19. listopadu 2023 06:00
Adam Vala

Najdeme někdy mimozemský život? Klíčem má být specifický typ planet, nikoli megakonstrukce

V roce 1960 přišel britský fyzik Freeman Dyson s teorií, že by pokročilé civilizace mohly vytvářet obří konstrukce, které by obklopovaly celé sluneční systémy. To by jim umožnilo plně využít veškerou energii své hvězdy a mnohonásobně rozšířit obyvatelný prostor, což s sebou potenciálně přináší záruku, že kdyby jedna planeta zkolabovala, populace by mohla migrovat v rámci vlastní soustavy a přijmout nový domov.

Dysonova sféra, jak byla později ona obří konstrukce pojmenována, tak byla po desetiletí považována za jeden z potenciálních silných důkazů přítomnosti vyvinutého mimozemského života a mnoho studií i pozorování se na objevování podobných megakonstrukcí zaměřovalo.

Nedávná studie, za kterou stojí fyzik Raghav Narasimha z Christ University v indickém Bangalúru, však vybízí, aby se pozorování neomezovala na umělé konstrukce, ale hledala tzv. služební či servisní světy.

Mohlo by vás zajímat: Dysonova sféra: Cesta k lidské nesmrtelnosti má vést přes energii ze Slunce

Služební světy

Co si pod tímto termínem představit? Narasimha vymezuje, že namísto snahy vybudovat konstrukci, která by obklopila tak obrovský prostor, a to mnohdy za cenu zhroucení či poškození jiných planet v soustavě, by pozorovatelé měli hledat planety či planetky, které jsou svým postavením anomální. Mohlo by jít totiž o tělesa, která pokročilé civilizace dokázaly přitáhnout do těsné blízkosti vlastních hvězdných systémů a začít je obývat.

Studie přichází i s potenciálním způsobem, jak planety přesunout či dostat na vybranou oběžnou dráhu kolem hvězdy, konkrétně za pomoci velmi silných laserů v rozsahu zetawattů či exawattů. Pořád by ale šlo o řádově menší energii než tu, kterou by bylo nutné vynaložit na získání velkých částí planet za účelem vybudování Dysonovy sféry.

Samotná myšlenka přitom není nikterak nová – podobnou vyslovil už na konci 19. století ruský vědec Konstantin Ciolkovskij, který mluvil například o úpravách orbitálních mechanismů za účelem úprav délky denního cyklu nebo teploty.

Jak poznáme upravené hvězdné systémy?

Zbývá samozřejmě odpovědět, jak tímto způsobem upravené hvězdné systémy najít, resp. rozeznat od přirozených. I na to ale má Narasimha částečnou odpověď. Zatímco megastruktury lze zachytit podle specifických signatur v infračerveném spektru, upravené soustavy mají vlastní technosignaturu.

Podle týmu z Bangalúru bude ovlivněna právě použitím silných laserů, které lze zachytit na obrovské vzdálenosti tisíců světelných let, samotný objev by nám ale ve výsledku zřejmě nebyl k ničemu, pokud bychom nedokázali tezi citované studie na místě ověřit. A k tomu má lidstvo zatím bohužel velmi daleko.

Zdroj: Science Alert, Arxiv.org

Adam Vala

Populární filmy na Prima Zoom

Posedlost sluncem

Dokumentární / Cestopisný / Historický / Kulturní a společenský