Sověti a Američané nebojovali jen o Měsíc. Podívejte se, jak si poměřovali udělátka
Planety Nové obzory (1) – Cesta na Venuši
Vesmírné závody se zdaleka netýkaly jen přistání na Měsíci, objektem zájmu Američanů a Sovětů byla také planeta Venuše. Byť si ji autoři sci-fi často představovali jako tropický svět, oba vesmírné programy odhalily daleko nepříjemnější skutečnost. Překotný výzkum planety nicméně posloužil dobré věci.
Sovětskému svazu se 12. února 1961 podařilo senzační prvenství, když využil první meziplanetární sondu vůbec. Sonda Veněra 1 byla vyslána na přímou dopadovou trajektorii Venuše, úsilí však žádané ovoce nepřineslo. Po sedmi dnech, kdy byla Veněra 1 zhruba 2 miliony km od Země, s ní Sověti ztratili rádiový kontakt. Podobný neúspěch však potkal i konkurenci.
Venuše a Jupiter Zdroj: Getty Images
Venuše (ilustrační foto) Zdroj: Getty Images
Teleskop objevil exoplanetu podobnou Venuši Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Venuše Zdroj: Getty Images
Planeta Venuše je ze Země vidět jen před úsvitem nebo po soumraku Zdroj: istockphoto.com
Mozaikový snímek Merkuru pořízený sondou Mariner 10 Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Kaňon Valles Marineris, ve kterém vědci pomocí sondy narazili na zajímavé zjištění. Zdroj: Getty Images
Venuše a Jupiter Zdroj: Getty Images
Venuše (ilustrační foto) Zdroj: Getty Images
Teleskop objevil exoplanetu podobnou Venuši Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Venuše Zdroj: Getty Images
Planeta Venuše je ze Země vidět jen před úsvitem nebo po soumraku Zdroj: istockphoto.com
Mozaikový snímek Merkuru pořízený sondou Mariner 10 Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Kaňon Valles Marineris, ve kterém vědci pomocí sondy narazili na zajímavé zjištění. Zdroj: Getty Images
Lopotná práce
NASA vypustila na Venuši sondu Mariner 1, ta však byla krátce po startu zničena. Hned další pokus ale přinesl báječné prvenství pro změnu Američanům. Sonda Mariner 2 po 108 dnech od startu doletěla 14. prosince 1962 až k Venuši a proletěla 34 833 km nad jejím povrchem. Byla to první lidská sonda, která se dostala k jiné planetě.
Čtěte více: Jsou na Venuši mimozemšťané? Podle vědců tam živé organismy produkují plyn fosfan
Za pomoci mikrovlnného a infračerveného radiometru prozkoumala svrchní oblasti mračen a přinesla zásadní informaci, že mračna Venuše jsou chladná, povrch ale zahřívají extrémní teploty okolo 425 stupňů Celsia. Potvrdilo se tak to, co všichni na začátku výzkumu předpokládali a co zjistíte i z pořadu Planety: Nové obzory na Prima Zoom – na povrchu planety nejsou dobré podmínky pro život. Zároveň měření pomohlo odhadnout hmotnost planety, ale nebylo schopno změřit magnetické pole a radiační pásy kolem ní.
Sověti uskutečnili další pokus o dobytí Venuše 1. března 1966. Veněra 3 jako první proletěla atmosférou a doslova se zřítila na povrch Venuše. Kvůli porouchanému komunikačnímu systému však nemohla odeslat žádná užitečná data. O poznání větší úspěch slavila Veněra 4, která 18. října 1967 vstoupila do atmosféry. Protože byla atmosféra Venuše hustší, než předpokládali, měla Veněra 4 větší padák, než potřebovala, takže padala o dost pomaleji. Po přistání odeslala značné množství vědeckých dat, přičemž vyvrátila měření sondy Mariner 2. Podle Sovětů měla Venuše vyšší teplotu povrchu, zhruba 500 stupňů Celsia.
Divoká planeta
Američané ale nezůstali moc dlouho pozadu. Hned o den později, 19. října 1967 dorazil k Venuši Mariner 5 a proletěl 4 000 km nad vrcholky mračen. Původně se s ním počítalo jako se záložní sondou pro Mariner 4 k průzkumu Marsu, úspěch Marineru 2 ale NASA přesvědčil, že bude lepší jej poslat k Venuši. Měl lepší vybavení a citlivější aparaturu, což znamenalo lepší data. Protože sovětská a americká sonda se na místě ocitly skoro současně, bylo možné data obou zařízení porovnat. Byl to první náznak spolupráce amerického a sovětského vesmírného programu a společné porovnání dat výrazně pomohlo lépe prozkoumat, co od povrchu Venuše čekat.
Mohlo by vás zajímat: Hledání další Země nese ovoce. Právě byla objevena zbrusu nová planeta s atmosférou
Třebaže následující Veněra 7 selhala, Veněry 8–10 se dostaly v pořádku na povrch a zaslaly první snímky. Ukázaly nehostinnou krajinu s 30–40 cm velkými balvany i terén připomínající čedičové desky se zvětralým materiálem. K dokreslení povrchu Venuše poté přispěla i americká sonda Mariner 10. Ta původně letěla k Merkuru a u Venuše prováděla gravitační manévr, přesto 5. února 1974 pořídila přes 4 000 fotografií planety ze vzdálenosti 5 790 km. Třebaže výzkum poháněla rivalita, bylo to spojení úsilí obou, co nám pomohlo v jasnější představě o tom, jak to na druhé planetě Sluneční soustavy vypadá.
Zdroj: Solar System Exploration
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
