Krvavá Marie: Nechtěná dcera Jindřicha VIII. si libovala v popravách nepřátel. Sama hodně trpěla

Když se Marie I. 18. dubna roku 1516 své matce narodila, nemohla tušit, že se na ni její otec Jindřich VIII. kvůli jejímu pohlaví dívá jako na obrovské zklamání. Ani jeden z jejích tří starších bratrů nepřežil déle než dva měsíce po narození a žádné další dítě už Kateřina Aragonská, Jindřichova první manželka, nedonosila. Po rozvodu rodičů a Jindřichově další svatbě se Marie najednou oficiálně ocitla v postavení levobočka, její chvíle ale měla přesto přijít…

Uchvatitelka trůnu

Marie, tehdy už sedmatřicetiletá žena, si dokonale vytipovala okamžik, kdy se začít hlásit o svá práva na anglický trůn. Její nezletilý bratr Eduard ji sice na radu svých regentů vydědil a královnou se po jeho smrti stala Jana Grayová, pravnučka Jindřicha VII., ale to Marii nezastavilo. Na pravou chvíli se připravovala dlouho, takže jakmile sotva patnáctiletý Eduard po vleklé nemoci v červenci 1553 zemřel, ihned využila tvrdě vydřené podpory mnoha šlechticů a veřejnosti, a do Londýna dorazila naprosto triumfálně.

Parlament vlastně ani neměl jinou možnost, než ji prohlásit královnou a Janu odvolat po pouhých devíti dnech vlády. Marii korunovali 1. října 1553 a stala se první královnou v historii země, která byla zároveň panovnicí.

Protestanty bez milosti upalovala

Samozřejmě okamžitě začala pracovat na tom, aby se v Anglii veškerá církevní reformace zastavila a země se vrátila do područí římskokatolické církve. Očekávanou vzpouru vyřešila celkem jednoduše – nechala svou předchůdkyni i s manželem popravit. A v popravách protestantů s gustem pokračovala po celý zbytek vlády. Veškeré odpůrce katolické církve, kteří jí zkřížili cestu, nechala popravit.

Bylo jich minimálně 280 a většina z nich shořela na hranici. Není divu, že se dalších asi 800 protestantů rozhodlo zemi opustit a prchnout do exilu. Jablko očividně nepadlo daleko od stromu, přestože na svého otce Jindřicha v celkovém počtu poprav Marie rozhodně nedosáhla. Právě její kruté zacházení s protestanty jí navíc vysloužilo přezdívku, která jí vydržela až dodnes – Krvavá Marie.

Bohužel osud její snaze přeměnit zemi znovu na katolickou vůbec nepřál. Ihned po korunovaci si samozřejmě začala hledat manžela, aby rychle zplodila dědice trůnu a nepustila tak svou sestru Alžbětu, kterou mimochodem dala raději uvěznit, aby se nepokusila o puč, k moci. Manželství s Filipem II. Španělským ovšem nebylo, co se výroby dědiců týče, ideální, protože spolu trávili jen velmi málo času a Filip ho bral víceméně jen jako politický kontrakt. Marii se otěhotnět nepovedlo.

Brzká smrt

Na vině ovšem mohla být kromě věku a málo četných dostaveníček s králem i choroba. Královna totiž nejenže prožila dvě falešná těhotenství, ale už od roku 1558 byla velmi slabá a trpěla bolestmi břicha. Dnešní lékaři si proto myslí, že trpěla rakovinou dělohy nebo vaječníků, jistotu ale už nikdy mít nebudeme. Zemřela 17. listopadu 1558 po pouhých pěti letech vlády, bez dědice a s vědomím, že její nástupkyní bude nakonec opravdu Alžběta I., což bude znamenat definitivní tečku za nadvládou katolické církve v zemi.

ZDROJ: British Monarchy Documentary: Mary I – Bloody Mary