Nejkrutější středověcí panovníci se ničeho neštítili. Mučení hadem v žaludku bylo jen začátkem

Dějiny pamatují vpravdě obrovské množství krutostí, za nimiž často stáli bezohlední vladaři, zajímající se více o politickou moc než blaho svých poddaných. Machiavellistické pojetí vlády, počítající s nějakými těmi třískami při kácení lesa, je sice podle mnohých nevyhnutelné, avšak někteří panovníci to s nelidskými zvěrstvy opravdu přeháněli. Projeďme si seznam středověkých vladařů, na něž pamatujeme hlavně kvůli krutostem; zaměříme se přitom na ta méně známá jména, neboť o Čingischánovi či Vladu Tepešovi jsme už psali nejednou.

Víra za každou cenu

Olaf I. Tryggvason byl norským králem ke konci 10. století (mimochodem, jeho vláda i život skončily v hezky zapamatovatelném roce 1000) a do dějin se zapsal především díky konverzi Norů ke křesťanství. Založil město Trondheim, dnes třetí největší v Norsku, a vybudoval také první křesťanské kostely. Téměř světec, že? No, pravděpodobně ne. Konverze ke křesťanství totiž často probíhala násilně a ty, kteří odmítli na novou víru přistoupit, čekalo mučení či rovnou smrt. Nejznámější je příběh o pohanském knězi jménem Raud, který vyznával Thora a odmítal přijmout křesťanství. Spor Rauda s Olafem nakonec skončil tak, že norský král pomocí rozpáleného železa přinutil hada, aby vlezl Raudovi do krku; při následném průchodu orgány had způsobil knězovu smrt. Přijímání víry založené na lásce a milosrdenství zjevně vyžaduje velké oběti.

Dítě v čele kruté večeře

Jakub II. Skotský vládl (nepřekvapivě) Skotsku v letech 1437 až 1460. Jelikož na trůn usedl už ve svých sedmi letech, značnou část vládnoucího období obstarali poručníci. Jakub měl problémy především s urozeným rodem Douglasů, kteří si nárokovali skotský trůn. V roce 1440 proto Jakubův rádce William Crichton uspořádal událost, jež je dnes známá jako Černá večeře. Na ni byli pozváni dva mladí zástupci rodu Douglasů a krátce po jídle došlo k jejich brutální popravě. Právě tato událost posloužila Georgi R. R. Martinovi jako inspirace pro Rudou svatbu v rámci fantasy světa Hry o trůny. Podíl mladého Jakuba na konkrétním provedení tohoto činu je sporný, ale posílení pozice v domácí politické situaci mu jistě nevadilo.

Vévoda mučitel

Milánský vévoda Galeazzo Maria Sforza vládl svému městu pouhou dekádu, konkrétně v letech 1466–1476. Přestože Galeazzo během této doby dosáhl určitých úspěchů, například modernizoval tehdejší ražené mince, historie si ho pamatuje především kvůli velmi kruté vládě. Počátkem svého panovnického období se kupříkladu ptal kněze, jak dlouho bude v čele městského vévodství; kněz odvětil překvapivě trefný odhad, že pouze jedenáct let. Rozezlený Galeazzo muže uvrhl do vězení a omezil mu příděly jídla takovým způsobem, že kněz přežil dvanáct dnů pojídáním vlastních výkalů a poté zemřel. Dále svým nepřátelům nechával useknout ruce a jednou údajně zabil pytláka tak, že ho donutil sníst celého králíka (čímž ho samozřejmě zadusil). Ani tyto drsné metody však milánskému vévodovi nepřinesly dlouhodobě trvající vládu, neboť v roce 1476 došlo k jeho zavraždění v kostele.

Středověk s krutostmi nešetřil

Stručně si projeďme i pár dalších podivínů, kteří stojí za zmínku:

• Ethelred II. Nerozhodný vládl Anglii na přelomu 10. a 11. století a hlavní starostí tohoto období byly neustálé nájezdy Vikingů. Ethelred byl z neustálých půtek s Vikingy tak otrávený, že v roce 1002 nařídil popravit všechny Dány, kteří žili v Anglii! Těch bylo tolik, že na velké části území nebyl rozkaz vůbec proveditelný, přesto se několik masových hrobů před pár lety skutečně našlo.
• Francouzský rytíř Godefroy z Bouillonu patřil mezi čelní postavy první křížové výpravy na konci 11. století. Po dobytí Jeruzalému byl určen jeho králem, brzy však onemocněl a roku 1100 zemřel. Mezi francouzským rytířstvem se jednalo o hrdinu, avšak dobývání svatého města v zájmu církve neprobíhalo zrovna humánně. Na základě Godefroyeho příkazů byla spousta Židů upálena zaživa, ženy a děti pochopitelně bez výjimek také.
• Andronikos I. Komnenos v letech 1183–1185 vládl byzantské říši. Na císařský trůn se dostal až po šedesátce díky několika úkladným vraždám a rozhodně se chtěl zapsat do dějin. Ještě než proti němu po pár letech vlády vypuklo povstání a sám císař byl brutálně popraven, organizoval masové vyvraždění katolíků, kteří tou dobou kvůli sporům s pravoslavnou církví vyvolávali v Konstantinopoli nepokoje. Během tohoto masakru zemřelo na 60 000 lidí; za krátké Andronikovy vlády tedy proteklo opravdu mnoho krve.
• Ferdinand I. Ferrante vládl v druhé polovině 15. století v Neapoli. Své nepřátele nechal po zabití mumifikovat, znovu obléknout a s těmito mrtvolami následně uspořádal banket; líbila se mu představa muzea mumií, složeného z jeho odpůrců.

Zdroj: Encyclopedia Britannica / Medium / Medievalists