103 let od VŘSR: Aurora, bolševici a nejznámější revoluce světa

Dnes, tedy 7. listopadu, uběhne 103 let od převratu, který naprosto zásadním způsobem pootočil kormidlem dějin a část světa nasměroval vlevo směrem ke komunistické diktatuře.

Útok na Zimní palác

Ve starém gregoriánském kalendáři bylo datum 25. října 1917, když rudé gardy v Petrohradě pod vedením vojenského revolučního výboru při petrohradském sovětu, jemuž předsedal L. D. Trockij provedly útok na Zimní palác. Ozbrojené dělnické milice, ze kterých byla posléze vytvořena Rudá armáda, v rámci strategických přesunů obsadily mosty přes Něvu, Baltské nádraží, vládní budovy a všechny opěrné body města. Následně na pomoc přišli kronštadtští námořníci, aby následně zaútočili na budovu Zimního paláce, kde sídlila prozatímní vláda. Nejznámější klišé vztahující se k revoluci je výstřel z děla Aurory, které mělo odstartovat útok na Zimní palác.

Jak vypadal útok na Zimní palác v propagandistickém filmu Deset dní, které otřásly světem (Октябрь) režiséra Sergeje E. Ejzeštejna, nabízíme ve vzpomínkové ukázce.

Čeho revoluce dosáhla

Samotná svrhla středově-liberální Prozatímní vládu, v níž byla zastoupena jen umírněná levice, zejména socialisté-revolucionáři („eseři“) a sociální demokraté („menševici“). Souběžně vynesla k moci krajní levici vedenou bolševiky v čele s V. I. Leninem, který se následně dostal do velení země. Bolševici, v té době oficiálně nazývaní Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků), byli přímými předchůdci pozdější Komunistické strany Sovětského svazu.

Vpřed soudruzi k útoku

Co o samotném útoku píší Dějiny Ruska 20. století? "Přes Palácové náměstí se rozběhli námořníci, ale junkeři je odrazili střelbou z kulometu. Útočníci však do paláce pronikli postranním vchodem od Zimního kanálu. Propukl chaos – vybuchovaly granáty, střílelo se všude, ozýval se křik a nebylo možné rozlišit útočníka od obránce. Ženy od úderné roty se držely do posledního dechu. Kolem druhé hodiny noční začala střelba utichat. Bolševici Prozatímní vládu zatkli....

Vláda se nevzdala, jen se podřídila síle, oznámil tajemníkovi vojensko-revolučního výboru V. A. Antonovu-Ovsejenkovi ministr zahraničí Těreščenko. Zatčené ministry dopravili do Petropavlovské pevnosti. Když vítězové ve sklepech objevili obrovské zásoby lihovin, začali slavit svůj triumf, rozbíjet vzácný porcelán, vylamovat zásuvky a ničit nábytek. K Zimnímu paláci se stáhla Petrohradská škola ženijních praporčíků, 2. oranienbaumská praporčická škola, Praporčická škola severního frontu z Gatčiny, všechny pod vedením plukovníka Osvalda Germanoviče von Prüsnitze. Toho uvítaly již dříve přisunuté roty ženského úderného praporu.“

Samotný výstřel byl proveden slepým nápojem, což píší jak historici, tak ho potvrzuje fakt, že Zimní palác nebyl poškozen dělostřeleckou palbou. Sovětští historici samotný průběh revoluce dokonale zamlžili, z Aurory se stala ikona revoluce, z příslušníků rudých gard hrdinové bez ohledu na fakt, že někteří se bezostyšně pustili do rabování.

Neoddiskutovatelným faktem však zůstává, že nástup sovětů k moci odstartoval nejen radikální přeměnu celého systému, ale na dlouhá desetiletí změnil fungování více než poloviny světa – nejen Sovětského svazu a jeho satelitů, ale i Číny, Kuby, Kambodže či některých jihoamerických zemí. Přesně ve smyslu fráze „revoluce požírá své vlastní děti“ nakonec Stalin, kterého VŘSR po Leninovi vytáhne na vrchol moci, nechal v Mexiku zavraždit Trockého úderem cepínu do hlavy.

Jakkoli by se mohlo zdát, že VŘSR, tedy Velká říjnová socialistická revoluce už je jen historickým pojmem, není tomu tak. Připomínají si ji nejen komunisté v bývalém Sovětské svazu, tedy dnešním Rusku, ale i hasičské týmy soutěžící i letos na recesistickém Putovním poháru VŘSR – Memoriálu V. I. Lenina v Bezděkově pod Třemšínem. Nepovinně povinným lampionovým průvodům, které pořádaly československé školy právě jako připomínku této události, už odzvonilo.