96 minut hrůzy začalo ubodáním matky a manželky. Vrah 16 lidí se před činem svěřil lékaři
Řádění nelítostného masového vraha Charlese Whitmana nemělo konce. Před brutálním zabitím neunikla ani jeho matka, manželka či čtrnáct obětí. Co stálo za jeho bestiálním činem?
Charles Whitman se na první pohled od svých vrstevníků příliš nelišil. Roku 1941 se narodil jako nejstarší dítě do průměrné a takřka spořádané americké rodiny. Byť byl jeho otec násilnické povahy a fyzické tresty mu nebyly cizí, milující matka se synovi snažila krutost z otcovy strany vynahradit láskou a péčí. Základní i střední školu dokončil mladý Charles jako nadprůměrně inteligentní chlapec bez sebemenších problémů a po maturitní zkoušce se rozhodl narukovat do armády.
Otcova vášeň pro zbraně a pravidelné rodinné lovecké výlety zřejmě inspirovaly čerstvého absolventa k nástupu do Námořní pěchoty Spojených států amerických, kde ještě více zdokonalil své už tak na jeho věk nadprůměrné střelecké dovednosti. Díky přesné mušce na dlouhé vzdálenosti a pohybující se cíle si vysloužil ocenění Odznak ostrostřelce i Medaili dobrého chování.
Charles Whitman působil jako sympatický inteligentní mladík Zdroj: Getty Images
S manželkou Kathleen se seznámili během studia Zdroj: Getty Images
Portrét rodiny Whitmanových Zdroj: Getty Images
Přeživší Whitmanova bestiálního řádění Zdroj: Getty Images
Během střelby zabil 14 lidí Zdroj: Getty Images
Pohled na univerzitní věž, odkud Whitman střílel Zdroj: Getty Images
Charles Whitman působil jako sympatický inteligentní mladík Zdroj: Getty Images
S manželkou Kathleen se seznámili během studia Zdroj: Getty Images
Portrét rodiny Whitmanových Zdroj: Getty Images
Přeživší Whitmanova bestiálního řádění Zdroj: Getty Images
Během střelby zabil 14 lidí Zdroj: Getty Images
Pohled na univerzitní věž, odkud Whitman střílel Zdroj: Getty Images
Varovný signál lékař ignoroval
Po úspěšném dokončení rok a půl trvající vojenské služby požádal americkou armádu o stipendium na vysoké škole, což mu bylo také umožněno. Právě na texaské univerzitě v Austinu, kde studoval strojírenství, poznal roku 1962 svou budoucí manželku Kathleen Leisserovou, se kterou se oženil po necelém půl roce vztahu.
Během studia však Whitman nedosahoval dostačujících akademických výsledků, a tak mu americká armáda nařídila okamžitý návrat do aktivní služby. Po návratu zpět do Texasu se u něj však začaly projevovat první psychické až násilnické sklony spojené se silnými bolestmi hlavy. Ani po několika měsících se jeho zdravotní stav nezlepšil a pocity silného hněvu a zmatku se začaly stupňovat. Na jaře roku 1966 se se svými černými myšlenkami Whitman dokonce svěřil i psychiatrovi, ale nadále se v terapii pokračovat nerozhodl. Lékař se nešťastného mladíka, který se mu svěřil s touhou spáchat vraždu, znovu kontaktovat nepokusil.
Ubodal manželku i matku
Poslední červencový den téhož roku se všechno zvrtlo a pětadvacetiletý mladík oficiálně prohrál boj se svými vnitřními démony, kteří ho tak dlouho pokoušeli. Napsal dopis na rozloučenou, v němž vylíčil všechny své psychické problémy, a ještě téhož večera brutálně ubodal svou matku i spící manželku. Následujícího rána byl stále odhodlaný v nelidských a krutých činech pokračovat.
Do tašky si sebou osudného rána 1. srpna 1966 Whitman sbalil několik pušek, pistolí i velkou zásobu munice a vydal se na svou alma mater, která byla už v tu dobu plná studentů a zaměstnanců školy. Cestou na vrchol věže Texaské univerzity chladnokrevně zastřelil recepční a dva návštěvníky. Jak detailně popisuje dokumentární série Amerika v barvě, kterou vysílá Prima ZOOM, jeden z největších amerických masakrů století na univerzitní půdě měl teprve začít.
Střelba z věže
Na vrcholu střešní budovy se už naprosto maniakální odstřelovač zabarikádoval a systematicky začal střílet na pohyblivé lidské cíle pod sebou. Díky několikaletým zkušenostem ve vojenské službě dokázal s dokonalou přesností i z výšky 27 pater mířit na bezbranné a panikařící oběti přímo do srdce. Než ho přivolaní policisté dokázali zastřelit, stihl během bestiálního 96minutového řádění zabít 14 lidí a dalších 30 vážně zranit, přičemž poslední oběť zemřela až 35 let po incidentu na následky zranění. U mrtvého těla střelce poté strážníci našli dopis na rozloučenou, ve kterém si přál, aby byl po smrti jeho mozek podroben pitvě.
Následná nekropsie prokázala, že Whitman měl v mozku nádor, který u něj mohl vyvolávat agresivitu a touhu po násilí. Jen těžko se dá však zpětně odhalit přesný motiv jeho počínání. „Vztah mezi nádorem a Whitmanovým jednáním nelze jasně určit. Tumor mohl nicméně přispět k jeho neschopnosti kontrolovat své emoce a akce,“ shrnuli v lékařské zprávě odborníci. Kromě agresivního nádoru na mozku však příčinou mohly být jak i osobní, tak rodinné problémy či zanedbání lékařské péče.
Zdroj: History.com
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
