4. února 2023 06:00
Adam Vala

Dvojice predátorů zákeřně zabíjí bílé žraloky. Ohrožen je celý ekosystém

Za postupným mizením jednoho z největších mořských predátorů nemusí být člověk. Obávaná paryba se postupně stahuje ze svých revírů, protože je pod neustálými útoky.

Zřejmě žádný jiný mořský tvor nevzbuzuje takový respekt a hrůzu jako velký bílý žralok. Kvůli svému elegantnímu tělu optimalizovanému pro lov, ostrým zubům a poněkud nezasloužené pověsti krvelačných zabijáků lidí jsou tito žraloci všeobecně považováni za jednoho z největších mořských predátorů. Ovšem také oni mají svého nepřítele, za kterého byl dlouhou dobu považován téměř výlučně člověk. Je to však studie z roku 2022 mořské bioložky Alison Towner, která zjistila, že se bílí žraloci stahují ze svých obvyklých revírů kvůli páru kosatek, které je systematicky vraždí.

Cílem útoků jsou srdce a játra

Alison Towner pracovala s dlouhodobými údaji o pozorování a sledování GPS moduly označených žraloků, kteří se podle jejího závěru skutečně vyhýbají kosatkám. Pozorování se týká okolí jihoafrického městečka Gansbaai, které bylo ještě kdysi dávno mekkou lovců žraloků. Od roku 2017 ale bylo u Gansbaai vyplaveno na břeh nejméně osm velkých bílých žraloků, z nichž několika chyběla játra a srdce. To je charakteristický rys útoku kosatek, které zabíjí žraloky právě s vidinou chutné a hlavně na vitamíny bohaté potravy. Útoky jsou připisovány stále stejnému páru kosatek, který je s největší pravděpodobností zodpovědný i za mnoho dalších úmrtí žraloků, jejichž těla na břeh vyvržena nebyla.

„Zpočátku se po útoku kosatek v Gansbaai jednotliví velcí bílí žraloci neobjevovali několik týdnů nebo měsíců,“ vysvětluje ve své studii Towner. Dodává, že jsme patrně svědky rozsáhlé strategie vyhýbání se obvyklým místům, které odráží to, co vidíme například u divokých psů v Serengeti v Tanzanii. V reakci na zvýšenou přítomnost lvů psi mizí z konkrétních oblastí a čím častější je v nich výskyt lvů, tím déle trvá, než se psi vrátí. Stejně se chovají i žraloci, kteří se drží stranou delší dobu a do svých lovišť se vrací jen velmi neochotně.

Křehký ekosystém

S přihlédnutím ke křehkosti mořského ekosystému je to ale obrovský problém, protože při absenci žraloků se do uvolněné ekologické niky stěhují žraloci mědění, kteří neplní roli velkých bílých žraloků. Bez nich nedochází k přirozenému omezování tuleňů kapských, kteří mohou drancovat kriticky ohrožené tučňáky africké nebo soupeřit o malé pelagické ryby, kterými se oba druhy živí. „Zjednodušeně řečeno, ačkoli se zatím jedná o hypotézu, ekosystém snese jen určitý tlak a dopady kosatek odstraňujících žraloky jsou pravděpodobně mnohem větší,“ varuje Towner.

Otázkou samozřejmě zůstává, z jakých důvodů kosatky žraloky loví. Není totiž jasné, jak kosatky přišly na to, co za potravu skrývá žraločí tělo, resp. proč by ji měli preferovat. Je to tedy patrně reakce na úbytek velryb, oblíbené kořisti kosatek, kterými byli žraloci alespoň na čas nahrazení. Ovšem i jejich populace klesá, což zvyšuje obavy z budoucnosti a možného rozpadu mořského ekosystému. Bohužel vědci mohou v tuto chvíli procesu pouze přihlížet a věřit, že ochrana druhů pomůže k obnovení původního řádu a zajištění stability mořského života.

Zdroj: Science Alert

Adam Vala

Populární filmy na Prima Zoom