Vrahům své milenky vyrval srdce. Smutný příběh portugalského krále fascinuje krutostí

Kostel ve středoportugalském městečku Cantanhede vypadá skromně, posloužil ale jako pódium pro jedno z největších dramat středověké Evropy. Portugalský král Pedro I. tu 12. června 1360 prohlásil, že si zhruba před sedmi lety vzal za manželku svou milenku Inés de Castro. Velmoži, kteří se události zúčastnili, nemohli věřit vlastním uším. Inés byla roky mrtvá a král se nikdy předtím nezmínil, že by se s ní kdy oženil.

Čtěte také: Masakr portugalské šlechty začal kvůli milence. Krutost na popravišti znechutila celou Evropu

Prohlášení z Canthanede, jak historici začali události přezdívat, nebylo ale vrcholem prapodivného milostného příběhu. Portugalci se měli nad činy svého krále ještě hodně podivovat. Nakonec mu začali říkat Pedro Krutý. Měli k tomu pádný důvod.

Láska na první pohled

Poprvé princ Pedro spatřil Inés de Castro v létě 1339, když přijela do Portugalska jako jedna z dvorních dam doprovázejících kastilskou princeznu Konstancii, která si měla následníka portugalského trůnu vzít za manžela. Zatímco Konstancie na Pedra dojem neudělala, to se nedalo říct o Inés.

Pocházela z vysoké galicijské (Galicie je severozápadní region Španělska) šlechty s vazbami na kastilské krále. Pyrenejský poloostrov byl tehdy divokým místem rozděleným na několik států, které proti sobě permanentně válčily. Zároveň byly ale vládnoucí dynastie i šlechta úzce propojené. Vznikaly tak nezáviděníhodné situace, kdy mírové dohody skoro nic neznamenaly a kdy se do vrcholné politiky dostávali levobočci nebo draví šlechtici. Chaos a neustála honba za mocí se později staly osudnými i pro Inés.

Nebezpečná milenka

Inés patřila k mocnému rodu Castrů a jejím pradědečkem byl kastilský král Sancho IV. Příslušníci rodu Castrů se zapojovali do politických tahanic v Kastílii a jejich vliv sahal až za hranice království. Inés proto byla jako obyčejná milenka akceptovatelná, ale větší propojení s portugalskou královskou rodinou hrozilo vtáhnutím Portugalska do vnitřních problémů v Kastílii, což si malé království v rohu Evropy nemohlo dovolit.

Mohlo by vás zajímat: Jindřich VIII. popravil dvě ze svých šesti manželek. Ta poslední hrála o život strategicky

Období přehlížení princova románku přišlo v roce 1345, kdy zemřela Konstancie. Princ Pedro najednou získal svobodu a odmítal se znovu oženit. Naopak budoval svůj vztah s Inés, která mu porodila několik dětí. Dokonce spolu žili v Coimbře, starém univerzitním městě ve středním Portugalsku.

Pedrův otec Alfons IV. se obával, že vztah Pedra a Inés směřuje k sňatku, což by Pedra provázalo s Castrovými a Portugalsko by se mohlo zamotat do zrovna probíhající šlechtické vzpoury v Kastílii, kterou vedl Inésin bratr. Proto když odjel Pedro na lov, Alfons se rozhodl k drastickému řešení.

Vražda Inés de Castro

V lednu 1355 vyslal tři rádce, kteří se dostali do kláštera sv. Kláry v Coimbře, kde Inés bydlela. Princovu milenku našli a přímo na půdě kláštera ji podřezali (objevuje se i verze, že ji rovnou setnuli). Scéna se stala námětem mnohých uměleckých děl a dala prostor fantazii, včetně představy, že se na popravu musely dívat Pedrovy a Inésiny děti.

Alfons si naivně myslel, že problém vyřešil. Jenže rozlícený Pedro zformoval armádu a začal likvidovat města a válčit se svým otcem. Občanskou válku ukončila až dohoda zprostředkovaná královnou.

Ze zlomeného krále se stal krutovládce

Zdálo by se, že si zničená země oddechne, jenže v roce 1357 zemřel Alfons a Pedro, jenž se stal novým králem, vytvořil krvežíznivý režim, který potíral sebemenší prohřešky. Není divu, že si od obyvatel vysloužil přízvisko Krutý. Kronikář Fernão Lopes zmiňuje některé královy činy ve své kronice.

Pedro často tresty vykonával sám. Například se pokusil zbičovat portského biskupa za smilstvo, nechal vykastrovat jednoho panoše za to, že spal s vdanou ženou, a při jiné příležitosti nařídil upálit ženu jednoho kupce za údajné cizoložství. Když si kupec šel stěžovat, král mu odpověděl, že sám „ví lépe než on, co byla jeho žena zač“. Svým tyranským chováním přispěl k úpadku Portugalska, který trval až do konce století.

Důkladná pomsta

To nejzajímavější ale přišlo s prohlášením z Cantanhede. Král si sice nepamatoval, kdy přesně pojal Inés za manželku, tvrdil, že to bylo někdy před sedmi lety, ale činem udělal z milenky královnu Portugalska post mortem. Tím uznal i legitimitu jejich společných potomků, kterým se otevřela cesta do vysokých kruhů portugalské společnosti. Kronikář Lopes naznačuje, že se král prohlášením chtěl vypořádat s drby, které královstvím kolovaly. Zarážející je, že si nepamatoval datum sňatku, ale podal podrobný popis tajného obřadu včetně jmen svědků.

Zatímco se Portugalci divili, Pedro se rozhodl pomstít. Obrátil se na kastilského krále se žádostí o výměnu zajatců. Vrátil několik občanů Kastílie a od sousedního monarchy dostal na oplátku dva ze tří vrahů Inés. Unikli za hranice, jelikož jim bylo jasné, že vražda Inés nezůstane po smrti krále Alfonse bez odplaty. Dva se domnívali, že bude stačit schovat se v sousedním království, třetí byl chytřejší a utekl až do Francie.

U popravy král hodoval

Pedro se spokojil alespoň s tím, že se mu podařilo získat dva vrahy a připravil si pro ně speciální trest. Nejprve je mučil, kronikář Lopes dokonce píše o ráně bičem do obličeje, a potom je nechal popravit bizarním způsobem. Připravil hostinu před svým palácem a zatímco jedl, díval se, jak kat vytrhává vrahům srdce. Jednomu ho vyrval hrudí, druhému zády. Mrtvoly pak král nechal spálit.

Krutá poprava byla posledním hřebíčkem do rakve královy pověsti. Kolem Pedra se vytvořil mýtus zvráceného tyrana a blázna. Mezi lidmi se začal vyprávět příběh o tom, jak král nechal exhumovat Inés, hnijící mrtvolu posadil na trůn a nutil portugalské velmože, aby líbali královniny ruce. Ačkoli se nejspíš jedná o báchorku, faktem je, že k exhumaci těla opravdu došlo. Nejspíš ale výhradně pro to, aby mohla být Inés pohřbena na honosnějším místě, v klášteře Alcobaça.

Pedro nechal vytvořit dvě tumby, jednu pro ni a jednu pro sebe, patřící k nejlepším ukázkám portugalské gotiky. Později byly sarkofágy přemístěny proti sobě, aby se milenci v soudný den, až povstanou z hrobů, mohli ihned podívat jeden druhému do očí.

Zdroj: BBC / Encyclopedia Britannica / Algarve History Association