Bitva u Sokolova zrodila mýtus československého hrdiny. Toho největšího komunisté krutě zneužili

Vojáci praporu, kteří se až do svého prvního bojového úkolu zdržovali ve výcvikovém táboře Buzuluk, byli před bitvou přepraveni po železnici do stanice Valujki, odkud se v průběhu nocí přesouvali pěšky do přibližně 350 kilometrů vzdáleného Charkova. Do oblasti, kde se měla odehrát bitva proti vojákům a technice wehrmachtu, dorazili 1. března 1943 a po jednodenní regeneraci se odebrali na nedaleké pozice u Sokolova, kde začali budovat obranu.

K tématu: Ukradený hrdina. Kapitán Jaroš ve skutečnosti komunisty nesnášel, Gottwalda chtěl zmlátit

Problém jim činila řeka Mža, která byla zamrzlá a poskytovala tak možnost přesunu těžké techniky. Zejména z tohoto důvodu nařídil Svoboda zřízení předsunutého postavení na druhém břehu řeky se záměrem zaskočit postupující Němce a pokusit se jim zničit tolik děl a obrněných vozidel, kolik jen bude možné.

K úkolu se dobrovolně přihlásil nadporučík Otakar Jaroš, který se vedle Svobody stal klíčovou postavou celé bitvy, zejména pak v rámci poválečné sovětské propagandy v Československu. Jaroš obdržel dva sovětské protitankové kanóny, mohl se rovněž spolehnout na dělostřelectvo a raketomety umístěné za řekou a v záloze bylo připraveno deset tanků T-34, pokud by bylo zapotřebí přejít do protiútoku. S vybranými vojáky se Jaroš přesunul přes řeku a také on začal budovat opevnění s palebnými pozicemi pro oslabení postupu Němců.

Zamrzlá Mža a předsunuté pozice

Bitva vypukla 8. března 1943 v 11 hodin německého času, čili ve 13 hodin času moskevského, což později zavdalo příčinu spekulacím, kdy přesně Němci zaútočili. Spekuluje se rovněž o záměru prvního postupu jednotek wehrmachtu, zda šlo o průzkum bojem nebo již připravený útok na odhalené pozice obránců. Faktem ale zůstává, že první útok byl díky Jarošovi a bleskovému útoku na oddíly Němců zastaven bez ohledu na jeho skutečnou povahu. Přibližně o dvě hodiny později už ale dokázali Němci rozkrýt pozice československých vojáků a zaútočili z jiného směru, což Jarošovo předsunuté postavení zaskočilo. Během druhého útoku bylo zničeno jedno ze dvou protitankových děl, skupina bránící severní část mostu přišla rovněž o těžký kulomet a byla nucena stáhnout se k sokolovskému kostelu.

Čtěte také: Geniální nacistická stíhačka měla být pěstí na bombardéry. Podívejte se na letoun, který předběhl dobu

Těžká bitva, při níž vojáci pod velením Jaroše útočili zejména na obrněná vozidla a tanky, se začala příznivěji vyvíjet pro Němce, na což z druhého břehu reagoval Svoboda rozkazem vyslat na pomoc zmíněnou desítku tanků T-34. Jenže první z nich, který vjel na zamrzlou řeku, se probořil a odhalil tak, že pevnost ledu je mnohem menší než se předpokládalo. Na jednu stranu šlo o dobrou zprávu – jednotky za řekou nabyly jistotu, že Němci řeku u Sokolova nepřekročí tak snadno, na stranu druhou se ale začínal naplňovat osud Jaroše a jeho vojáků. Ačkoliv Svoboda vydal rozkaz k tomu, aby se jednotky stáhly za řeku do bezpečí obranného postavení zbytku praporu, zpráva k Jarošovi nikdy nedorazila.

Vinou minometného ostřelování bylo přerušeno spojení, za řeku se nedostaly ani spojky, které Němci zlikvidovali, takže skupina v Sokolově zůstala bez velení a nezbývalo jí nic jiného než bojovat. Proti ohromné přesile Němců, čítající až 2 400 mužů a desítky kusů techniky, však neměli šanci na přežití a v boji padli. Včetně Jaroše, který měl být během bitvy dvakrát zraněn a následně zabit při snaze zničit jeden z německých tanků. Blížil se k němu s granáty, ale byl zpozorován kulometčíkem a zblízka mnohokrát zasažen. Jak už jsme ale naznačili výše, kolem bitvy u Sokolova a smrti Jaroše panují neshody, takže jiná verze uvádí, že byl Jaroš zraněn a zemřel na následky přejetí německým transportérem.

Komunistická propaganda

Jde ovšem jen o část nepřesností či účelově vykládaných lží, které se postavy Otakara Jaroše týkají. S přihlédnutím k jeho hrdinské smrti se Jaroše rozhodli využít komunisté ke své propagandě v Československu a in memoriam z něj učinili prvního cizince vyznamenaného Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu. Současně s tím obdržel Jaroš po své smrti vyznamenání Leninův řád a byl povýšen do hodnosti kapitána. Vykreslován byl jako prototyp hrdiny Sovětského svazu, ačkoliv očití svědci a následně historikové poukazují na to, že naopak vzhlížel k masarykovským ideálům a komunisté jej označovali za protisovětský živel.

Mohlo by vás zajímat: Legendární sovětská stíhačka děsila celý Západ. Našel na ní jen jedinou slabinu

Po roce 1948 si jej ale doslova „přivlastnila“ Gottwaldova strana a i s odkazem na zmiňované vyznamenání živila kult Jarošova sovětského hrdinství. Otázkou ale samozřejmě zůstává, co by se s Jarošem stalo, kdyby útok Němců u Sokolova přežil a nemohl být oním „bezpečně mrtvým“ hrdinou, jak popisuje historik Tomáš Jakl.

Zdroj: J. Klůc - Kapitán Otakar Jaroš – příběh hrdiny od Sokolova, Hrdinové války, Česká televize