Angličtí lučištníci vystříleli při bitvě u Kresčaku až 72 000 šípů za minutu

Až 72 000 šípů za minutu podle odborníků chrlili angličtí lukostřelci proti kontinentálnímu vojsku francouzského krále Filipa VI. v osudné bitvě u Kresčaku. Když večer 26. srpna 1346 bitva skončila, zůstalo na francouzské straně na bojišti ležet kromě tisíců pěších bojovníků i 1 200 rytířů včetně nejznámějšího válečníka té doby, slepého českého krále Jana Lucemburského. Právě masivní nasazení luků v kombinaci s jedním z prvních použití děl způsobilo zkázu výkvětu pozdně středověkého rytířstva.

Luky proti mečům

Do bitvy u Kresčaku povolal Filip VI. nejméně 3 600 rytířů ze Svaté říše římské, Burgundska a Španělska, z nichž třetina padla. Spolu s nimi šlo do bitvy odhadem nejméně dalších 20 000 hůře vyzbrojených vojáků. Proti nim stály 4 000 anglických těžkooděnců a především 6 000 lučištníků doplněných o dalších několik tisíc příslušníků lehké pěchoty. Odborníci odhadují, že angličtí lukostřelci dokázali za minutu vystřelit 12krát – celkem se tedy na francouzské rytíře valilo 72 000 šípů za minutu.

Šípy především zraňovaly a zabíjely koně a nutily tak rytíře, aby sesedli a bojovali opěšalí. Kvůli tomu přišli o svou základní výhodu, a to drtivý útok těžké jízdy v sevřených řadách.

Lucemburská pera ve znaku prince z Walesu

Kresčak ale nebyl jen soubojem mečů a brnění proti dalekonosným zbraním – i anglický král Eduard III. měl ve svém vojsku rytíře (odhaduje se, že jich bylo kolem 2 300), ale nařídil jim sesednout a bojovat spolu s pěchotou.

Pro Čechy znamenala bitva u Kresčaku velkou ztrátu. Přestože v ní nejde o žádné české zájmy, padne v ní otec Karla IV. Jan Lucemburský, známý válečník a dobrodruh. „Bez Boha a krále českého, nesvede se boje žádného,“ cituje Benjamin Kuras ve své knize Češi na vlásku středověký bonmot z té doby. Janova údajně poslední slova „toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“, jsou odkazem nejchrabřejšího českého krále.

Mrtvému Janu Lucemburskému, který se nechal odvést do bitvy slepý, prokázal Eduardův syn Eduard z Woodstocku, zvaný Černý princ, nejvyšší pocty. Angličané poznali padlého krále podle chocholu na přilbě a podle erbu. Eduard vzdal Janu Lucemburskému hold i tím, že přijal tři bílá pštrosí pera z jeho chocholu do svého erbu a převzal i Janovo heslo „Sloužím“ (ve středohornoněmčině Ich dien). Dodnes tento Eduardův „lucemburský“ erb používají následníci britského trůnu a najdete ho i na rubu některých dvoupencových mincí.

Nové zbraně a nové taktiky zapříčinily, že způsob, jakým rytíři po staletí vedli válku, byl zastaralý. U Kresčaku, v 9. roce stoleté války, triumfoval anglický král Eduard III. a Angličané následně ovládli rozsáhlá území Francie. Teprve když si o 80 let později Johanka z Arku ostříhala vlasy, oblékla mužské oblečení a chopila se meče, začala se karta obracet.

Zdroj: Encyclopedia Britannica