Skutečný Rain Man unikl lobotomii a znal zpaměti 12 tisíc knih. Slavný film mu změnil život
V prosinci roku 1988 šlo do kin drama Rain Man, ve kterém se Tom Cruise vydává na road trip se svým autistickým bratrem Raymondem, o jehož existenci neměl donedávna tušení. V roli Raymonda zazářil Dustin Hoffman, který si právem vysloužil Oscara (celkově druhého, prvního dostal za film Kramerová versus Kramer). Rain Man dohromady posbíral čtyři Oscary včetně toho za nejlepší snímek roku. V závěrečných titulcích si můžeme přečíst poděkování Kimu Peekovi.
Scenáristu Barryho Morrowa k napsání postavy Rain Mana inspiroval Kim Peek, kterého potkal v roce 1984. Seznámil ho s Dustinem Hoffmanem a ten s ním strávil šest hodin, během nichž si osvojoval Kimova gesta a pohyby. Kimovi tohle setkání změnilo život, do té doby s nikým nenavázal oční kontakt. Hoffman Kimova otce Frana přesvědčil, že by měl synovy mimořádné schopnosti sdílet se světem, a kdysi těžce introvertní Kim s otcem začal vystupovat na přednáškách, kde uváděl publikum v úžas. Cílem ale nebylo předvádět Kima jako cvičenou opičku. Chtěli šířit povědomí o lidech, kteří jsou „jiní“, a pomoct veřejnosti pochopit a lépe přijímat osoby se speciálními potřebami.
Dejte ho do ústavu
Laurence Kim Peek přišel na svět 11. listopadu 1951. Přestože jeho matka v těhotenství nepozorovala problémy, novorozenec měl nepřirozeně velkou hlavu, asi o 30 % větší oproti průměru. Vyvíjel se pomalu a často plakal. Když mu bylo devět měsíců, vzali ho rodiče k neurologovi. Ten ovšem spěchal na golf, a tak jen zběžně prolétl Kimovy zdravotní záznamy. Po pěti minutách jeho verdikt zněl, že Kim je těžce mentálně zaostalý, nikdy nebude chodit ani mluvit a patří do ústavu. O tom ale rodiče nechtěli ani slyšet a rozhodli se ho vychovávat doma, přestože mu lékaři nedávali šanci dožít se dospělosti. Navzdory všem negativním prognózám Kim už ve dvou letech louskal dětské knihy a většinu toho, co přečetl, si i pamatoval. Kvůli velké hlavě měl ale problémy s chůzí a motorikou, chodit se naučil až ve čtyřech letech. V šesti letech dostal od renomovaného neurochirurga doporučení na lobotomii. Rodiče opět odmítli.
Každým okem četl jednu stránku
Kimovi byla diagnostikována makrocefalie, poškození mozečku a ageneze corpus callosum – chybělo mu nervové propojení mezi mozkovými hemisférami. V důsledku toho neurony vytvořily nezvyklá spojení, což se projevilo abnormálně zvýšenou kapacitou paměti.
Ze základní školy ho hned vyloučili, protože vyrušoval. Učil se doma, ve čtrnácti obsáhl celé středoškolské učivo, místní úřady to však neuznaly a nechtěly mu vydat vysvědčení. Znal zpaměti Bibli, kompletního Shakespeara a dalších zhruba 12 tisíc knih, které hltal v městské knihovně v Salt Lake City. Za deset sekund vstřebal dvě stránky, jedním okem četl levou stránku a současně pravým okem druhou. Sypal z paměti historická data, zeměpisné údaje i sportovní statistiky. Naučil se telefonní seznam, nosil v hlavě kalendář stovky let dozadu, takže na požádání uměl určit, který den v historii bylo pondělí či sobota. V dospělosti se naučil hrát na klavír a přehrával melodie, které slyšel i před mnoha lety.
Měl syndrom učence (Savant syndrome), což je stav, kdy lidé s poškozeným centrálním nervovým systémem nebo s poruchou autistického spektra, kteří mohou mít nízké IQ, nadprůměrně vynikají v matematice či třeba hudbě nebo mívají neuvěřitelnou paměť. Diváci si po zhlédnutí Rain Mana povětšinou mysleli, že každý autista je v jistém oboru génius. Ve skutečnosti se to týká dle odhadů jen asi 10 % lidí s PAS (poruchou autistického spektra).
Kimovi byla původně diagnostikována PAS, jeho stav nicméně nebyl způsoben autismem, nýbrž FG syndromem, jak naznačila studie z roku 2008.
Jako pětileté dítě
V jiných oblastech života zaostával. Měl IQ 87 a byl na úrovni pětiletého dítěte. Neuměl si zapnout košili, nezvládl si vyčistit zuby nebo se oholit. Se vším mu pomáhala matka až do roku 1981, kdy se rodiče rozvedli. Pak zůstal s Kimem otec sám. V roce 1997 o životě svého syna napsal knihu The Real Rain Man: Kim Peek.
Pro neurobiology byl Kim atraktivním studijním objektem. Udivovalo je, že si během života osvojil schopnost jednotlivá fakta propojovat a interpretovat. Měli totiž za to, že lidé se syndromem učence jen sbírají informace, ale nedokážou s nimi pracovat. Kim se navíc s věkem zlepšoval. Dokonce si vyvinul smysl pro humor.
Když scenárista Barry Morrow získal Oscara, zlatou sošku věnoval Kimu Peekovi. Ten ji pak brával s sebou na setkání s publikem. Díky úspěchu filmu si Kim našel přátele a konečně mu bylo přiznáno středoškolské vysvědčení.
Přečtěte si také: Vědci porovnávali rychlost lidského myšlení s wifi a došli k nečekanému závěru
Vztahy ho nezajímaly, nikdy se neoženil a neměl potomky. Zemřel v roce 2009 na infarkt, bylo mu 58 let. Po jeho smrti soška Oscara připadla městu Salt Lake City. Filmové centrum Utahu na jeho počest začalo udělovat Peek Award pro filmové tvůrce, kteří přispívají k lepšímu obrazu osob s postižením.
Zdroj: The Guardian, dokumentární film Kim Peek - The Real Rain Man
Video, které jste mohli minout: Dárcovská euforie v Česku: Příběh Madlenky lidi dojal. Registry hlásí rekordní počty
Alena Gurin Stará
redaktorka FTV Prima, COOL & ZOOM
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
