Jsme obklopeni mimozemšťany? Nová strategie pátrání je má konečně odhalit

Pátrání po mimozemském životě je jedním z nevyčerpatelných zdrojů motivace k objevování vesmíru. Ačkoliv můžeme cítit, a díky pravděpodobnosti i poměrně jasně spočítat, že ve vesmíru nejsme sami, navázat kontakt s nějakou jinou vyspělou civilizací se nemusí nikdy povést. Přesto lidstvo hledá například planety, které by se svou strukturou a vlastnostmi shodovaly se Zemí, už třeba jen pro ten pocit, že bychom se měli kam přesídlit.

Když ale k pátrání dochází, většinou se vědci zabývají otázkami, zda je na planetě přítomná kapalná voda, zda je v atmosféře kyslík, případně jaké tam panují teploty. To ovšem podle závěrů studie astronoma Jasona Wrighta z Pensylvánské státní univerzity nemusí k nalezení života stačit.

Hledáme vlny

Namísto neustálého prozkoumávání biologických stop, na základě kterých bychom mohli učinit závěr, že je na dané planetě život, radí Wright zaměřit se na tzv. technosignatury. Každá civilizace, pokud jako příklad budeme brát tu jedinou, kterou známe, zanechává mnoho technologických stop. Od znečištění přes činnosti kosmických lodí či odražené světlo až po rádiové signály nebo obří stavby. To vše by mělo vědce na Zemi upozornit na vzdálenou mimozemskou civilizaci a celý proces by měl být mnohem méně náročný než sledování biologické signatury.

Článek Jasona Wrighta předkládá hypotézu, že technicky zdatné mimozemšťany lze ze Země spatřit snadněji než jiné obydlené světy, i když by se to na nich doslova hemžilo životem. Inteligentní forma života by podle této teorie dokázala postavit rádia, lasery či vesmírné lodě, a pokud by na tyto technologie dosáhla, patrně bychom si jí všimli.

Ostatně i lidstvo dokázalo rozšířit svou technologii na Venuši, Mars a Jupiter, nemluvě o lodích Voyager, které se řítí mezihvězdným prostorem. Tohle všechno jsou stopy, které je snadnější analyzovat než výskyt vody a předpoklad, že v ní existuje život. To první zjistíme podle Wrighta hned, o tom druhém ale nebudeme nikdy stoprocentně přesvědčeni, dokud se na dané místo sami nevydáme.

Na druhou stranu ale Jason Wright přiznává, že bychom pro jedno hledání neměli opustit to druhé. Zahodit Drakeovu rovnici, podle které se určuje, kolik je obyvatelných planet v naší galaxii, jak často na nich vzniká život a případně kdy se z něj vyvine druh schopný vytvořit vyspělou technologii, by tak podle studie byla chyba. Jen ji není správné používat k vyvozování takových důsledků, že hledání technosignatur má menší pravděpodobnost úspěchu.

Smyslem studie tak má být přiblížení vědců z obou odlišných oborů, aby spolupracovali při průzkumu oblohy. Aby zvýšili šanci, že někdo ze zúčastněných něco objeví – ať už atmosféru plnou metanu a kyslíku, nebo rádiový signál uniklý z mimozemského zpravodajství.

Zdroj: Inverse