Film vs. realita: Pearl Harbor přemístil slavné letiště a přihodil letadlo z roku 1960

Válečný velkofilm Pearl Harbor chtěl být druhým Titanicem. Velkolepou podívanou, ve které se na pozadí obří katastrofy odehrává dojemný milostný příběh. Diváci ani kritici ale u vytržení nebyli a úspěch příběhu o nepotopitelné lodi, která se potopila i s Leonardem DiCapriem, se zopakovat nepodařilo. Ale ještě víc než fandové akce a fanynky romantiky u Pearl Harboru skřípali zubama historici. A měli k tomu docela dost důvodů.

V rubrice zatím máme ještě: Steve Jobs, Americký sniper, Amadeus, Valkýra, Apollo 13, Nákaza, Nepřítel před branami, Vlk z Wall Street, Most u Remagenu, Everest, 300: Bitva z Thermopyl, V zajetí démonů, REVENANT Zmrtvýchvstání, Ponorka U-751, Zodiac, Statečné srdce, Gladiátor, Černý jestřáb sestřelen, Poslední samuraj, Titanic

Hlavně ať to vypadá hezky

Pearl Harbor režíroval Michael Bay, specialista na akční filmy, jenž má na kontě první dva díly Mizerů, Armageddon, Skálu nebo sérii Transformers. A u akčního filmu platí, že se realita vždycky musí přizpůsobit tomu, aby to hezky vypadalo. Bohužel Bay si tenhle přístup přenesl i do Pearl Harboru a kvůli hezkým obrázkům dal docela na frak zeměpisu i historii. Američtí piloti ve filmu využívají například letiště na základně Mitchell, kterému se přezdívá Mitchell Field. V Pearl Harboru je prakticky u moře a ještě se za ním tyčí obří hora. Ve skutečnosti je to od něj však k vodě docela daleko. A hora? Ta tam není vůbec žádná.

Práci s kompasem by si pak měli procvičit i hrdinové, kteří pod vedením podplukovníka Doolittla letěli bombardovat Tokio. Jejich úkolem bylo Japoncům ukázat, že Američany pořádně naštvali, a pak přistát v Číně. Jenže Michael Bay chtěl efektní záběr, v němž by piloti měli po bombardování slunce v zádech, což sice hezky vypadá, ale znamená to, že se od Japonska vzdalovali na východ. A tam by Čínu hledali jen těžko.

Historie podle Hollywoodu

Kromě zeměpisu samozřejmě dostala na frak i samotná historie. K útoku na Pearl Harbor došlo v roce 1941, ale ve scéně, která se odehrává v roce 1940, jsou vidět filmové „dobové“ záběry amerického tanku u německého města Kolín nad Rýnem – a tam Američané dorazili až o pět let později. Holt chybka.

Stejně jako když prezident Roosevelt apeloval na to, aby Američané víc pomáhali spojencům v Británii a Sovětském svazu. V té době totiž byli Sověti ještě spojenci nacistického Německa a na správnou stranu se přidali, až když na ně Němci zaútočili. V opravdovém projevu navíc nezazněl ani počet mrtvých po útoku na Pearl Harbor. Ve filmu se mluví o třech tisícovkách, ve skutečnosti bylo však považováno za nevhodné být takhle konkrétní. Pro Američany šlo logicky o hodně citlivé téma a navíc byl počet obětí tehdy stále ještě spíš odhadovaný než stoprocentně jistý.

Radost z Pearl Harbor neměli nejspíš ani Britové. Nejenže je tu jejich loď RMS Queen Mary využita jen jako hezká dekorace při rande Bena Afflecka a Kate Beckinsale, i když v té době sloužila britskému námořnictvu k přepravě vojáků, ale sám Affleckův hrdina tu chvíli létá ve službách Royal Air Force. K něčemu takovému prakticky nemohlo dojít, protože americká vláda přísně zakazovala, aby Američané sloužili v cizích silách. Ti, co létali pod Angličany nebo Číňany, v podstatě porušovali zákon.

Hlavně ať to lítá

A pak tu máme techniku, tam už se filmaři úplně utrhli ze řetězu. V jednom z flashbacků do dvacátých let, konkrétně do roku 1923, můžeme vidět práškovací letadlo v podobě dvouplošníku Stearman. Jenže podobná letadla se v Americe začala objevovat až o rok později a ministerstvo zemědělství je využívalo až od roku 1926. Tři roky jsou však vlastně docela sranda, protože v jedné ze scén proletí v pozadí Grumman E-2 Hawkeye. Jeho první let přitom proběhl až v roce 1960!

Automobily Willys M38 se zase na bojiště podívaly až během války v Koreji. Nepřesné ovšem byly i samotné zbraně a další technika. Japonská letadla využívají torpéda, pokoušejí se s nimi ovšem zasáhnout cíle na pevné zemi. Komunikace přes vysílačky byla podstatně méně spolehlivá než to, co vidíme v Pearl Harboru, a šance, že by někdo na Havaji dokázal poslouchat celý průběh bitvy probíhající stovky kilometrů daleko, je naprosto minimální. Ale co… hlavně, že to celé hezky vypadá, no ne?

Text: Michal Krejčí