Zöllnerova iluze: Jsou dlouhé čáry rovnoběžné? Váš mozek odmítne přijmout pravdu

Podívejte se na obrázek výše. Jsou podle vás dlouhé diagonální čáry rovnoběžné, nebo ne? Pravděpodobně je vidíte jako trochu zkosené, a to na základě kratších černých čar, které je křižují. Jenže jak už možná tušíte, jedná se o optický klam. Dlouhé čáry jsou skutečně rovnoběžné, přestože se s tím náš mozek odmítá smířit.

Nečekané vnímání úhlů

S tímto jevem přišel v roce 1860 německý astrofyzik Johann Karl Friedrich Zöllner, podle něhož se fenomén nazývá Zöllnerova iluze. Vědec z Univerzity v Lipsku se optickými klamy zabýval celý život a tento obrázek je snad nejznámější částí jeho díla. Tato iluze spadá do kategorie takzvaných geometrických optických klamů, které spočívají ve zkreslení nejvýraznější vlastnosti nějakého tvaru (v tomto případě délky dlouhých čar) vedlejšími aspekty (tedy kratšími čárami).

Jak si tento jev vysvětlit? Pravděpodobnou příčinou je vnímání různých úhlů, které se na podobných obrázcích vyskytují. Ostré úhly totiž vnímáme jako výraznější, větší, než ve skutečnosti jsou; to následně vede k domnělému zešikmení dlouhých čar ve směru těchto ostrých úhlů. Když pak jsou dvě dlouhé čáry přerušeny sérií kratších čar, které míří opačným směrem, vnímáme vždy jeden konec dlouhé čáry jako vzdálenější nežli ten druhý – a tím pádem se nám zdá, že nemohou být rovnoběžné.

Vědění nestačí

Zöllnerova iluze navíc patří mezi optické klamy, které obvykle nezmizí ani poté, co se o nich dozvíme. Čili informace, že dlouhé čáry skutečně jsou rovnoběžné, málokomu pomůže k tomu, aby je tak i skutečně viděl. Znamená to, že naše mysl není racionální, když nedokáže „sladit“ smyslové vnímání s protichůdnými fakty? Optické klamy pro nás nepřestávají být výzvou a zdrojem informací o nás samých.