Vědci stanovili maximální věk, jehož se člověk může dožít. Proč ho nejde překročit?
Existuje věková hranice, za níž se nemůže dostat ani otec Fura Zdroj: profimedia.cz
I pro seniory existuje spousta technických vychytávek Zdroj: iStock
Spokojenost ve stáří Zdroj: iStock
Biologický věk je nesmírně důležitý, protože právě on určuje, jak vypadáme, na kolik let se cítíme. Zdroj: iStock
Starý pár Zdroj: Profimedia.cz
Maximální věkovou hranici nelze překonat ani při dokonalé prevenci všech smrtelných nemocí.
Po něčem, co dokáže zajistit dlouhý, ne-li věčný život, mnozí lidé touží už od pradávna. Vědci ale nyní definitivně prokázali, že nesmrtelnosti, alespoň v našich vlastních tělech, dosáhnout nelze. I kdybyste totiž dokázali přestát mnohá desetiletí v plném zdraví bez rakoviny, onemocnění cév a srdce, cukrovky a dalších problémů, vašemu tělu nakonec dojde energie, díky které se dokáže zotavit, a to i z úplných banalit.
Zajímavou skutečnost odhalily krvinky a kroky
S výzkumem, podle něhož člověk nemůže žít déle než 150 let, začali odborníci z biotechnologické společnosti Gero v Singapuru, která se dlouhodobě zajímá o výzkum stárnutí a o možnosti, jak jej oddálit. Analýza vědcům trvala dlouhé roky a spolupracovali kvůli ní i s výzkumnými společnostmi v USA, Velké Británii a Rusku.
Třem různým výzkumným skupinám rozděleným podle věku (16–35 let, 35–60 let a 65+ let) se měřily hodnoty červených a bílých krvinek a počet kroků. Oba tyto zdánlivě náhodné faktory mají svůj účel; počty krvinek jsou konstantní u osob stejného věku a pohlaví a odchylky od těchto počtů často značí zdravotní problém. Počet kroků je naopak velmi individuální, u jednotlivých lidí se ale dají velmi dobře pozorovat výkyvy. Podle studie z roku 2019 navíc počet kroků, které denně potřebujeme udělat, abychom zůstali zdraví, klesá přímo úměrně s věkem.
Zhoršuje se schopnost regenerace
To, co vědci zjistili, bylo minimálně překvapivé; jak počet krvinek, tak počet kroků by mohl zůstat konstantní; problém dokonce ani není nějaký pozvolný úbytek krvinek i pohybu s věkem. To, co způsobuje, že se náš krevní obraz horší a méně toho ujdeme, jsou totiž drobnosti, kterým se nedokážeme v životě vyhnout – ať už jde o nachlazení nebo drobná zranění, ze kterých se naše těla postupem času hůře a hůře zotavují.
Jinými slovy se dá říct, že se mladý člověk z ošklivého nachlazení nebo menšího zranění plně zotaví. S postupem věku ale tato schopnost klesá. Zotavíte se na 95 procent, pak na 90, na 80… je to skoro jako počítačové hry naruby. Místo toho, aby počet životů, kterými v ní disponujete a můžete o ně přicházet a zase je doplňovat, postupně přibýval, ve skutečném životě spíš ubývá a ubývá, až nezbyde nic, a tudíž už není možnost se jakkoliv zregenerovat.
Věčný život jedině v syntetickém těle
Díky tomu, že se výzkumníkům povedlo tento úbytek fyziologické schopnosti regenerace detailně zmapovat, dokázali určit pevný limit lidského života – od 120 do 150 let. Podle výzkumníků je hranice 150 let opravdu nepřekročitelná.
Znamená to, že pokud budeme chtít tuto hranici někdy v budoucnu překonat, nemůžeme to nikdy dokázat ve vlastním těle a budeme muset využít například technologií, které nám pomohou poškozené tělesné části nahradit. To je ale ještě hudba daleké budoucnosti i vzhledem k tomu, že střední délka života je například v České republice zatím mnohem nižší – zhruba kolem 80 let.
Zdroj: Nature