Nešťastná bitva u Moháče: Jak smrt Ludvíka Jagellonského změnila osud českých zemí i celé Evropy

S velkou převahou, ale zároveň s respektem nastupovala vojska osmanského sultána Sulejmana I. ráno 29. srpna 1526 na planinu asi šest kilometrů jižně od uherského města Moháč. Dlouhotrvající vydatné deště změnily v močál velkou část území kolem meandru Dunaje a desetitisíce pěších i jezdců měly za sebou náročný pochod rozbahněnou krajinou. Křesťanské vojsko stojící proti nim bylo o polovinu slabší, disponovalo ale obrněnou jízdou, největší silou končícího středověku.

Osamocený Ludvík Jagellonský

V čele křesťanské armády stál teprve dvacetiletý Ludvík Jagellonský, který pod svou korouhev soustředil asi 25 000 bojovníků, převážně z Uher. Nebylo to mnoho. Drtivou sílu Osmanské říše, nad níž šest let před tím převzal vládu Sulejman I. (1520–1566), už pocítily Bělehrad, Malta nebo Rhodos. Teď táhlo 55 000 osmanských válečníků včetně tisíců obávaných janičářů a stovek neméně obávaných děl do srdce Uherska, přímo do střední Evropy.

Výzvy adresované v předchozích měsících Ludvíkem Jagellonským k evropským dvorům a uherským šlechticům vyslyšeli nemnozí. Z křesťanských bojovníků, kteří se 29. srpna 1526 šikovali proti osmanské armádě, jich bylo jen 8 000 ze zahraničí. Za 25 000 zlatých dukátů zaslaných papežem se podařilo najmout 1 300 moravských žoldnéřů a dorazila i papežská pěchota. Do bitvy se chystalo i 1 500 polských jezdců a žoldnéři ze Španělska, Itálie, Německa a Chorvatska. Největší část vojska ale sebral Ludvík Jagellonský přímo v Uhrách.

Těžká jízda proti janičářům

Z mnoha různých důvodů začala bitva u Moháče až odpoledne, když se jako první dala do práce uherská děla. Těch bylo asi 80 a jejich úkolem bylo narušit sevřené šiky osmanské pěchoty pomalu sestupující z mírného návrší na jižní straně bojiště. Díky návrší získal Sulejman I. dokonalý přehled o uherském vojsku a rozhodl se na rovině pod návrším vybudovat opevněné ležení chráněné děly vzájemně pospojovanými řetězy.

Ludvík Jagellonský, který se mezitím po mnohahodinovém čekání i se svou družinou obrátil zpět k Moháči, se rychle vrátil do bitvy, která se pro něj ale nevyvíjela dobře. Sulejman I. už ráno vyslal nepravidelnou lehkou jízdu v počtu asi 10 000 mužů, aby velkým obloukem objela pravé křídlo křesťanské bitevní linie. Tito jezdci se objevili na scéně ve chvíli, kdy se pravé křídlo vysunulo proti osmanským jednotkám. V nastalém boji se uherské oddíly vzájemně pomíchaly a jízda se vzdálila pěchotě.

Uherští velitelé vrhali do bitvy další a další jednotky včetně posledních jízdních záloh. I když se asi po hodině boje zdálo, že křesťané mohou získat navrch, bitvu rozhodl příchod elitních osmanských jednotek, obávaných janičářů, rekrutovaných převážně ze slovanských obyvatel Balkánu. První uherské oddíly se začaly obracet na útěk a strhly sebou další, dosud bojující jednotky.

Krátká bitva, dlouhodobé následky

Za necelé tři hodiny bylo po všem a uherská armáda prchala ve zmatku na sever. Osmané je nepronásledovali, sami utrpěli značné ztráty. O krutosti střetu svědčí fakt, že na obou stranách padlo shodně kolem 16 000 mužů, z se nichž mnozí utopili ve zdánlivě nekonečných bažinách dunajské nížiny. Byl mezi nimi i král Ludvík Jagellonský, který byl se svou družinou v řadách těžké jízdy.

Jeho smrt na bojišti měla dalekosáhlé následky pro české království i pro Uhry. V Čechách na uprázdněný trůn nastoupil rakouský arcivévoda Ferdinand I. Habsburský, čímž se Habsburkové na mnoho století stali nejen českými vládci, ale také hlavními hráči evropské politiky. Kromě krále v bitvě padlo množství šlechticů včetně nejvlivnějšího uherského magnáta Jana Zápolského nebo zakladatele Jáchymova Štěpána Šlika z Holíče a Pasounu.

Osmanům se vítězstvím u Moháče otevřela cesta do Uher, jejichž střední část následujících 150 let ovládali. Důsledky neochoty podpořit Ludvíka Jagellonského ale měly pocítit i další země. V roce 1529 se Sulejmanova armáda o síle 100 000 mužů objevila u Vídně, kterou tři týdny neúspěšně obléhala. Evropa se už nemohla cítit bezpečně.

Odkaz na obrázkovou licenci: CC0 1.0

Zdroj: Encyclopedia Britannica / Hungarian Conservative