Porazil Marii Terezii a dobyl Prahu. Geniálnímu vojevůdci změnila život poprava jeho přítele

S rakouskou arcivévodkyní a královnou českou a uherskou začal válčit hned v roce 1740, kdy oba nastoupili na trůn. Oba byli v tu dobu poměrně mladí – Fridrichovi bylo 28 let, Marii Terezii ještě o pět let méně. Tím ale veškerá podobnost končila.

Fridrich II. stejně jako další evropští vládcové odmítl uznat nárok Marie Terezie na trůn a rozhodl se vybojovat si na mladé císařovně na suroviny bohaté Slezsko. Po svém otci Fridrichu Vilémovi I. zdědil armádu 80 000 dobře placených mužů a neváhal ji použít. Po sérii vítězství nad rakouskou armádou a obsazení Prahy nakonec přiměl svou sokyni podepsat mír a vzdát se Slezska.

Další boje propukly v roce 1756 a vyústily v Sedmiletou válku, během níž se Prusko bránilo vojensky silnější alianci Francie, Habsburské říše a Ruska. Fridrich II. Veliký tehdy krátce ztratil kontrolu nad Berlínem, přesto ale díky diplomacii nakonec zvítězil.

Voják z donucení

Na první pohled úspěšný vojevůdce – během jedenácti válečných let vybojoval 15 bitev, přičemž jen tři z nich prohrál – se ale stal vojákem tak trochu z donucení. Jeho otec byl spíše jednoduchý vojácký typ člověka a ze svého syna chtěl vychovat svou věrnou kopii. Malý Fridrich byl ale spíše jemné povahy, tajně se učil latinsky a hře na flétnu a zajímal se o veškeré umění. Přitom musel na bigotním berlínském dvoře dodržovat přesný denní rozvrh, který mu osobně vypracoval jeho otec.

Ve svých 18 letech se dokonce Fridrich zamilovaný do francouzské kultury (a platonicky i do několika žen) rozhodl z Berlína uprchnout do Anglie. Útěk byl ale prozrazen a princův přítel Hans Hermann von Katte byl popraven, údajně dokonce před Fridrichovýma očima. On sám dokonce skončil za údajnou dezerci ve vězení.

Manželství jen na oko?

Aby mladý Fridrich přestal vyšilovat, rozhodl se ho otec v roce 1732 oženit se 17letou Alžbětou Kristýnou Brunšvicko-Bevernskou. Moc se toho ale nezměnilo – Fridrich si ke své ženě nikdy nenašel cestu a po celé jejich 53 let trvající manželství s ní nenavázal důvěrnější kontakt. Zřejmě i z toho vznikly pověsti o Fridrichově domnělé homosexualitě a impotenci, které se ale nikdy nepotvrdily.

Už podle svých učitelů byl Fridrich II. mimořádně inteligentní a nadaný. Kromě toho že bravurně zvládal vojenskou vědu a nepřátele na bojišti dokázal pokaždé něčím překvapit, sepsal mnoho prací ve francouzštině, přátelil se s Voltairem a patřil mezi mecenáše Johanna Sebastiana Bacha.

Bramborový král

Za vlády Fridricha II. Velikého (1740-1786) se území Pruska rozšířilo o většinu Slezska, Východní Prusko a část Polska. Počet obyvatel se zdvojnásobil ze 2,5 na 5 milionů, byla zavedena povinná školní docházka a díky Fridrichovu úsilí se rozšířilo pěstování jisté lilkovité rostliny, která se do Čech dostala pod názvem brambory. Ten odkazuje na Braniborsko, jehož hlavním městem je Berlín.

Fridrich II. Veliký se až do konce života držel tvrdé každodenní disciplíny, což mu umožňovalo pracovat a válčit mnohem intenzivněji, než bylo u jeho současníků obvyklé. Zemřel 17. srpna 1786 na svém zámku oblíbeném zámku Sanssouci na okraji Berlína.

ZDROJ: Frederick The Great: The First Modern Military Celebrity, historynet.com

Odkaz na obrázkovou licenci: CC0 1.0