Jak by fungovalo rychlé cestování vesmírem červími dírami? Dvě nové studie nabízejí odpovědi

Červí díry jsou častým námětem vědecko-fantastické literatury i filmu. Jeden z nejznámějších příkladů, jak takový vesmírný tunel může fungovat, vyžaduje pero a list papíru. Pokud papír přehnete napůl a uděláte v něm perem díru, získáte vstupní i výstupní bod, který se jeví jako jeden otvor. Při opětovném rozložení papíru ale uvidíte, že pero díky zakřivení hmoty ve skutečnosti urazilo poměrně velkou vzdálenost, což by teoreticky mohlo fungovat i ve vesmíru.

Rychlé, ale dosud nevyzkoušené cestování

Jenže bez ohledu na to, že je fenomén červích děr znám už dlouhé desítky let, nikdo zatím nepřinesl skutečný důkaz jejich existence. Vědci se o to ale neustále snaží a nyní se zdá, že jsou na dosah důležitému posunu. Dvě nové studie zveřejněné ve vědeckých časopisech Physical Review Letters a Physical Review D totiž přinášejí nový pohled na červí díry a snaží se vyvrátit některé stávající domněnky zejména o nestabilitě těchto děr.

První studie vznikla na půdě Madridské univerzity v týmu, který vede fyzik Jose Blázquez-Salcedo. Zabývá se křehkostí červích děr a uvádí, že by nebylo zapotřebí tzv. exotické hmoty pro její stabilizaci, jak se dříve uvádělo. Onou exotickou hmotou se má na mysli hmota, která není vyrobena z baryonů a svými vlastnostmi vybočuje z normálu – například má zápornou hmotnost. Namísto toho by podle popisované studie stačilo využít základní principy relativity, kvantové teorie a elektrodynamiky k úpravě hmoty a jejího náboje, které by udržely kosmický tunel otevřený.

Stále v oblasti teorií

Vše by fungovalo za předpokladu, že by poměr mezi nabitými částicemi hmoty a celkovou hmotou všeho uvnitř červí díry byl větší nežli limity nastavené černými dírami. Háček je v tom, že tým z Madridské univerzity tímto způsobem přistupoval k mikroskopickým červím dírám, do nichž by se člověk nevešel, natož aby je využil pro cestování vesmírem.

Druhá studie, která byla vypracována v Institutu pokročilých studií v New Jersey, pokračuje v teorii dál a tvrdí, že takové průchody existují a člověk by je využívat mohl. Fyzikové Juan Maldacena a Alexej Milechin popsali červí díru, která se tvoří v pětidimenzionálním časoprostoru známém také jako Randall-Sundrumův model. Pro netrénované oko by prý takové červí díry vypadaly jako díry černé, cestovat by se jimi ale prý dalo, bez ohledu na zrychlení až 20 G. Nedostatek této teorie tkví nicméně tom, že by červí díra musela být zbavena všech potulných částic, aby nedocházelo k jejich hromadění a následnému zhroucení červí díry zpět do černé díry.

A pak je tu samozřejmě časový paradox. Zatímco pro cestovatele by skok na druhou stranu galaxie mohl trvat necelou sekundu, všichni ostatní by museli čekat až desítky tisíc let, aby zjistili, jak to s ním dopadlo. Relativita je zkrátka mocná a nelze ji jen tak obejít.