterému lidé čelí v mnoha oblastech po celé planetě. Jak ale ukázal nový výzkum, existuje jeden nečekaný a hodně velký zdroj.
Mezinárodní tým vědců úspěšně provrtal mořské dno Atlantiku a u východního pobřeží USA odebral vzorky z gigantického naleziště podzemní vody se sníženou salinitou. O existenci těchto podoceánských struktur se v odborných komunitách spekulovalo desítky let. Až do teď ale nikdo nedokázal potvrdit, co přesně se v nich ukrývá.
„Mořská houba“ plná sladké vody
Ne že by se pod oceánem nacházela nějaká obří jeskyně plná vody. Spíš si celý systém můžete představit jako obří podmořskou houbu. Voda tam vyplňuje póry a mezery v sedimentech. Na pevnině dokonce máme podobné útvary, říká se jim zvodně. Jsou to horninové nebo sedimentární vrstvy, které v sobě drží podzemní sladkou vodu; běžně z nich čerpáme vodu do studní. V tomto případě však obří ložisko sladké vody uvízlo hluboko pod mořským dnem. Není to hotová balená voda k pití, ale je výrazně sladší než oceán nad ní. A právě to je na celém objevu tak překvapivé.
Rozsáhlý projekt s názvem IODP³-NSF Expedition 501 spojil 40 vědců ze 13 zemí světa. Výzkumná loď vyplula k pobřeží Nové Anglie, kde jižně od poloostrova Cape Cod těžká technika poprvé pronikla hluboko do oceánského podloží. Výzkumníci vrtali do mořského dna na třech lokalitách a získali stovky sedimentových jader i vzorky vody uložené v píscích, jílech a dalších vrstvách. Přibližně 200 metrů pod mořským dnem tam narazili na sedimenty, které jsou sladší vodou doslova nasáklé.
„Překvapilo nás, že se sladší podzemní voda objevila v několika různých typech sedimentů, mořských i pevninských. Právě to nám může pomoci pochopit, za jakých podmínek se pod mořské dno dostala,“ uvedl Brandon Dugan z Colorado School of Mines, jeden z vedoucích vědců expedice.
Pozůstatek doby ledové?
Kde se tam voda vzala, je rozhodně klíčová otázka. Vědci zatím pracují se dvěma hlavními scénáři. Buď voda pod dnem uvízla v dobách, kdy byla hladina oceánů o 100 metrů níž, takže dnešní mořské dno bylo ještě suchou pevninou, nebo jde o roztátou vodu z gigantických ledovců, které oblast pokrývaly před 20 tisíci nebo dokonce až 450 tisíci lety.
Čtěte také: Poznají roztroušenou sklerózu z pouhé řeči. Čeští vědci pracují na revoluční technologii.
Odpověď na otázku, jak je voda stará, je přitom naprosto zásadní pro naši budoucnost a pro to, jestli se bude naleziště dát využít. Pokud tam totiž leží izolovaná už od doby ledové, znamená to, že funguje jako konzerva. Jakmile ji jednou vyčerpáme, už se jen tak neobnoví. Jestli je ale pořád ještě propojená se současným koloběhem podzemních vod na pevnině, je to obnovitelný zdroj.
A ten by se hodil, protože naše planeta se momentálně mílovými kroky nezadržitelně blíží ke kritickému nedostatku sladké vody. V současnosti zažívá zhruba polovina globální populace vážný nedostatek vody minimálně po část roku. S postupující změnou klimatu a rostoucí populací hrozí, že sucho vyvolá masovou migraci a mezinárodní konflikty o vodní zdroje. Pokud by se ale ukázalo, že jsou tyhle podmořské rezervoáry na Zemi běžné a zároveň jsou obnovitelné, mohly by v budoucnu sloužit jako strategické zásoby pro pití nebo zemědělství.
„Musíme vzorky zkontrolovat v laboratořích a zjistit jejich přesné stáří. To je pro celý výzkum naprosto klíčový údaj,“ vysvětluje Rebecca Robinsonová z Rhodeislandské univerzity. Zatím totiž nikdo netuší, kolik vody tam vlastně je a jak moc se v podzemí mísí s okolním slaným oceánem.
Zdroj: IODP3, BBC,Scientific American, Rozhlas.cz
New Orleans hrozí zkáza. Stěhování obyvatel musí začít hned, urgují vědci.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
