Noční můra Američanů se přetavila ve smrt 2 400 lidí. Za vše mohla fatální nepřipravenost
Válka v Tichomoří v barvě (1) – Zmatek u Pearl Harbor
Notoricky známý útok na základnu Pearl Harbor je důležitý nejen jako významný bod druhé světové války, ale také jako střet svědomitých příprav a pečlivého plánování s naprostou nepřipraveností a podceňováním okolností. Jak si napadená strana podrazila nohy?
Plány na napadení Pearl Harboru Japonci osnovali minimálně od roku 1940. Námořní vojenské hry v dubnu a květnu toho roku ukázaly, že takový úder by byl možný. Natvrdo to ale japonským silám potvrdili Britové, když 11. listopadu 1940 zaútočili pomocí letounů na italské loďstvo v přístavu Taranto. Britské letouny zasáhly 5 lodí, zásobníky ropy a hangáry hydroplánů. Admirál Isoroku Jamamoto v té chvíli věděl, že podobný kousek se může povést i japonské armádě.
Útok ve filmu Tora Tora Tora Zdroj: 20th Century Fox
Německo vstoupilo den po japonském útoku na Pearl Harbor s USA do válečného stavu, vzápětí začaly německé ponorky útočit na americká plavidla všeho druhu. Zdroj: profimedia.cz
Útok na Pearl Harbor ve filmu Michaela Baye Zdroj: Buena Vista Pictures
Japonská stíhačka zero Zdroj: Getty Images
Hitler vnímal útok Japonců na Pearl Harbor velmi pozitivně. Ostatně, nic jiného mu nezbývalo. Zdroj: profimedia.cz
Japonci útok na Pearl Harbor dobře promysleli Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Bitva o Midway byla zásadním bodem války v Tichomoří Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Bitva o Midway Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Otevřená příležitost a podcenění situace
Posádka námořní základny Námořnictva Spojených států amerických nepočítala s variantou, že by se jich mohl týkat válečný konflikt, a tak na úder nebyla připravena. Japonsko začalo připravovat úder. Určitý problém představovala letecká torpéda, která se při shozu potápěla do hloubky 20 metrů, což znamenalo hodně nízkou efektivitu. Bylo potřeba, aby se potápěla maximálně do hloubky 12 metrů. Problém byl vyřešen pomocí dřevěných stabilizátorů.
Americká odposlechová služba zachytila japonské depeše, chyběl jim však personál, který by ty důležité dekódoval. Vinou několika náhod se zprávy nedostaly k admirálovi vojenského námořnictva Husbandu Kimmelovi, a tak se americké námořnictvo nemělo jak připravit na úderný svaz lodí viceadmirála Čúiči Naguma, který vyplul z kotviště v zálivu Hitokappu na ostrově Iturup 26. listopadu 1941. Svaz čítal šest letadlových lodí, tři křižníky, torpédoborce a ponorky.
Nedostatečná pozornost
Obdobně laxní přístup zachovali Američané v případě zachycené zprávy ve znění – Východní vítr, déšť –, což byl japonský kód pro válku s USA. Vrchní velitel amerického námořnictva admirál Harold L. Stark nevěnoval hlášení pozornost. Den poté byl zachycen a přeložen telegram určený velvyslanci Nomurovi, a ten už se dostal přímo k prezidentu Rooseveltovi. Admirál Stark byl ten den ale v opeře, a tak se Roosevelt rozhodl nechat poradu na 7. prosince. To byl den, kdy měl velvyslanec Nomura předat japonskou nótu o vyhlášení války státnímu tajemníkovi Hullovi.
Tentýž den také dosáhl svých pozic japonský útočný svaz, který v brzkých ranních hodinách vypustil své miniponorky a následně zaútočil na Pearl Harbor. Jak můžete vidět v pořadu Válka v Tichomoří v barvě na Prima ZOOM, reakce Američanů odpovídala přípravě. Vojáci neměli k protiútoku dost munice, dokonce neměli ani informace o tom, kdo má klíč k muničnímu skladu. Stříleli z děl, přitom ale zasahovali i civilní obyvatelstvo na přilehlých kopcích. Japoncům se podařilo zaútočit ve dvou vlnách po sobě, během nichž byl útok tak úspěšný, že se Nagumo rozhodl nevyslat třetí vlnu a vrátit se do Japonska. Zničující útok si vyžádal 2 388 amerických životů.
Zdroj: Encyclopedia Britannica