Mys Dobré naděje prý ukrývá vrak prokletého Bludného Holanďana. Jak strategický bod získali Britové?

Od mysu Bouří k mysu Dobré naděje

Jsou místa a názvy, které z principu budí a vyvolávají romantické představy vonící dálkou a dobrodružstvím. A kde hledat romantičtější a pozitivněji působící zeměpisný název než na samém jihu afrického kontinentu? Jméno ale může na první pohled klamat. Setkávají se zde vody dvou oceánů – Atlantského a Indického. Abychom však byli geograficky korektní, sluší se na tomto místě dodat, že tím rozhraním mezi dvěma oceány je vzdušnou čarou asi 160 km vzdálený Střelkový mys, jenž je zároveň nejjižnějším bodem afrického kontinentu. Nic to ale nemění na tom, že zde vysoké vlny podporované silnými větry narážejí do divoce rozeklaných útesů a pro mořeplavce a objevitele to od pradávna bylo magické místo, jehož překonání vyžadovalo značný um i odvahu.

Prvním Evropanem, který tento mys v roce 1488 obeplul, byl portugalský mořeplavec, navigátor a objevitel Bartolomeo Dias. Jeho dvě karavely se po značnou část plavby potýkaly s nepřízní počasí a silnými bouřemi. Není tedy divu, že mys, který obeplul, nazval mysem Bouří (Cabo das Tormentas). Král Jan II. Portugalský věřil, že tento úspěch otevře cestu do Indie a nejspíš mu přišlo, že Diasův název je pro místo takového strategického významu příliš temné a ponuré a že bude námořníkům nahánět strach. Z toho důvodu přejmenoval tento geografický bod ležící na Kapském poloostrově a 34°21' jižní šířky na mys Dobré naděje (Cabo da Boa Esperança).

Z historických pramenů vyplývá, že na dně v bezprostřední blízkosti mysu leží na třiadvacet vraků ztroskotaných lodí, mezi nimiž prý najdeme i legendárního Bludného Holanďana, který je nucen za své hříchy navěky věků brázdit vody světových moří a oceánů.

Od holandské správy do britského područí

První obchodní osadu a místo, kde mohli mořeplavci doplnit zásoby a odpočinout si na daleké cestě, založil 6. dubna 1652 na popud nizozemské Východoindické společnosti nedaleko mysu Dobré naděje holandský obchodník Jan van Riebeeck. Osada se později stala základem dnešního Kapského města.

Holanďané si byli plně vědomi strategického a obchodního významu místa a potřeby vybavit proplouvající lodě dostatkem čerstvých potravin a vody. Bylo tedy víc než nutné, dostat na jih Afriky schopné a zkušené zemědělce. Druhá polovina 17. století je mimo jiné charakteristická pronásledováním minoritních náboženských skupin nebo skupin, které svým vyznáním neodpovídaly představám a cílům prosazovaným vládnoucími panovníky. Jednou z těchto skupin byli i francouzští hugenoti. Jednalo se o protestanty, kteří kvůli pronásledování byli nuceni opustit Francii a uchýlit se do nábožensky tolerantního Holandska. A byla to právě početná skupina hugenotů, kteří byli 31. prosince 1687 vysláni na jih Afriky, aby zde založili zemědělské usedlosti a farmy.

Holanďané ztratili kontrolu nad provincií Kapsko v roce 1795, kdy její správu převzala poprvé Velká Británie. Ta sice celé území vrátila po nizozemskou správu v roce 1803, aby ji ale opět převzala zpět 19. ledna 1806. Pod britskou správou bylo území až do 31. května roku 1910, kdy byla vyhlášena samostatná Jihoafrická republika.

Zdroj: Encyclopedia Britannica