Ponzova iluze: Náš mozek odmítá uvěřit tomu, která čára je delší

Tato iluze nese název podle italského psychologa Maria Ponza. Ten se v polovině minulého století stal emeritním profesorem římské univerzity známé jako La Sapienza. Plodný akademik se zaměřoval na psychologii vnímání a největšího úspěchu dosáhl už v roce 1911, tedy v pouhých 29 letech. Tehdy uveřejnil článek s vyobrazenou iluzí, jež byla následně mnohokrát upravena a využita – například Ebbinghausovy iluze či Müller-Lyerovy iluze.

Ponzo předpokládal, že lidská mysl posuzuje velikost objektu na základě srovnání s pozadím. Takzvaná Ponzova iluze následně vznikla tak, že italský psycholog nakreslil čáry podobné vlakovým kolejím, k nimž přidal dvě další čáry. Kvůli tomu, že koleje vnímáme z hlediska perspektivy, se nám čára v horní polovině obrázku jeví jako vzdálenější, a tudíž v porovnání se samotnými kolejemi mnohem větší nežli blízká čára. Pokud jste pravidelní fanoušci optických klamů a podobných mozkolamů, tak vás jistě nepřekvapí, že obě čáry jsou ve skutečnosti stejně dlouhé.

Jev patří do kategorie geometrických optických klamů, zároveň se kolem Ponzovy iluze rozproudila i dosud nedořešená debata, zdali lidé z jiných kultur by tento obrázek vnímali stejně jako my, kteří jsme na pravé úhly, ostré hrany a další specifika technologické společnosti oproti přírodním reáliím zvyklí. Navíc bývá tento klam označován i za jeden z kognitivně neproniknutelných jevů – čili fenoménů, u nichž sice chápeme, jak fungují, přesto nám toto vědění nepomůže v tom, abychom obrázek viděli „správně“ či nezkresleně. To tedy znamená, že rozumové uchopení nestačí k ovlivnění našeho vnímání, což je skutečně fascinující (a zároveň trochu děsivé) uvědomění…