Najdeme někdy mimozemský život? Klíčem má být specifický typ planet

Najdeme někdy mimozemský život? Klíčem má být specifický typ planet, nikoli megakonstrukce

Mimozemský život má být na anomální planetách (ilustrační foto)

6 Zobrazit galerii

V roce 1960 přišel britský fyzik Freeman Dyson s teorií, že by pokročilé civilizace mohly vytvářet obří konstrukce, které by obklopovaly celé sluneční systémy. To by jim umožnilo plně využít veškerou energii své hvězdy a mnohonásobně rozšířit obyvatelný prostor, což s sebou potenciálně přináší záruku, že kdyby jedna planeta zkolabovala, populace by mohla migrovat v rámci vlastní soustavy a přijmout nový domov.

Dysonova sféra, jak byla později ona obří konstrukce pojmenována, tak byla po desetiletí považována za jeden z potenciálních silných důkazů přítomnosti vyvinutého mimozemského života a mnoho studií i pozorování se na objevování podobných megakonstrukcí zaměřovalo.

Nedávná studie, za kterou stojí fyzik Raghav Narasimha z Christ University v indickém Bangalúru, však vybízí, aby se pozorování neomezovala na umělé konstrukce, ale hledala tzv. služební či servisní světy.

Mohlo by vás zajímat: Dysonova sféra: Cesta k lidské nesmrtelnosti má vést přes energii ze Slunce

Služební světy

Co si pod tímto termínem představit? Narasimha vymezuje, že namísto snahy vybudovat konstrukci, která by obklopila tak obrovský prostor, a to mnohdy za cenu zhroucení či poškození jiných planet v soustavě, by pozorovatelé měli hledat planety či planetky, které jsou svým postavením anomální. Mohlo by jít totiž o tělesa, která pokročilé civilizace dokázaly přitáhnout do těsné blízkosti vlastních hvězdných systémů a začít je obývat.

Studie přichází i s potenciálním způsobem, jak planety přesunout či dostat na vybranou oběžnou dráhu kolem hvězdy, konkrétně za pomoci velmi silných laserů v rozsahu zetawattů či exawattů. Pořád by ale šlo o řádově menší energii než tu, kterou by bylo nutné vynaložit na získání velkých částí planet za účelem vybudování Dysonovy sféry.

Samotná myšlenka přitom není nikterak nová – podobnou vyslovil už na konci 19. století ruský vědec Konstantin Ciolkovskij, který mluvil například o úpravách orbitálních mechanismů za účelem úprav délky denního cyklu nebo teploty.

Jak poznáme upravené hvězdné systémy?

Zbývá samozřejmě odpovědět, jak tímto způsobem upravené hvězdné systémy najít, resp. rozeznat od přirozených. I na to ale má Narasimha částečnou odpověď. Zatímco megastruktury lze zachytit podle specifických signatur v infračerveném spektru, upravené soustavy mají vlastní technosignaturu.

Podle týmu z Bangalúru bude ovlivněna právě použitím silných laserů, které lze zachytit na obrovské vzdálenosti tisíců světelných let, samotný objev by nám ale ve výsledku zřejmě nebyl k ničemu, pokud bychom nedokázali tezi citované studie na místě ověřit. A k tomu má lidstvo zatím bohužel velmi daleko.

Zdroj: Science Alert, Arxiv.org