Hořící brána do pekla skutečně existuje. Jmenuje se Darvaza

Peklo je ulice v Náchodě, Raspenavě i Vrchlabí, část obce ve Vamberku, vodní dílo u Polné nedaleko Jihlavy i národní přírodní památka na Liberecku. Na to, jaký jsme národ ateistů, máme Pekel víc než dost. Žádné z nich ale ve skutečnosti nehoří ani nevzbuzuje hrůzu, což se o místě zvaném Darvaza říct nedá. To skutečně připomíná pekelnou bránu, a to včetně desítky let žhnoucích plamenů.

Peklo vzniklo z touhy po penězích

Jak Sovětský svaz, tak i dnešní Rusko čerpalo a čerpá část svého bohatství (včetně zahraničních deviz) z ropných polí a ložisek zemního plynu. Obě komodity plní nejen domácí zásobníky, ale ve velkém stále tečou do zahraničí. Byly to právě vysoké ceny ropy a plynu, které pomohly prezidentu Putinovi vzbudit zdání ruské prosperity, a je to nerostné bohatství, jež mu dlouhodobě pomáhá financovat správu země. V poušti Karakum, nacházející se ve střední Asii, měli sovětští geologové a těžební inženýři vytipovány lokality, které by mohly být dalším bohatým zdrojem ropy a plynu. Při zkušebním vrtu se místo do pevné skály dostali do obrovské kapsy zemního plynu. Došlo k propadu země a vzniku kráteru o průměru zhruba 100 metrů a hloubce kolem 20 metrů.

Unikající plyn začal zamořovat ovzduší, a tak Sověti sáhli k poněkud neortodoxnímu řešení, jak zabránit vzniku možné ekologické katastrofy. Prostě ho zapálili v domnění, že poměrně brzy dojde k vyhoření a problém sám od sebe uhasne. To se stalo v roce 1971 a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by plameny Brány do pekel, jak se tomuto místu začalo přezdívat, měly uhasnout. Naopak – místo se začíná stávat populární turistickou atrakcí.

Peklo pro vědce a turisty

Turkmenistán, na jehož území Darvaza leží, má obrovské zásoby zemního plynu. V roce 2014 je časopis National Geographic označil za šesté největší na světě. V roce 2013 se do hořícího kráteru spustil dobrodruh George Kourounis, jenž během svého dobrodružství nasbíral vzorky půdy s tím, že by mohly vědcům prozradit, jaké organismy (odborně zvané extremofily) jsou schopné přežít v tak neživotodárném prostředí. Mohly by leccos říci o tom, jaké organismy by měly šanci přežít ve vesmíru.

Dnes už místo není tak nedostupné, jak by se mohlo zdát. Taxikáři z obce Darvaza vzdálené zhruba 7 km od samotného kráteru už turistický zájem zaznamenali, nasadili ceny a bez problémů tak „bezpečného dobrodružství“ chtivého turistu ke kráteru zavezou. Kdybyste se k něčemu podobnému rozhodli, vypravte se tam tak, aby vás u kráteru zastihl soumrak až tma. Pak totiž fotky plamenů samozřejmě vypadají nejlépe.

Zdroj: BBC