Krvavé maďarské povstání skončilo tisícovkami mrtvých civilistů a popravami. Maršál Koněv byl nemilosrdný

Ani 50. výročí maďarského povstání se neobešlo bez násilí (foto z 23. října 2006) Zdroj: Getty Images

V říjnu 1956 dostal 39letý plukovník Pál Maléter jako velitel tankové divize rozkaz sjednat s pěti tanky pořádek v ulicích bouřící se Budapešti. Maďarský válečný hrdina ale neuposlechl a místo toho přešel na stranu povstalců. Národ ho za to miloval, maďarští komunisté ho ale nakonec oběsili.

Když 23. října 1956 stotisícová demonstrace v centru Budapešti svrhla 16 metrů vysokou sochu J. V. Stalina, nikdo netušil, že Maďarsko čeká krvavý podzim. O dva dny později příslušníci maďarské tajné policie ÁVH (Államvédelmi Hatóság – Státní zpravodajský úřad) ukrytí na střechách domů začali střílet do demonstrantů a na 200 jich zabili. Sovětské tanky rozmístěné v centru Budapešti se přidaly, začala regulérní městská válka.

Sehnat zbraně, se kterými by bylo možné odrazit sovětskou Rudou armádu, bylo pro Maďary na podzim 1956 otázkou života a smrti. Maďarská armáda, která zčásti s povstalci sympatizovala, sice rozdala části vzbouřenců lehké zbraně, těžší kusy ale chyběly. Proti sovětským tankům se tak uplatňovaly hlavně nejrůznější podomácku vyráběné Molotovovy koktejl.

John Sadovy - Hungarian Revolution, 1956
Col Pal Maleter, defected to the rebels when he was told to take five tanks to fight them, making him a national hero. pic.twitter.com/72S2yNu5At
— Alberto Steinfeld (@jatustein) September 5, 2019

Dvoumetrový tankista

Pál Maléter byl v každém hloučku lidí vidět už z dálky. Tento mimořádně vysoký a hubený rodák z Prešova měřil dva metry a jeho výšku ještě podtrhovala ledabyle nasazená tankistická kukla.

Před válkou studoval Maléter medicínu na Karlově univerzitě v Praze, studia ale nedokončil a zapsal se na vojenskou akademii. Sloužil v Košicích, v roce 1944 bojoval na východní frontě, byl zraněn a padl do sovětského zajetí. Přesvědčil ale Sověty, aby ho vysadili v Transylvánii, kde pak bojoval jako partyzán proti Němcům.

Plukovník Maléter dostal 25. října 1956 s kadety a pěti tanky zjednat pořádek k budapešťským kasárnám Kilián, kde už od časného rána probíhaly boje mezi povstalci a sovětskými jednotkami podporovanými vojáky z kasáren. Malétér se skutečně do bojů s povstalci zapojil, nakonec ale i s posádkou kasáren a svými tanky přešel na jejich stranu.

The Hungarian Revolution of 1956.

🇭🇺 pic.twitter.com/GcbobXmYT1
— Visegrád 24 (@visegrad24) October 18, 2021

Příliš krátký oddech

Tanková výzbroj Sovětů i Maďarů se v té době opírala shodně o model T-34/85, k vidění ale byla i samohybná děla, 120mm houfnice a nové tanky T-54. Sehnat munici do nemnoha povstaleckých tanků nebylo snadné. Povstalci se proto snažili získat dělostřelecké náboje z poškozených nebo zničených sovětských strojů.

Boje v ulicích se pro Sověty nevyvíjely příznivě, takže se 30. října z Budapešti raději stáhli. Povstalci a vojáci, jako byl plukovník Maléter, ale neměli čas oslavovat. Už 4. listopadu 1956 byly sovětské tanky zpět. Tentokrát jich bylo více než 1 200 a velel jim maršál Ivan Stěpanovič Koněv. A ten se rozhodně nechystal vyjednávat.

Rudá armáda vyhlásila bojové heslo Hrom 444 a kromě Budapešti zaútočila koordinovaně i na další velká maďarská města. Do bojů se zapojily i bombardéry a nové stíhačky MiG-15. Povstalci odolávali týden, někde o pár dnů déle.

Sovětský vůdce Nikita Chruščov předvedl v Maďarsku tvrdou ruku. Zahynulo nejméně 2 500 civilistů, tisíce dalších byly zraněny. Na 300 000 Maďarů emigrovalo. Pokus Maďarů vymanit se vlivu Moskvy a jít vlastní cestou – Maďarsko během povstání požádalo o přijetí do OSN a vystoupilo z varšavského paktu – utopily sovětské tanky v krvi. Sověti dosadili do vedení země Jánose Kádára, který jako spolehlivý soudruh vedl Maďarsko až do května 1988.

A Hungarian soldier, wearing an armband marking his defection to the anti-USSR insurgents, stands near a damaged Soviet tank in Budapest, late 1956 pic.twitter.com/N3UsFIpd8i
— 10 квітня (@buch10_04) September 10, 2020

Tragický konec plukovníka Malétera

Přestože ho od toho kolegové zrazovali, vydal se plukovník Maléter v době nejtvrdších bojů jako vyjednavač do hlavního štábu Rudé armády. Tam ho zatkl šéf KGB a po výsleších ho předal maďarským úřadům.

V roce 1958 byl Maléter spolu s předsedou vlády Imrem Nagyem a dalšími představiteli povstání v procesu řízeném sovětskou KGB odsouzen k trestu smrti a popraven. Těla skončila v jámě na dvoře věznice zasypaná stavebním odpadem. V roce 1961 těla tajně vyzvedli, zabalili do asfaltového papíru a přesunuli na hřbitov Újköztemető. Oficiálně byla jejich smrt oznámena až v roce 1967.

Odkaz na obrázkovou licenci Creative Commons.

ZDROJ: Vojenský historický ústav