Kdo vynalezl první telefon? Na správnou odpověď se čekalo přes 100 let

Od studia a výuky řeči k telefonu

Otec A. G. Bella A. M. Bell byl profesorem fonetiky a autorem první fonetické abecedy. Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu a v případě A. G. Bella to platí dvojnásob. Práce se sluchově postiženými a se zvukem jako takovým ho provázela po celý jeho aktivní pracovní život.

Svou pracovní kariéru začal jako učitel u sluchově postižených dětí. Na University College London studoval anatomii, fyziologii a různé pokusy vytvořit umělou řeč. Zároveň zde pracoval jako demonstrátor. V letech 1873–1876 byl zaměstnán jako profesor výslovnosti a fyziologie řeči na univerzitě v Bostonu. V té době již měl i slušně prosperující soukromou praxi, přesto se nakonec rozhodl využít nabídky velmi bohaté rodiny, která mu vedle výuky svých děti nabídla i možnost zřízení laboratoře, kde mohl provádět své pokusy. Kromě jiného zkoušel např. zaznamenat zvuk na začazené sklo, ale hlavně přemýšlel o tzv. akustickém telegrafu, resp. telefonu. Díky štědrým dárcům mohl zaměstnat velmi schopného inženýra T. A. Watsona, který mu byl nápomocen při realizaci jeho nápadů.

Jak to bylo s telefonem?

V pondělí 14. února 1876, došlo k poněkud kuriózní události, jejíž definitivní vyřešení a oficiální přiznání prvenství a autorství vynálezu trvalo více než 100 let. Tentýž den totiž patentovou přihlášku na telefon podal kromě Alexandra Grahama Bella i Elisha Gray. A aby to nebylo tak jednoduché, tak nám do hry vstupuje ještě italský vědec a vynálezce Antonio Meucci, který podobnou přihlášku podal již v roce 1871. K americkému patentovému úřadu se ale jeho dokumenty nikdy nedostaly. Stalo se tak mimo jiné i proto, že Meucci ke své smůle neuměl anglicky. Teprve rozhodnutím amerického kongresu v roce 2002 byl jako vynálezce označen Ital Antonio Meucci. Nic to ale nemění na tom, že autorem technického řešení, které bylo a vlastně stále je používané v tzv. pevných telefonních linkách, je Alexander Graham Bell.

Pane Watsone, přijďte sem, potřebuji vás!

V čem je ono proslavené „jádro pudla“? Tkví hlavně v tom, že jak v mikrofonu, tak ve sluchátku použil membránu kmitající v blízkosti cívky navinuté na ocelovém magnetu. Bell tak docílil toho, že ani na vysílací, ani na přijímací straně nemusela být instalována baterie. Jak sám ovšem uvedl: „Moje pokusy byly dlouho neúspěšné. Teprve po dlouhých experimentech jsem vyrobil membránu o správných parametrech.“ Elektrický tón se poprvé podařilo přenést 2. června 1875. Technická vylepšení, která již umožňovala přenos lidské řeči, pak zanesl Bell do patentové přihlášky podané 14. února 1876. Nicméně slavná věta: „Pane Watsone, přijďte sem, potřebuji vás!“ byla přenesena z vysílače na přijímač až 10. března 1876.

I přes značné technické úspěchy zůstal Bellův telefonní přístroj dlouhou dobu nepovšimnut a zprvu to vypadalo, že ani prezentace na světové výstavě ve Filadelfii v roce 1876 nepřinese tolik potřebný finanční efekt. Teprve poté, co si ho všiml a pochvalně se o něm vyjádřil brazilský císař Pedro II., byla Bellovi udělena zlatá medaile a díky ní mohl pokračovat ve svých experimentech. Klíčové samozřejmě bylo zajistit možnost dálkového spojení. První úspěšný pokus se konal 8. října 1876 mezi americkými městy Boston a Cambridge.

Bell nabídl svůj přístroj jak americké, tak britské vládě. Pohledem dnešní moderní doby se odpověď britského poštovního úřadu může zdát velmi úsměvná až zpátečnická. Své odmítnutí totiž zdůvodnil větou: „Američané snad takovou věc potřebují, ale Angličané předávají zprávy pomocí malých chlapců, kteří přenášejí listy mezi adresáty.“ V Americe byla situace poněkud přívětivější. Alexander Graham Bell založil 9. července 1877 společně s Watsonem, G. Hubbardem a Sandersenem Bell Telephone Company a zahájil výrobu telefonních přístrojů ve velkém. Firma telefony neprodávala, ale pouze je dávala do pronájmu.

Patentové nároky Elishi Graye byly uznány až 28. února 1885 a tímto dnem se Bellova společnost přetransformovala v American Telephone and Telegraph Company a přesunula své sídlo do New Yorku. Jako velmi důležitý krok, který vedl k dalšímu rozvoji firmy, se jeví odkoupení Edisonova patentu na uhlíkový telefon v roce 1879. O rok později již bylo po celých Spojených státech více než 150 000 přípojek.

V roce 1880 byl Alexander Graham Bell poctěn na Francouzské akademii udělením Voltovy ceny, s níž byl spojen i finanční dar v přepočtu asi 6 milionů korun. Bell tak mohl dále realizovat své výzkumy a zlepšovat své vynálezy.

Alexander Graham Bell byl velmi činorodý muž. Kromě telefonu vynalezl například i tzv. fotofon (bezdrátový optický telefon), detektor kovů, audiometr na měření sluchu nebo třeba fonograf. Na svém kontě má ale i experimenty s letadly těžšími vzduchu. Sestrojil také první křídlový člun a hydroplán.

Zdroj: History.com