5 úžasných vynálezů, které vznikly naprostým omylem. Některé používáme každý den

1) Coca-Cola měla být lékem na utišení bolesti

Populární nápoj máme zařazený jako chutný sladký drink k jídlu, symbol nezdravého života nebo nezbytný doplněk, když potřebujeme vydržet dlouhou pracovní směnu, během níž doplníme energii a uhasíme žízeň. Na počátku byl ale mnohem ušlechtilejší záměr.

Americký lékárník John Pemberton byl veteránem z občanské války, jenž utrpěl vážné zranění a během léčby si vypěstoval závislost na morfiu. Začal tedy pracovat na alternativě, která utiší bolest i bez přítomnosti opiátů. Jeho první produkt se jmenoval Pemberton’s French Wine Coca, čili Pembertonovo francouzské víno z koky. Kombinovalo alkohol s výtažky listů koky a kolových ořechů, které obsahovaly kofein.

Víno bylo velmi populární, jeho prodej ale zkomplikoval příchod Hnutí střídmosti, jenž ho přiměl pracovat na bezalkoholové alternativě. Rozhodl se nahradit víno cukrovým sirupem, při výrobě ale omylem smíchal směs s vodou sycenou oxidem uhličitým. Nechtěný výsledek měl ale nečekanou výhodu – skvělou chuť. Pemberton se rozhodl upustit od výroby léku a omylem vzniknuvší nápoj prodávat jako limonádu. Po původních přísadách jej pojmenoval Coca-Cola.

Zanevření na léčivo se mu ale stalo osudným. Jeho zdraví se postupně zhoršovalo stejně jako jeho závislost na opiátech a nakonec zemřel v chudobě. Ještě před jeho smrtí ale jeho podíly koupil obchodník Asa Griggs Candler, který udělal z Coca-Coly úspěšnou značku.

2) Penicilin vznikl díky nedbalému úklidu

První a nejznámější antibiotikum zachránilo bezpočet životů díky velkému nepořádku. Když se londýnský bakteriolog Alexander Flemming roku 1928 vrátil z dovolené, dala mu nepřehlédnutelná plíseň jasně najevo, že před odjezdem pořádně nevymyl jednu z Petriho misek. Bezděčně znečištěnou misku prozkoumal a zjistil, že v okolí Penicillium notatum, jak se tento druh plísně nazývá, nejsou bakterie. Směs v misce izoloval, pojmenoval ji penicilin a svůj objev o rok později publikoval. Bohužel se mu nepodařilo látku zcela izolovat, a tak pro ni nenašel praktické využití.

O deset let později na Flemmingovu publikaci narazili vědci Howard Walter Florey a Ernst Boris Chain a začali pracovat na přeměně penicilinu v účinný lék. Výsledky své práce testovali na pacientovi v roce 1940 a v roce 1942 se penicilin ocitl v distribuci. Dnes je nejrozšířenějším lékem na světě.

3) Výrobce zápalek si nechal snadno ukrást nápad

Od nutnosti zapalování dýmek a doutníků křesadly zachránila kuřáky nehoda v laboratoři. V té koncem 20. let 19. století experimentoval britský lékárník John Walker, když tyčinku s vatičkou namočenou v chemikáliích zavadil o vlastní oblečení a k jeho překvapení směs vzplála. Incident mu vnukl velmi výnosný nápad. V roce 1827 začal zápalky, pojmenované Congreves po výrobci pyrotechniky, prodávat ve své lékárně. Byly to lepenkové tyčinky zabalené do směsi chlorečnanu draselného a sulfidu antimonitého, které se vzňaly škrtnutím o smirkový papír.

Walker ale učinil nerozumné rozhodnutí vynález nepatentovat, díky čemuž jeho nápad okopírovali zdatnější obchodníci a úspěšně prodávali vlastní verze zápalek. Jeho role vynálezce se tak dostala na okraj povědomí o tomto fenoménu. Jako vynálezce vůbec první sirky byl uznán až dlouho po roce 1859, kdy zemřel.

4) Detektor kouře vznikl díky jedovatým plynům

Zařízení, které zachránilo miliony životů, mělo původně trochu jiný účel, a to během válek. Švýcarský vědec Walter Jaeger pracoval v roce 1930 na výrobě senzoru, který by varoval před jedovatými plyny. Zařízení, které sestrojil, sice ještě nerozeznalo jedovatý plyn, zato ale zareagovalo na kouř z vědcovy cigarety. Varování před kouřem bylo stejně důležité jako varování před plyny, a tak byl stroj od padesátých let instalován do různých pracovních prostor. Na domácí využití byly detektory kouře příliš drahé. To naštěstí v sedmdesátých letech změnil nezbytný technologický vývoj a v roce 1977 se do domácností prodal víc než milion kusů.

5) Dynamit sponzorem Nobelovy ceny

Když v laboratoři Ascania Sobrera explodovala roku 1847 směs glycerolu, oxidu dusnatého a kyseliny sírové, ocitla se na světě látka silnější než střelný prach. Sobrero si uvědomoval možné důsledky, jaké by mohla látka nazvaná nitroglycerin ve světě zanechat, a tak se mu nechtělo objev příliš publikovat.

Jeho kolega Alfred Nobel v něm ale viděl dost výbušný potenciál a látku se snažil prodat. O silnou výbušninu byl zájem, problém byl ale v její nestabilitě, a to se Nobel snažil změnit. Po několika dalších nešťastných explozích, při nichž zemřelo několik zaměstnanců a Nobelův mladší bratr, se mu roku 1867 povedlo výbušninu stabilizovat, a umožnit tak pohodlnější obchody. Výsledný produkt nazvaný dynamit našel široké uplatnění.

Ve své závěti Nobel rozhodl, že jeho majetek, nahromaděný díky velkým obchodům s dynamitem, bude vložen do zvláštního fondu. Z něho má být každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě. Co se Sobrera týče, ten svého objevu do smrti litoval.

Zdroj: History.com