Případ muže, který žil téměř úplně bez mozku, fascinuje dodnes. Jeho IQ bylo 75

Poznávání světa se nemusí omezovat na hluboké oceány, neprostupné džungle či vyprahlé pouště. Dokonce ani zcela neprobádaný vesmír neposkytuje tolik otazníků jako fascinujících 1,3 kilogramu hmoty nacházejících se mezi našima ušima. Kupříkladu filosof David Chalmers hovoří o takzvaném obtížném problému vědomí (hard problem of consciousness): Jak je možné, že objekty z vnějšího (materiálního) světa se v našem vědomí převádějí na mentální reprezentace, myšlenky a emoce?

Jinak řečeno, proč se okolní svět v našem vnímání manifestuje právě takto a ne jinak? Zní to jako základní poznatek lidské zkušenosti a sdíleného poznávání reality, přesto na něj empirická věda není schopna nabídnout uspokojivou odpověď. A to je pouze začátek.

Muž bez mozku

V roce 2007 popsali lékaři a neurologové bizarní případ, který otázky kolem vědomí a fungování lidského mozku pořádně zkomplikoval. Čtyřiačtyřicetiletý Francouz si stěžoval na bolest v noze. Nebyla to pro něj nová zkušenost, něco podobného zažil už během dospívání. V raném dětství musel podstoupit náročnou léčbu hydrocefalu, tedy zmnožení mozkomíšního moku v mozkových komorách. Proto se doktoři rozhodli podrobit muže vyšetření mozku pomocí výpočetní tomografie (CT) a magnetické rezonance (fMRI), aby zjistili, jestli se problém neobnovil. Výsledek je však značně překvapil.

TIL in 2007 a 44-year-old man went to the doctor for minor leg discomfort and doctors found that his brain had redu… pic.twitter.com/PhZeRY5pUw

— Ava Fails (@SelfPubVA) October 28, 2015

Ukázalo se, že mužovy mozkové komory postupem času otekly natolik, že nahradily naprostou většinu jeho mozku. Zbyla pouze malá vrstva neuronů, jinak se v místě, kde má většina lidí mozek, nacházela téměř jen samá tekutina. Nutno zmínit, že tento muž žil zcela normální život. Pracoval jako zaměstnanec veřejné správy, měl ženu a dvě děti. Jeho změřené IQ dosáhlo hodnoty 75, což je sice podprůměrný výsledek, ovšem stále je nad hranicí mentální retardace a umožňuje vcelku neomezené prožívání života. Vzhledem k téměř kompletní absenci mozku však snížená inteligence není zdaleka tím největším problémem, který by onoho muže měl trápit.

Fascinující vlastnosti mozku

Tento případ každopádně potvrdil, jak málo toho o našem mozku ve skutečnosti víme. Zdá se, že samotné anatomické vlastnosti mozku nemusejí být zas tak určující a větší roli možná hraje způsob, jakým spolu jednotlivé neurony komunikují. Spolupráce neuronů na kognitivních procesech je totiž také velkou neznámou a rozhodně nelze říci, že by se nervové vzruchy přenášely vždy nejjednoduššími cestami; v poslední době se navíc čím dál tím hlasitěji mluví o plasticitě mozku, tedy jeho schopnosti přizpůsobovat se podmínkám a průběžně upravovat dráhy, po nichž se vzruchy přenášejí.

Díky neuroplasticitě je možné napříč celým životem navazovat nové spoje mezi neurony a doslova tak vystupovat ze svých vyšlapaných cestiček. To je důležité především po úrazech mozku či při léčbě dalších poruch. A i zdravým lidem dává neuroplasticita velkou naději, že nefunkční vzorce můžeme i v pokročilém věku změnit – a to navzdory tomu, že přesné fungování mozkových procesů pro nás nepřestává být záhadou…