Marie Antoinetta proti sobě poštvala celou Francii. Po popravě ji nechali ležet a šli na oběd

Když se Marie Antonie Josefa Johana Habsbursko-Lotrinská 2. listopadu 1755 narodila, zdálo se, že má cestu pevně vydlážděnou, a to rovnou zlatými cihlami a drahokamy. Její kolo štěstěny ji ale nakonec na životní stezce nejen srazilo, ale dokonce přejelo. Stala se pravděpodobně nejvíce nenáviděnou královnou všech dob. Jenže její lid k ní byl pod tlakem okolností i propagandy mimořádně krutý a někdy i vyloženě nespravedlivý.

Na hranicích nechala ve 14 letech vše

Marie byla posledním, patnáctým dítětem Marie Terezie a císaře Františka Štěpána I. Doma ve Vídni prožila nádherné dětství a právem jí muselo připadat, že její život okamžikem sňatku přestal existovat… bylo jí tehdy jen 14 a svého manžela, francouzského dauphina Ludvíka, ani neviděla, ženil se v zastoupení. Na francouzské hranici nenechala jen svoji velikou rodinu, (s mnohými jejími členy se už nikdy v životě neviděla), ale taky všechno ostatní – oděv, boty, doprovod, kočár, psa… a jméno. Od té chvíle byla Francouzka – Marie Antoinetta.

Její manželství nebylo nijak nešťastné, s Ludvíkem XVI. se stali přáteli, byli ale jako oheň a voda. Jen o rok starší Ludvík byl introvert, který se někdy až obsesivně věnoval koníčku, který ho fascinoval nade vše, ale pro Marii Antoinettu byl neproniknutelný – zámečnictví. V ložnici měli problémy, kvůli nimž se jim potomka v prvních letech vůbec nedařilo počít. Historici mají za to, že to byly problémy zdravotní, a mnoho z nich viní královský penis – Ludvík pravděpodobně trpěl zúžením předkožky, a to je zdravotní komplikace, s níž je pohlavní styk často bolestivý a mnohdy dokonce nemožný.

Neschopnost přivést na svět následníka trůnu byl poté, co Ludvík XVI. nastoupil v roce 1774 na francouzský trůn jako král, v očích francouzské veřejnosti obří škraloup. Speciálně v době tak obrovské nestability, v níž se Francie zmítala. Ale nebylo to zdaleka to jediné, co lidé proti své nové královně měli. Prvního potomka, dceru Marii Terezii Šarlotu, na svět manželé přivedli až po osmi letech společného života. Samozřejmě se hned šuškalo, že děti nejsou Ludvíkovy.

Živelná Marie Antoinetta byla objektem pomluv víceméně neustále, ale speciálně tyhle pro ni znamenaly nebezpečné postavení. Možná i proto si užívala života a luxusu plnými doušky.

Madame Déficit

Opulentní večírky, plesy, nádherné šaty, vybrané lahůdky, gurmánská čokoláda, hazardní hry a láskyplný vztah k jinému muži než manželovi (ačkoli není jasné, jestli se vzájemná náklonnost mezi Marií Antoinettou a švédským šlechticem Axelem von Fersenem někdy naplnila intimně) – a to všechno v době, kdy mnoho obyčejných Francouzů živořilo a hladovělo. To jí zkrátka nešlo zapomenout.

Přečtěte si také: CNN: Stoletá stařenka přežila Stalina i tři hladomory. Teď vyrábí kamufláž pro snajpry

Marie Antoinetta navíc udělala, ať už z nezkušenosti, nebo ignorance, spoustu v té době zcela neodpustitelných faux-pas. Údajně si například do svých extravagantních, někdy i desítky centimetrů vysokých paruk sypala mouku, aby je vybělila. Pro Francouze trpící zoufalým nedostatkem obilí to bylo jako facka. Nespokojenost se rychle přetavila v nenávist a královna a král byli ztělesněním všeho špatného.

Nit suchou na Marii Antoinettě nenechala ani šlechta. Královna si pečlivě vybírala, s kým se bude družit, a to jí nebylo zapomenuto. Nakonec z ní Francouzi udělali „Madame Déficit“, protože často sahala do státní pokladny. Postupně se stala objektem nenávisti, který dělal prakticky všechno špatně.

Pokud si vzala prosté šaty, protestovali výrobci nákladných rób, že kvůli ní hladoví. Pokud se oblékla honosněji, hned ji někdo osočil, jak drancuje státní pokladnu. Pokud rozdávala jídlo, označovali to lidé za laciné gesto. A královna se, téměř masochisticky, nechala o všem zlém, co se o ní povídalo, denně zpravit.

Poslední roky života Marie Antoinetty neměly nic společného se štěstím, na které se těšila, když jí jako mladé dívce sdělili, že bude francouzskou královnou. Zemřely dvě z jejích čtyř dětí, nejdřív tělesně postižená nejmladší dcera a v roce 1789 i sedmiletý, vymodlený, prvorozený syn Ludvík Josef. Jen měsíc nato začala Velká francouzská revoluce a období sžíravého strachu o život.

Smrti gilotinou

Rodina musela brzy přesídlit z Versailles do Templu. Kdyby se tehdy nepokusili prchnout ze země do Rakouska, je možné, že by neskončili tak zle. Únik však byl pro francouzský lid poslední kapkou. Ludvík XVI. zemřel pod gilotinou v lednu 1793 a o jeho tragickém konci si můžete přečíst víc například v tomhle článku.

Od té chvíle už o Marii Antoinettě nikdo jako o královně nemluvil, pro všechny byla jen „vdova Capetová“.

Vzburcovali ji v noci na 2. srpna 1793. Nařídili jí, ať se oblékne a odvedli ji do objektu Conciergerie, který je součástí pařížského Justičního paláce. A tam ji nechali v naprosté izolaci. Svoje děti už neviděla. Soud, který rozhodl o tom, že bude i ona sťata gilotinou, přišel s mnoha obviněními, včetně jednoho obzvlášť ohavného – kromě vlastizrady a krádeže státních financí ji nařkli z incestního vztahu s druhorozeným synem, Ludvíkem Karlem.

Verdikt soud vyslovil 16. října ve čtyři hodiny ráno. Vypráví se, že sedmatřicetileté Marii Antoinettě během téhle jediné noci, kdy čekala na rozsudek, úplně zbělaly vlasy. Jestli je to pravda, či ne, to nikdo neví, ale o tomto podivném fenoménu se dodnes hovoří jako o Syndromu Marie Antoinetty.

Ke gilotině bývalá královna vystoupala ještě téhož dne, ve 12 hodin a 15 minut. Katovi omylem šlápla na nohu a omluvila se mu. Když jí sťali hlavu, nechali její tělo ležet vedle vykopaného hrobu a odešli na oběd, než ostatky jedné z nejvíc nenáviděných panovnic historie konečně pohřbili.

Zdroj: This is Versailles / The Collector / Britannica