Před 417 lety bylo odhaleno Spiknutí střelného prachu, jež proslavilo Guye Fawkese

Za vším hledej spory církví

Když král Jakub I. Stuart nastupoval nejprve na skotský a později i na anglický trůn, bylo jeho osobní ambicí ustanovit personální unii Skotska a Anglie. Naopak katolická šlechta od něj očekávala, že se soustředí na reformu církve, a i když sám byl protestant, ustanoví jako hlavní náboženský směr v Anglii katolicismus nebo jej bude alespoň více tolerovat. To se pochopitelně nestalo, a tak světe div se, začali se scházet vlivní šlechtici katolického vyznání a tajně připravovat atentát na krále, jeho rodinu a podstatnou část protestantské aristokracie. A jaký byl vlastně jejich plán?

Za vším stál podle všeho Robert Catesby a jeho společníci, mezi nimiž najdeme např. Thomase Wintera, Johna Wrighta, Thomase Percyho, Johna Granta nebo třeba Francise Treshama. Atentát nebo, chcete-li, teroristický bombový útok na krále, začala skupina připravovat někdy v květnu 1604. Sudy se střelným prachem umístěné pod Sněmovnou reprezentantů měly vybuchnout 5. listopadu 1605 během zahajující schůze parlamentu. O použití střelného prachu však tito muži nevěděli zhola nic.

Pro svou věc získali Guye Fawkese, odborníka na slovo vzatého. Na první pohled by se mohlo jednat o zcela nezajímavého člověka, který ale měl válečné zkušenosti z osmdesátileté války, v níž bojoval na straně španělských katolíků. Krále Jakuba I. podle všeho dost nenáviděl a považoval ho za kacíře a hlavní brzdu pro sjednocení Anglie a Skotska. Z historických pramenů dále vyplývá, že do celé akce byl zasvěcen i Henry Garnet, hlavní představitel jezuitů v Anglii. Člověku se v tento okamžik vkládá na mysl otázka, kam se podělo jedno z hlavních božích přikázání „nezabiješ“?

Hlavní aktéry i plány teroristického činu známe, pojďme se tedy podívat na dobu příprav a zpackanou realizaci. Dnes si totiž připomínáme 416. výročí odhalení celého spiknutí a zatčení hlavních aktérů.

Atentát: příprava, výčitky a zpackaný průběh

Thomas Percy si v květnu roku 1604 pronajal byt, který se nacházel v bezprostřední blízkosti Sněmovny lordů. Téměř ihned začala být hloubena chodba směřující pod Sněmovnu lordů. V chodbě měla být umístěna silná výbušnina. Všechno ale zkomplikovala morová epidemie, jež zasáhla Londýn v létě 1604. Chodba nebyla dokončena ani koncem roku a i termín zahajující schůze parlamentu byl postupně měněn a nakonec připadl až na 5. listopadu 1605.

Na spiklence se usmálo štěstí v podobě strategického pronájmu domu, jenž stál naproti Westminsterskému paláci. Tentokrát již za aktivní účasti Guye Fawkese se jim podařilo nepozorovaně umístit do sklepa pod Sněmovnu lordů celkem 36 sudů se střelným prachem. Síla detonace by bezpochyby zničila podstatnou část komplexu budov Westminterského paláce a nejspíš by došlo i k poškození budov v okruhu jednoho kilometru od parlamentu. Odpálení sudů měl zajistit právě Guy Fawkes.

Těžko říci, ve kterém ze spiklenců se nakonec hnulo svědomí. Spekuluje se o Francisi Treshamovi, který měl napsal anonymní dopis svému švagrovi, lordu Monteaglemu, v němž mu doporučuje, aby „nechodil do parlamentu z důvodu možného průvanu, jenž by ho mohl zranit“. Lord Monteagle si toto prapodivné sdělení nenechal pro sebe a předal ho Robertu Cecilovi, státnímu sekretáři, který dal následně pokyn k prohledání všech prostor Westminsterského paláce i budov s ním sousedících. Vojáci našli Fawkese po půlnoci 5. listopadu jak hlídá hranici dřeva a 20 sudů plných střelného prachu. Překvapivé bylo i jeho okamžité přiznání, že „chtěl zabít krále, jeho rodinu i členy parlamentu a že jednal samostatně“. K dalšímu výslechu byl odvezen do Toweru, kde jej čekal další výslech na mučidlech, během něhož uvedl ostatní členy spiknutí.

Pro spiklence a řadu jezuitů to byl jasný signál k útěku. Někteří z nich se ještě pokusili vyvolat neúspěšné povstání v Midlands. Soud se konal 27. ledna 1606 ve Westminster Hall. Průběh i výsledek jednodenního procesu byl vcelku jednoznačný. Rozsudky byly vykonány hned 30. ledna 1606. Část vzbouřenců byla popravena na dvoře katedrály sv. Pavla. Zbytek skupiny včele s Fawkesem a Winterem byl popraven oběšením na dvoře Westminsterského paláce.

Odkaz Guye Fawkese

Netrvalo dlouho a z vděčnosti nad záchranou krále a jeho rodiny začal být v Anglii 5. listopad slaven jako den díkůvzdání nebo později jako „Noc Guye Fawkese“, pro niž jsou typické zapálené ohně, ohňostroje a pouliční zábava. Podobně jako se u nás pálí čarodějnice, tak se od 18. století pálila v Anglii Fawkesova figurína. Během 20. století se z původní tradice lidových veselic, zapalování ohňů a ohňostrojů stala velkolepá show, kterou dnes nazýváme „Firework Night“ (Noc ohňostrojů).

To ale zdaleka není všechno. Dobové kresby zachycující Guye Fawkese se staly inspirací pro komiksového kreslíře Alana Moorea. Jeho komiksový příběh V jako Vendeta staví Fawkese do role anarchistického revolucionáře, jenž netradičními prostředky bojuje proti totalitě. Anarchista zde vystupuje s maskou na obličeji, která se (obzvlášť po filmové adaptaci) stala jakýmsi symbolem proti útlaku. Nepřímo se tak dostáváme až k protestní skupině Anonymous, pro niž je tato maska tolik typická.

Odkaz neúspěšného atentátníka díky pozdějším příběhům přežívá více než 400 let od jeho popravy. Jeví se to jako docela slušná kariéra.

Zdroj: Encyclopedia Britannica