Stáda pakoňů se vrhají do řeky plné krokodýlů. Podívejte se, jak čelí zubaté smrti

Pakůň žíhaný (Connochaetes taurinus) není žádný drobeček ani nemotora – svých až 270 kg váhy dokáže rozpohybovat na 70 km/h. Hlavně samci využívají svou rychlost a také výrazné rohy k ochraně stáda před velkými africkými predátory, jako jsou lvi, gepardi, psi hyenovití nebo hyeny. Přesto při migraci každý rok zahyne kolem 250 000 pakoňů a na 30 000 zeber, mnohé z nich následkem hladu, žízně a vyčerpání.

Migrace probíhá celý rok a stáda se během ní pohybují ve směru hodinových ručiček po území národních parků Serengeti v Tanzánii a Masai Mara v jižní Keni, přičemž urazí až 1 000 kilometrů. Rod pakoňů má dva druhy – kromě pakoně žíhaného sem patří i mnohem méně početný pakůň běloocasý (Connochaetes gnou), který se ale migrace neúčastní.

Hostina krokodýlů

Pakoně cítí vodu na 50 kilometrů a živí se výhradně trávou, která má v oblasti Serengeti nejvyšší obsah bílkovin a také vysoký obsah vápníku. Načasování pohybu stád ovlivňuje příchod období dešťů, na jehož konci se rodí mláďata – v únoru je to až 8 000 mláďat denně. Ta musí být schopna prakticky ihned po narození stádo následovat.

Pakoně se sdružují s dalšími sudokopytníky a také pštrosy hlavně proto, aby zvýšili své šance na přežití. Zatímco se suchozemskými lovci si početné stádo i jedinci většinou poradí, problémy nastávají při přechodu řek. Jak ukazuje dokument Velké šelmy Serengeti, vysílaný 31. května v 16:40 na Prima ZOOM, mohou se pakoně v panice stát kořistí krokodýlů nilských číhajících v řece Grumeti, k níž dorazí hlavní část stáda každoročně v červnu. Ještě dramatičtější scény se pak odehrávají v září při překonáváni širokého toku řeky Mara.

ZDROJ: Africa Geographic