Na lidech hořel oděv, miliony stromů šly k zemi. Sílu Tunguského incidentu pocítil celý svět
Tajemství vesmíru (3) – Tunguská událost
Je to už zhruba 66 milionů let, co těleso z vesmíru vyhubilo většinu života na Zemi. Nemuselo to být naposledy, kdy se rychle letící objekt dostal do kolize s naší planetou. Incident z roku 1908 ukázal, jak nás může pouhá náhoda dělit od nejhoršího.
Carské Rusko procházelo počátkem 20. století celou řadou problémů, a zřejmě proto se tak trochu na vedlejší koleji ocitla jinak fantastická událost, k níž došlo 30. června 1908 nedaleko řeky Podkamenná Tunguska v oblasti centrální Sibiře. Rozsáhlou přírodní scenérií sevřenou většinu roku mrazem otřásla gigantická exploze, známá jako Tunguská událost nebo Tunguský incident.
Tunguská událost (ilustrační foto) Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Tunguská oblast po příletu planetky Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Mineralog Leonid Kulik byl vášnivým lovcem meteoritů Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Počítačová animace Tunguského incidentu. Vlevo dole je jezero Bajkal Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Naposledy vyhladil asteroid většinu života na Zemi před 66 miliony lety Zdroj: iStock
NASA se neustále zabývá pozorováním objektů, které by se mohly srazit se Zemí Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Pád asteroidu Chicxulub byl pro dinosaury začátkem konce Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Tunguská událost (ilustrační foto) Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Tunguská oblast po příletu planetky Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Mineralog Leonid Kulik byl vášnivým lovcem meteoritů Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Počítačová animace Tunguského incidentu. Vlevo dole je jezero Bajkal Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Naposledy vyhladil asteroid většinu života na Zemi před 66 miliony lety Zdroj: iStock
NASA se neustále zabývá pozorováním objektů, které by se mohly srazit se Zemí Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Pád asteroidu Chicxulub byl pro dinosaury začátkem konce Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Čtěte také: Jasný záblesk, pak mohutná exploze. Úřady v USA řeší záhadnou událost, lidem se třásly i domy
Den, který otřásl světem
Podivný zářící objekt byl na obloze pozorován noc předtím, a to i na českém území. Svědci jej popsali jako jasně žlutou kouli či válec, letící východním směrem. Podle některých svědectví těleso manévrovalo. Nad Sibiří se ocitlo v 07:15 ráno místního času, kde náhle explodoval silou odhadovanou na 10-30 megatun, zhruba 2000krát větší silou než jakou explodovala v srpnu 1945 v Hirošimě atomová bomba Little Boy.
V oblasti zhruba 2 150 čtverečních kilometrů výbuch vyvrátil či přelámal více než 80 milionů stromů. Účinky exploze pocítili obyvatelé 70 km vzdáleného města Vanavara, kde mohutná tlaková vlna odhazovala osoby, na nichž vzplál oděv, a rozbíjela okna domů. Ve vzdálenosti 1000 km byla exploze slyšet, seismické otřesy zaznamenávaly stanice po celém světě. Ze vzdálenosti mnoha set kilometrů byl viditelný obrovský lesní požár, který naplnil ovzduší popelem, a v oblasti poblíž exploze začal padat černý déšť. Noční obloha byla po několik nocí v Evropě zvláštně světlá, k čemuž se přidaly jevy podobné polární záři.
Podivné vyšetřování
Vinou vzdálenosti a obtížné přístupnosti oblasti, chaosu v tehdejším carském Rusku, hrozící revoluci a blížící se první světové válce se první vědecká výprava dostala na místo výbuchu až v roce 1921. Mineralog Leonid Kulik se sice nedostal až do centra výbuchu, nicméně přinesl pár zajímavých výsledků. Tím nejzajímavějším byl fakt, že na místě nenašel žádný kráter. Od 50. let 20. století se na místo vypravily desítky spíše amatérských expedic. Tomská univerzita zde prováděla měření, nikdo ale nenašel žádné neobvyklé chemické prvky, sloučeniny nebo částice, které by ukazovaly na meteorit.
Některé zprávy uvádějí zvýšený obsah iridia v půdě, popřípadě mikroskopické částečky skla, výzkumy ale nepřinesly zprávy o vysokých radioaktivních hodnotách. Především se ale ukázalo, že objekt na zemský povrch nedopadl, explodoval ve výšce 10 km nad ním.
Jako vejce na beton
Podle sovětských vědců Vasilije Fesenkova a Igora Zotkina se jednalo o kometu, která letěla rychlostí zhruba 30 km/s a v atmosféře se vypařila tzv. termickou explozí. Nicméně roku 1983 publikoval americký astronom českého původu Zdeněk Sekanina práci, která hypotézu s kometou kritizuje.
Podle jeho měření by kometa explodovala mnohem výše, než 10 km nad povrchem. Sekanina předložil hypotézu kamenné planetky, která v současnosti ve vědecké obci převažuje. „Malá kamenná planetka nemůže cestu zemskou atmosférou přežít. Když narazí na vrstvu zemské atmosféry v rychlosti 80 000 km/h, je to jako pád vejce na beton,“ vysvětluje fakt, že se těleso nedotklo zemského povrchu, šéfredaktor magazínu Live Science Robert Roy Britt v pořadu Tajemství vesmíru na Prima ZOOM.
Určitým štěstím v neštěstí bylo také „načasování“ zmíněné planetky. „Kdyby to těleso spadlo jen o pár hodin později,“ míní v pořadu známý fyzik Neil deGrasse Tyson, „nebylo by už nad Sibiří, ale nad Evropou. Mohlo vybuchnout nad některým z evropských velkoměst a miliony lidí by zahynuly jako nic.“
Zdroje: Encyclopedia Britannica/NASA
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
