Slavné dobytí Kyjeva přineslo Sovětům statisícové ztráty. Čechoslováci drtili Němce vlastní taktikou

Útok začal 3. listopadu 1943 a Sověti si při něm poprvé ve velkém vyzkoušeli taktiku mohutné dělostřelecké přípravy, která předcházela vlastnímu útoku. Na jeden kilometr fronty tak připadlo přes 350 děl a do Němců 40 minut bušily i houfnice 1. dělostřeleckého oddílu čs. brigády. Hlavní úder vedla 38. armáda, která měla v místě průlomu trojnásobnou přesilu v živé síle a v tancích Němce přečíslovala dokonce devětkrát.

Přečtěte si také: Nacisté po dobytí Kyjeva popravili přes 100 000 lidí. Nejdřív ale museli přežít explozivní překvapení

Po dělostřelecké palbě a bombardování letadly přestala první linie německé obrany prakticky existovat, Němci ale stačili ustoupit a vyhnuli se tak zničení svých sil. Sověti první den postoupil o 10 kilometrů a v útoku pokračovali i 4. listopadu. To už se jim na některých místech podařilo vytvořit až desetinásobnou přesilu, takže německou obranu snadno prolomili. Když se pak večer téhož dne západně od města objevily tanky generála Pavla Semjonoviče Rybalka, začalo být německému velení jasné, že Kyjev neudrží.

Cílem Němců teď bylo organizovaně stáhnout co nejvíce jednotek a materiálu a zachránit je pro pozdější operace. To ale neznamenalo, že se obrana Kyjeva zhroutila. Němci potřebovali co nejdéle udržet ústupové trasy, a město se proto ježilo protitankovými překážkami a opevněnými bunkry. Ulice se změnily v smrtící pasti a vítězství mohlo přijít jen po vyčerpávajícím a krvavém boji.

Zbraně v rukou Čechoslováků

V tuto chvíli do bojů o Kyjev zasáhla 1. československá samostatná brigáda v SSSR, které velel plukovník Ludvík Svoboda. Ten striktně odmítl pozici ve druhém sledu a žádal, aby jeho muži mohli útočit přímo na střed Kyjeva. Čechoslováci chtěli o Kyjev bojovat se stejným úsilím, jako by bojovali o Prahu, Brno, Bratislavu nebo Košice.

Svoboda měl k dispozici 3 309 mužů. Hlavní údernou silou brigády bylo deset středních tanků T-34/85 s výkonnými kanóny D5-T ráže 85 mm a deset lehkých T-70 (těm velel podporučík Richard Tesařík, otec zakladatelů Yo Yo Bandu bratrů Tesaříkových) s méně účinnými kanóny ráže 45 mm, ale srovnatelným čelním pancéřováním a slušnou maximální rychlostí 50 km/h. Obrněnou vozbu doplňovalo deset automobilů BA-64 vyzbrojených 7,62mm kulometem.

Tanky jistili samopalníci vyzbrojení legendárními samopaly PPŠ-41 Špagin (u brigády jich bylo 467 a velel jim podporučík Antonín Sochor), ostatní pěšáci pak měli ve výzbroji 2 133 automatických pušek Tokarev vz. 1940, 24 těžkých a 86 lehkých kulometů a také 25 odstřelovacích a 43 protitankových pušek.

Brigádní dělostřelci obsluhovali šest houfnic 122 mm, 12 protitankových kanónů 76 mm, dalších deset protitankových kanónů ráže 45 mm, čtyři protiletadlové kanóny 37 mm, 12 minometů 82 mm, 18 minometů 50 mm a sedm velkorážních protiletadlových kulometů. O dopravu se u brigády staralo 410 koní, 195 nákladních a 18 osobních aut a také 27 motocyklů.

Československá brigáda útočí

Československý útok začal 5. listopadu v 11:30 z prostoru dětského sanatoria na předměstí Kyjeva. Brigádě bylo přiděleno pět postupných cílů, poslední v centru ukrajinské metropole. Tanky musely nejprve překonat protitankový příkop, Němci se zuřivě bránili v domech přeměněných na malé pevnosti. Tanky s výsadkem jednotlivé opěrné body obcházely, odpor pak likvidovali pěšáci za pomoci dělostřelců.

Rozhodující moment přišel ve 14:15, když se samopalníkům a tankistům podařilo proniknout do týlu německých jednotek kontrolujících zaminovaný most a důležitou spojnici zachránit. Do Kyjeva se poté hrnuly československé a sovětské jednotky a vytlačovaly Němce z jednotlivých postavení. Velitelský tank Žižka s podporučíkem Josefem Bursíkem a tankisté Richarda Tesaříka dosáhli kolem 18. hodiny cíle postupu, kterým bylo hlavní kyjevské nádraží a budova armádního učiliště. Tady spolu se samopalníky a další pěchotou zaujali v hořících troskách kruhovou obranu.

Postup Čechoslováků do centra Kyjeva byl tak rychlý, že mu sovětské jednotky na křídlech přestávaly stačit. Střed města měli podle plánu obsadit tanky generálporučíka Andreje Grigorjeviče Kravčenka, československá brigáda ale byla rychlejší. Těsně za postupujícími oddíly se pěšky pohyboval i netrpělivý velitel brigády plukovník Svoboda s částí svého štábu, telefonisty a radiostanicí, velení ale pružně přebírali velitelé rot, a dokonce i čet.

Ještě v noci pak Svoboda hnal vojáky do závěrečného útoku. „Tanky, samopalníci a ženisté vyrazili k poslednímu útoku v 02:00; posledních 11 km cestou ohně, řítících se stěn a střech, poslední dělové rány a kulometné dávky tohoto vyčerpávajícího, ale skvělého útoku,“ napsal Ludvík Svoboda ve své knize vzpomínek Z Buzuluku do Prahy. V sedm hodin ráno 6. listopadu českoslovenští vojáci přeťali Němcům poslední ústupovou cestu a Kyjev byl osvobozen.

Mohlo by vás také zajímat: Bomby, kostry, granáty aneb Proč na Ostravsku ještě neskončila druhá světová válka

Nebylo to pochopitelně jen zásluhou Čechoslováků, tak malá skupina by sama neměla šanci milionové město obsadit. Československá brigáda ale představovala kompaktní, dobře vycvičenou a vysoce motivovanou jednotku se zkušenými veliteli, kteří se neřídili sovětskou taktikou. Za dobytí Kyjeva zaplatili Čechoslováci 30 mrtvými, 80 raněnými a čtyřmi pohřešovanými vojáky. Tři tanky byly lehce poškozené.

Mnohem větší ztráty při osvobozování Kyjeva zaznamenala Rudá armáda, která přišla o 28 141 mrtvých, pohřešovaných nebo zajatých vojáků, dalších 80 000 jich bylo zraněno. Němci měli sice podstatně nižší ztráty v podobě 26 628 zabitých, více než 13 000 zraněných a 1 281 pohřešovaných vojáků, ztráta Kyjeva ale byla těžkou ranou. Udrželi sice železniční spojení mezi skupinami armád Střed a Jih a vyhnuli se obklíčení, během dvou následujících měsíců ale byli nuceni dále ustupovat, takže 3. ledna 1944 stáli na hranicích Polska z roku 1939.

Zdroj: Encyclopedia Britannica, Velitelství výcviku – Vojenská akademie, Kronika druhé světové války, Praha 2000