Bastila padla kvůli střelnému prachu. Revolucionáři zabili velitele a propustili i šílené vězně

Obdélníkovou pevnost o rozměrech základny 66 x 34 metrů a 24 metrů vysokými zdmi nechal v letech 1370–1383 postavit syn české princezny Jitky Lucemburské, francouzský král Karel V., na ochranu před Angličany. Původní čtyři věže doplnily později další čtyři, obrannou hodnotu pevnosti vybudované na pravém břehu Seiny pak zvyšoval řekou napájený 25 metrů široký a osm metrů hluboký příkop.

Přečtěte si také: První poprava gilotinou diváky naštvala. Nový stroj na smrt byl následně krutě zneužit

Vojenským účelům ale pevnost dlouho nesloužila. Už v roce 1417 byla proměněna v královské vězení pro královy odpůrce z řad šlechty a v pozdějších stoletích i nepohodlných myslitelů nebo tiskařů. Prominentní vězení obývalo nanejvýš 40 vězňů zároveň, kteří měli k dispozici prostorné vytápěné pokoje, služebnictvo a dostatek jídla a vína. Ze známých osobností zde pobývali Voltaire nebo tajemný „muž se železnou maskou“, více než pět let zde strávil i markýz de Sade, kterého ale pro nekázeň (hlasitě křičel z okna své cely) jen několik dnů před dobytím Bastily úřady přemístily do jiné věznice.

Jdeme si pro střelný prach

Když se ovšem ráno 14. července 1789 před Bastilou objevil dav asi 2000 Pařížanů, nebylo jeho cílem osvobodit tamní vězně, ale dostat se k 250 soudkům střelného prachu, které do pevnosti krátce před tím dorazily. Vzbouřenci prach potřebovali do mušket, kterých se zmocnili ve zbrojnicích Invalidovny. Vězňů navíc v pevnosti bylo jen sedm – čtyři z nich byli padělatelé, další dva byli šílenci a posledním byl šlechtic uvězněný na přání rodiny, protože byl podezřelý z incestu.

Velitel pevnosti Bernard-René de Launay, který měl k dispozici 114 vojáků a množství děl, se ovšem cenného střelného prachu vzdát nechtěl. Většina Paříže ale byla v tu dobu již v rukou revolučních sil a Bastila byla poslední oporou krále Ludvíka XVI. ve městě. Po několika neúspěšných jednání s davem se strhla chaotická palba, v níž zahynulo 83 vzbouřenců a dalších 15 jich bylo těžce zraněno. Na straně obránců Bastily byl jeden mrtvý.

Proniknout do Bastily ale nebylo snadné. Teprve když odpoledne dorazili vojáci, kteří přešli na stranu revolučních sil, a začali dřevěnou bránu ostřelovat z děl, začal si de Launay dělat starosti. Vše nakonec rozhodla náhoda. Během dalšího kola vyjednávání se totiž nečekaně zřítil zvednutý padací most a Pařížané se začali hrnout do pevnosti. De Launaye vyvlekli ven a dav ho zabil. Sedm překvapených vězňů bylo osvobozeno, nicméně oba šílenci se během několika dnů znovu ocitli za mřížemi.

Bastila jako symbol revoluce

Pevnost byla prohledána a hledaly se důkazy mučení a nelidského zacházení. Revolucionáři sebrali každý kousek kovových řetězů, zámky cel nebo klíče a použili je později jako suvenýry a symboly svobody. Jeden z klíčů od Bastily dostal i první americký prezident George Washington. Špatnou pověst si přitom Bastila vysloužila hlavně díky literárním dílů, které o svém pobytu sepisovali bývalí prominentní věznil. Ve skutečnost bylo ve sklepení Bastily jen několik nepoužívaných cel a všechny náklady na relativně nadstandardní pobyt vězňů hradil osobně král.

Mohlo by vás zajímat: Začíná občanská válka, komentuje politik násilí ve Francii. Jde o brutální zášť, říká expert

Přesto je dobytí a následné zboření Bastily jako symbolu královské moci považováno ve Franci za rozhodující okamžik revoluce, která smetla monarchii a nastolila revoluční vládu a občanskou společnost. Na místě Bastily je dnes stejnojmenné náměstí, před časem zde byly objeveny pozůstatky základů jedné z věží pevnosti. Ty byly následně přesunuty na jiné místo.

Paradoxně v době následující hrůzovlády a Jakobínského teroru skončilo ve vězeních revoluční Paříže na 5000 skutečných nebo domnělých roajalistů, kteří čekali, až budou moci na vlastní kůži vyzkoušet jeden z největších technických výdobytků francouzské buržoazní revoluce, a sice gilotinu.

Zdroj: Chicago Tribune