Podivný žralok šotek se chlubí unikátní výsuvnou čelistí. Podívejte se, jak napadne potápěče
Podivní žraloci: Největší hity - žralok šotek
Žraloci patří od dob Čelistí mezi démonizované tvory moří. My vám teď představíme zřejmě nejpodivuhodnějšího žraloka oceánských hlubin.
České druhové pojmenování tohoto prapodivného žraloka je šotek, ale mnohem víc mu sedí anglické jméno goblin znamenající skřet.
Pozor na čelisti
Žralok šotek (Mitsukurina owstoni), který je nápadný svým atypicky prodlouženým rypcem, má jednu naprosto neuvěřitelnou a u žraloků ojedinělou vlastnost. Jak se dozvíte třeba na Wikipedii, umí vysunout čelisti až několik desítek centimetrů dopředu, což případnou kořist spolehlivě zaskočí. Při celkové velikosti žraloka 5 až 6 metrů jde už o poměrně nebezpečného predátora.
Žralok šotek patří k nejbizarnějším žralokům Zdroj: iStock
Žralok šotek vypadá jako monstrum Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Žralok šotek Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Žralok šotek Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Žralok šotek snadno uvízne v sítích rybářů Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Přestože patří mezi „živoucí fosilie“, jež přežila desítky milionů let, je obecně o jeho biologii známo poměrně málo. Je to dáno jeho životem ve více než kilometrových hloubkách, takže pozorování v jeho přirozeném prostředí jsou poměrně omezená.
Stavba těla, krátké ploutve a nepříliš vyvinuté svaly ukazují, že půjde spíše o pomalého plavce, ale tlama vyzbrojená desítkami zubů naznačuje, že co uloví, to nepustí. Ať už to jsou ryby, nebo hlubokomořské krakatice.
Nesahat, kouše
Pro člověka příliš nebezpečný není proto, že s ním díky svému hlubokomořskému životu nepřijde do styku. Přesto tu a tam uvízne v rybářské síti nebo se setká s potápěčem. Mimo jiné za to mohou podmořské vlny vyvolané seismickými pohyby, které vynesou tyto paryby blíže k hladině. V takovém případě nemá šotek zábrany člověka kousnout.
Rozbory žaludků z ulovených kusů ukázaly, že se živí jak kostnatými rybami, tak korýši či hlavonožci, takže vůbec není vybíravý a loví jak druhy vodního sloupce, tak ty, které se pohybují po dně.
Zdroj: Smithsonian Ocean