Dvě velké chyby v Duně: Vědecká ikona zkritizovala využití písku a obřího červa

Duna není jen aktuální film s Timothée Chalametem a řadou dalších hvězdných hollywoodských herců. Duna je pro mnoho milovníků sci-fi kult, který započal spisovatel Frank Herbert svojí knihou, a nedají na něj dopustit, ať už ztvárňuje v adaptacích Paula Atreida kdokoliv. Je nicméně přirozené, že spolu s novým filmovým trhákem na sebe námět strhne novou vlnu pozornosti a fanoušci-veteráni přijdou do kontaktu s těmi, kdo Dunu objevili jako první. Případně se objeví tací, kdo začnou zpochybňovat Herbertův svět a budou chtít poukázat na nesrovnalosti, které vyznavači díla možná vůbec neřeší. Jedním z těch, kdo se na konto aktuální filmové Duny ozval, je také astrofyzik a popularizátor vědy Neil deGrasse Tyson, a nutno připustit, že na jeho hodnocení něco je.

Problém s chůzí po písku

Tyson byl hostem v Late Show Stephena Colberta, a ačkoliv uznal, že se jedná o špičkově natočený film, vážnou připomínku měl k písku, který se z plátna doslova valí na diváky. Připomněl, že ve světě Duny, přímo na planetě Arrakis, se v písku pohybují obří píseční červi, kteří se objeví vždy, když vycítí opakující se zvuky pohybu po pískem zavátých pláních. Z toho důvodu domorodí obyvatelé – Fremeni – využívají speciální chůzi, jejíž kroky jsou zdánlivě nahodilé a neopakují se, aby nepřivolaly červy. V opačném případě, pokud červy přivolat chtějí, používají nástroj zvaný tlouk, který buší do písku v neměnném rytmu a je zárukou, že se zakrátko červi objeví. S tím ale Tyson absolutně nesouhlasí.

„Chci jen říct, že nemůžete takhle tlouct do písku. Pokud to uděláte, nikdo to neuslyší, protože to je zkrátka písek,“ naznačil Tyson v Duně přehlížené fyzikální vlastnosti písku. Dodal také, že písek funguje zcela opačně a vysvětlil, že pokud se někdo chce skutečně izolovat od zvuků venku, případně zabránit jejich dalšímu šíření, měl by prostor kolem sebe vyplnit právě pískem, jenž funguje jako dokonalá izolace. Tady ovšem Tyson nekončí a ve své kritice se pouští i do zmíněných červů. Poukazuje především na to, že když už si Paul Atreides červa přivolá, aby se na něm svezl, záběr z aktuálního filmu, ale také ze starší adaptace od Davida Lynche, sleduje hlavního hrdinu, kterak na hřbetě velkého červa jede přímo kupředu.

Čtěte také: Jak uspět na Oscarech? Kvalita filmu dávno nestačí, Čechům chybí peníze, řekl Marhoul

„Už jste ale někdy viděli hada, že by vás pronásledoval po přímce?“ zeptal se Tyson a hned si odpověděl. Neviděli, protože had, a tím pádem i červ, který má podobné tělo, se musí pro vyvolání pohybu vlnit. Na tomhle místě bychom se ale chtěli za zpracování Duny trochu postavit, protože tělo písečného červa se ve skutečnosti vlní, nikoliv však do stran, ale vertikálně. S ohledem na jeho velikost tak může část těla zůstávat nad pískem, a právě na ní Paul stojí. Rozhodně je ale zajímavé podívat se na oblíbenou sci-fi látku pohledem vědců a uvědomit si, že ne všechno se skutečně na oné vědě zakládá.

Zdroj: Late Show with Stephen Colbert