Druhá světová válka
19. listopadu 2022 14:47

Stalingrad byl hrobem Hitlerovy armády. Žukov vlákal statisíce nacistů do smrtící pasti

Rok 1942 se měl stát rozhodujícím rokem války Německa proti Sovětskému svazu. Adolf Hitler nařídil skupině armád Jih postupovat na Kavkaz a zmocnit se tamních ropných polí. K hlavnímu plánu ale brzy přidal další úkol – část vojsk se měla od hlavního proudu odklonit, projít nekonečnou stepí k Volze a tuto pro Moskvu nesmírně důležitou dopravní tepnu definitivně přetnout. Mělo se tak stát u Stalingradu.

Útok začal 28. června 1942 a Sověti k Volze i na jih ke Kavkazu ustupovali rychlostí, která německé generály naplňovala optimismem. Výjimkou byla asi měsíc trvající obrana 62. a 64. sovětské armády, které se zakopaly na břehu Donu, pak už ale mezi wehrmachtem a Volhou prakticky nic nestálo.

Konec bleskové války

Dobytí Stalingradu Hitler svěřil 6. armádě Friedricha Pauluse. První německé tanky dosáhly okraje města 23. srpna 1942 a ještě týž den začal nálet, který neměl obdoby. Na Stalingrad dopadlo přes 1000 tun bomb, které zabily přes 40 000 obyvatel. Technika bleskové války opět slavila úspěch.

Bylo to ale jen zdání. Paulusovy divize tvořené hlavně pěšími jednotkami nastupovaly do ofenzivy s polovičními stavy mužstva a k Volze dorazily po vyčerpávajícím pochodu sluncem rozpálenou vyprahlou stepí. Letectvo se po splnění svého děsivého úkolu z velké většiny přesunulo na jih, aby podpořilo útok na Kavkaz.

V troskách města se rozhořel zuřivý boj, během něhož se Paulusově armádě za velkých ztrát podařilo dobýt čtyři pětiny Stalingradu a téměř zatlačit Sověty za Volhu. V polovině listopadu se zdála být situace pro Sověty neudržitelná a velitel obrany Vasilij Čujkov, který se svou 62. armádou držel mrznoucí zbytky zničeného města, se obával nejhoršího.

Milion mužů ve stepi

Čujkov ale netušil, že sebeobětování jeho mužů má svůj smysl. Zatímco se Němci metr po metru prokousávali obranou města, v čerstvě zamrzlé stepi se schylovalo k bouři. Její rozpoutání dostal na starost jeden z nejlepších Stalinových stratégů, maršál Georgij Žukov, jemuž se na konci roku 1941 podařilo odrazit útok Němců na Moskvu.

Zatímco Čujkov počítal s každou bárkou, které se přes Volhu podařilo doplout do Stalingradu se zásobami, municí a posilami, shromáždil Žukov nepozorovaně severně a jižně od města impozantní sílu. Jednalo se o 1 100 000 mužů, 804 tanků, 13 400 děl a více než 1000 letadel připravených vrhnout se v rámci gigantické operace Uran na přibližně 400 000 Němců a asi 200 000 Rumunů, Italů, Maďarů, Chorvatů a Slováků , jimž byla svěřena obrana křídel.

18 Zobrazit galerii

Operace Uran

Útok začal na severním směru ráno 17. listopadu 1942, a přestože se nejprve 3. a 4. rumunské armádě v husté mlze podařilo útok odrazit, o tři dny později už Rumuni v panice ustupovali. V jejich výzbroji bylo i kolem 100 původně československých lehkých tanků LT vz. 35, které Němci po obsazení Československa zařadili pod označením Panzerkampfwagen 35(t) do své výzbroje. Jejich slabé pancéřování a 37mm kanony ale neměly proti sovětským T-34 žádnou šanci.

Na jižním směru se Rudá armáda dala do pohybu 18. listopadu a obrana se teď hroutila na dvou frontách. Mobilní zálohy Němců ale byly příliš slabé, aby si poradily se sovětskými tankovými jednotkami, které velkou rychlostí vrážely ze dvou stran klíny do německé obrany a mířily k městu Kalač na Donu, kde se pozdě odpoledne 22. listopadu spojily a Žukovova past sklapla.

Než k tomu ale došlo, prošly sovětské tankové posádky skutečným peklem, jehož původcem ale nebyl jen odpor nepřítele. Bouře ve stepi totiž přestala být jen metaforou a změnila se ve skutečný sněhový blizard. Oslepující sníh hnaný silným větrem znemožňoval orientaci a velitelé tanků se řídili jen podle kompasu. Mnohé tanky se úplně ztratily a nebylo výjimkou, že při jízdě naslepo v terénu si příslušníci jejich posádek během divokých manévrů zlomili ruku nebo utrpěli další úrazy.

Stejným způsobem ovšem blizard komplikoval situaci Němcům a jejich spojencům. Přesto na jižním směru Němci vrhli 20. listopadu do protiútoku poslední rezervu, kterou tvořili příslušníci 29. divize pancéřových granátníků. Podařilo se jim sice zničit 50 sovětských tanků a nahlodat Žukovovu jistotu, že operace Uran skončí úspěchem, obklíčení ale nezabránili.

Stalingradský kotel

Nedostatek rezerv, podcenění odolnosti rumunských spojenců a neschopnost rychle přeorientovat Paulusovu 6. armádu k boji proti novému nepříteli, který se jí objevil v zádech, způsobily katastrofu. V kotli u Stalingradu o velikosti 50x40 km uvízly dvě německé armády a zbytky jejich spojenců, celkem 250 000–300 000 mužů. K dispozici měli kolem 100 tanků, asi 2000 děl a minometů a kolem 10 000 nákladních aut. Tragicky jim ale chyběla munice, pohonné hmoty a potraviny, což se nepodařilo zlepšit ani leteckým zásobováním.

Protože Hitler Paulusovi zakázal probít se z kotle a nakonec se i vzdát, zůstaly jednotky uvnitř kotle odkázané samy na sebe. Po strašlivých útrapách v silných mrazech a rostoucím hladomoru se 2. února 1943 Paulus a posledních 80 000 přeživších vzdali Rudé armádě. Deset let po skončení války se domů vrátilo jen necelých 5000 zajatců od Stalingradu.

ZDROJ: Warfare History Network

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Návrhy pro vás

Populární filmy na Prima Zoom

Populární témata

Jak zhubnout Nejlepší filmy 2023 Nejlepší horory TV program Změna času Partie Počasí Kdy budou volby Mafia Auto – katalog 7 pádů Honzy Dědka Partička Svařené víno Tatarák podle Pohlreicha Filmy od Marvelu Aloe vera Pěstování lichořeřišnice Výpočet ascendentu Tvarohové knedlíky Nejlepší palačinky Švestkový koláč
O FTV Prima Management Volná místa Press Reklama Castingy a výzvy HbbTV Kontakty Podmínky užívání Zpracování osobních údajů Cookies Nápověda Vlastník FTV Prima spol. s r.o. Redakce Nastavení soukromí
App Store Google Play
© FTV Prima spol. s r.o.