Orbisonova iluze: Je čtverec na obrázku pravidelný, nebo vypouklý?

Americký psycholog William Orbison se sice dožil pouhých 40 let, přesto se stačil zapsat do učebnic. Roku 1939 totiž představil optický klam, jenž po něm nese jméno. Takzvaná Orbisonova iluze spadá do kategorie geometrických klamů stejně jako třeba Zöllnerova, Heringova či Ehrensteinova iluze, o nichž jsme také psali.

Orbisonova iluze existuje v několika variantách. Nejčastěji se jedná o čtverec či kruh položený na pozadí tvořeném ze soustředných kruhů či paprskovitých čar. Střet obrazce a pozadí vede k tomu, že pravidelný čtverec či kruh vypadají deformovaně. Konkrétně čtverec vypadá trochu vypoukle, kruh zase připomíná elipsu. Ba co víc, dokonce i celý obrázek ve zřetelně obdélníkovém tvaru vypadá pokřiveně (přestože samozřejmě není).

Čím to je? Pozadí vytváří dojem, že se obrazec nachází v trojrozměrném prostoru, a tak máme tendenci se na něj dívat z hlediska perspektivy. To je však zavádějící a dochází zde ke zkreslení. Jiné možné vysvětlení spočívá ve specifiku našeho vnímání, podle něhož máme tendenci považovat ostré úhly za méně ostré, a tedy je „rozšiřovat“. V místech, kde se úhly na pozadí obrázku zdánlivě rozšiřují, pak vidíme deformace červených obrazců. Proč však k tomuto jevu v naší mysli dochází, to stále nevíme...

Tento optický klam navíc (podobně jako řada jemu podobných) připomíná dlouhodobou debatu o lidské iracionalitě: Přestože už víme, že červené obrazce jsou pravidelné, stále se nám jeví jako deformované. V naší mysli je tedy tento čtverec zároveň pravidelný i deformovaný; ačkoli chápeme, že to není možné. Zastáváme tudíž protichůdné postoje, což pochopitelně není racionální. Orbisonova iluze tak před nás předkládá paradox našeho vnímání, jenž ani po desítkách let od jeho formulování nepřestává udivovat.

ZDROJ: Wikipedia, Illusions Index