Rusové při drtivé porážce zabíjeli vlastní velitele. 8 000 vojáků zemřelo v dokonalé švédské pasti

Z krále-teenagera se hned v prvním roce takzvané Severní války, která nakonec trvala 21 let, vyklubal velmi zdatný válečník a stratég. Nejprve dobyl dánskou metropoli Kodaň a přinutil Dány uzavřít mír. Pak se vrhnul proti Rusům, kteří oblehli město a pevnost Narvu na břehu stejnojmenné řeky v dnešním Estonsku.

Armáda mužiků

Car Petr I. Veliký k Narvě přitáhl s na tehdejší poměry obří armádou čítající 37 000 mužů a 195 děl. Byl si jist úspěchem – koneckonců měl za sebou svou slavnou 18měsíční cestu po Evropě, během níž mimo jiné pilně studoval i vojenské umění Evropanů a posádka města čítala pouhých 1 800 mužů, kteří však měli k dispozici téměř 300 děl. Cara nijak nevylekaly ani zprávy o tom, že se k Narvě blíží Karel XII. s 10 500 vojáky a dalšími 37 děly a několik dnů před bitvou spokojeně odjel i s vrchním velitelem zpět do Ruska.

Armáda, kterou Petr I. na místě zanechal, ovšem měla k bojeschopnosti početně slabších Švédů daleko. Tvořili ji hlavně čerstvě naverbovaní ruští mužici, kteří většinou vůbec nerozuměli povelům důstojníků z ciziny, a velitel dělostřelectva, Petrův společník princ Alexandr Archilovič Imeretinskij, měl za sebou jen několik měsíců teoretické přípravy v Haagu. Jeho protějšek ve švédském vojsku Johan Siöblad měl naproti tomu za sebou více jak 40leté bojové zkušenosti.

Útok ve sněhové bouři

Švédové s bojovným mladým králem v čele zaútočili na pozice Rusů 30. listopadu 1700 kolem druhé hodiny odpoledne. V tu chvíli zuřila sněhová bouře, která hnala sníh přímo proti oslepeným Rusům, a Karel XII. se toho rozhodl využít. Dobře mířená a koncentrovaná palba švédských mušketýrů kosila ruské řady a brzy došlo i na chladné zbraně.

Nezkušené ruské regimenty se rozpadaly jeden za druhým. Propukla panika, během níž dokonce ruští vojáci začali zabíjet své zahraniční velitele. Část Rusů se nahrnula na most přes Narvu, ten ale nevydržel a zřítil se do ledové řeky. Jedinými dvěma útvary, které semknuty do čtverců kladly za provizorní hradbou z vozů Švédům odpor, byly Preobraženský a Semjonovský pluk. Postupně se k nim přidávali další vojáci a důstojníci. Karel XII. se rozhodl osobně vést proti místu posledního odporu útok, ten však nebyl úspěšný a pod králem dokonce padl kůň. V té chvíli se ale ruský velitel Charles Eugène de Croy rozhodl kapitulovat.

Drtivé, ale jen dočasné vítězství

Výsledkem bitvy byla zničující porážka ruské armády. Kolem 8 000 ruských vojáků padlo nebo se utopilo, zbytek se vzdal. Švédové, kteří měli 667 mrtvých a 1 247 zraněných, ukořistili všechna děla a munici a také 20 000 mušket.

Karel XII. v bitvě u Narvy zvítězil, svou říši však nakonec neuhájil. Do roku 1706 přemohl všechny strany s výjimkou Ruska. Petr I. Veliký se ale z nezdaru poučil a zavedl vojenské reformy, díky nimž se jeho armáda stala podstatně bojeschopnější. V roce 1704 se k Narvě vrátil a po několikaměsíčním obléhání a třech frontálních útocích město dobyl. O pět let později pak švédské vojsko drtivě porazil v bitvě u Poltavy.

Mladý švédský král nakonec po sérii bitev a krátkém azylu v Osmanské říši, která byla jeho jediným spojencem, padl ve svých 36 letech při obléhání norského Frederikshaldu v roce 1718. Oddaní Švédové pak nesli jeho tělo stovky kilometrů do Stockholmu, kde byl pochován.

ZDROJ: Encyclopedia Britannica