Superbouře trhala domy na kusy a zabíjela v 8 zemích. Zasažení Američané se stále bojí deště

Je 24. října roku 2012 a meteorologové byli právě nuceni překvalifikovat tropickou bouři, která se utvořila nad Karibikem, na hurikán. Její něžné dívčí jméno Sandy bude v následujících letech připomínat jedny z nejhorších vzpomínek lidem na Jamaice, Haiti, Kubě, na Bahamách i v Kanadě. Nikde ale nezpůsobí tolik bezesných nocí, jako ve Spojených státech a hlavně v New Yorku, kam vlastně vůbec neměla dorazit. Dodnes se zde lidé bojí deště.

„Superbouře“

24. a 25. října hurikán nabíral sílu, strhával na Jamajce střechy, zabíjel rozsáhlými povodněmi na Haiti a zanechával za sebou spoušť, zničenou infrastrukturu a nedostatek potravin a vody. Meteorologové se mezitím snažili zjistit, kam cesta jeho destrukce povede dál. Byli to evropští meteorologové, kdo si jako první uvědomil, že tenhle hurikán pravděpodobně nezanikne v chladných vodách Severního Atlantiku, ale místo toho ho velmi neobvyklé meteorologické jevy a jet stream naženou přímo na pevninu – do New Yorku.

V USA tenhle scénář zpočátku zvedal obočí. Znamenalo by to, že se naplní ty nejčernější a nejnepravděpodobnější scénáře. Jenže jak hodiny ubíhaly, Sandy je začala přesvědčovat. 28. října se spojila s další bouří. Z padesát kilometrů širokého tropického hurikánu se najednou stalo zhruba tisícikilometrové monstrum a začala se skutečně valit přímo na nejobydlenější část Spojených států.

Devastace New Yorku

Obyvatelé města tehdy dostali veškerá varování, která dostat mohli. Úřady Sandy opravdu nebraly na lehkou váhu. A to i přesto, že město předchozího roku prožilo hurikán Irene bez větší úhony. New York se snažil ze všech sil připravit na nejhorší. Ale to, co v pondělí 29. října 2012 přišlo, bylo horší než nejhorší. Sandy na sebe vázala ty nejničivější okolnosti. Když se vlivem silných větrů začala do vnitrozemí tlačit mořská voda, zdálo se jako by to samo o sobě nestačilo. Byl totiž i nezvykle vysoký příliv a úplněk.

Mnozí lidé, kteří měli za to, že na kopcích budou v bezpečí, byli rychle vyvedeni z omylu. Pobřeží bylo rázem pod vodou a slaná voda se za pár hodin už hnala i newyorskými ulicemi, přelévala se přes auta a hlavně zaplavovala podzemí – metro a rozsáhlou elektrickou síť, která se skrývá pod newyorskými silnicemi. První výbuchy a výpadky proudu na sebe nenechaly dlouho čekat.

A pak na pevninu udeřilo oko hurikánu. Vítr, který podle výpovědí svědků zněl, jako když se na ně řítí lokomotiva, měl rychlost nejdřív 145 a pak dokonce i víc než 160 kilometrů za hodinu. Taková síla nestrhala jen střechy a nevyrážela dveře a okna, ale vytrhávala ze základů celé domy a vzrostlé stromy. Kromě toho rozdmýchávala požáry, které se ve městě kvůli četným zkratům elektrického vedení rozhořely. Na linku tísňového volání se téměř nikdo nemohl dovolat a zoufalí lidé se snažili prosit o pomoc přes Twitter. Mnohým se to vyplatilo a pomoci se dočkali. I tak ale počet obětí rychle narůstal a konečné číslo záchranáři zdaleka neměli – v troskách nacházeli oběti ještě několik dní poté.

Devět dní zkázy

Hurikán řádil celkem devět dní a New York zvládl připravit o elektřinu, metro a další důležitou infrastrukturu jinak dostupnou 24/7 za jedinou noc. Škody se jen v USA vyšplhaly na 70 miliard dolarů, což je v přepočtu jeden bilion a 756 miliard korun. Celkem má na svědomí 233 lidských životů.

Zdroj: Dokument BBC Sandy / New York Times