Poprava Ludvíka XVI. si nebrala servítky. Poslední slova nedokončil, sťal ho slavný kat

Jakmile poslanci z Národního konventu rozhodli v hlasování, že král Ludvík XVI. bude za velezradu popraven gilotinou, očividně nehodlali na okamžik, kdy mu ostří odsekne hlavu od těla, čekat déle než nezbytně nutnou dobu. Když totiž krále, vězněného v pařížském Templu, o jeho osudu spravili a on požádal, aby mu trest o tři dny odložili, aby měl dost času se pořádně rozloučit s rodinou, dočkala se jeho prosba okamžitě zamítnutí. Nezbylo mu nic, než z jediného večera dostat maximum. Při emotivním setkání s rodinou požádal svého syna, dauphina Ludvíka, aby se za něj nemstil.

80 tisíc hlídkujících mužů, jízda a děla

Následujícího rána, 21. ledna 1793, ho vzbudili již v pět hodin. Král se oholil, oblékl a býval by se nechal i ostříhat, kdyby mu svěřili nůžky. Jako by tušil, co se s jeho vlasy po vykonání trestu bude dít.

Nechal si odsloužit mši, připravil poslední vůli a odevzdal se do rukou Národní gardy. V ulicích se válela mlha a zelený kočár pařížského starosty, zapůjčený, aby král nejel v běžném odsouzeneckém povoze, drkotal městem v chladivých třech stupních Celsia. Bezpečnostní opatření byla enormní. Obchody byly zavřené. Podél celé cesty hlídkovalo na 80 tisíc mužů. Na strategická místa postavili kanóny a kočár doprovázelo 200 ozbrojených vojáků na koních.

V 10 hodin a 15 minut kočár dorazil na tehdejší náměstí Revoluce, které původně vzniklo na počest krále Ludvíka XV. a původně na něm stála i jeho socha. Tu ovšem revolucionáři roztavili, a když tam 21. ledna 1793 vystoupil Ludvík XVI. z kočáru, stála už místo ní jen gilotina.

Byl Černý Mozart nejlepší skladatel historie? Skutečný Amadeus na něj žárlil

Smrt rukou známého kata

Na popraviště už krále doprovodil sám kat, známý Charles-Henri Sanson. Jeho žádosti, aby se odstrojil a rozepnul límec u košile, Ludvík bez problémů vyhověl. Trochu se začal vzpouzet, když mu chtěli svázat ruce, ale nakonec se nechal spoutat vlastním kapesníkem. Pak mu ostříhali vlasy a odřízli mu límeček od košile.

Ludvík se těsně před smrtí ještě k nezvykle tichému davu pokusil pronést delší řeč, stačil ale vyslovit jen tyto věty:  „Umírám nevinný ze všech zločinů, které jsou mi přičítány. Odpouštím autorům mé smrti. Modlím se k Bohu, aby krev, kterou prolijete, nikdy nepadla na Francii.“ Pak ho přerušili bubeníci.

Krále pak pochopové umístili pod gilotinu a přesně v 10:22 zasvištělo její ostří a Ludvíka XVI. popravilo.

Kapesníky v krvi, tanec a jásot

Královu hlavu gilotina od těla oddělila bez problémů, ale přestože tento okamžik sledovaly tisíce lidí, stejně se později rozšířily fámy, že jeho tlustý krk ostří nedokázalo useknout napoprvé.

Sanson hlavu zvedl a ukázal ji lidu, který mu odpověděl jásotem a výkřiky „Vive la Nation! Vive la République! Vive la liberté!“ (Ať žije národ, republika, svoboda, pozn. aut.). Někteří tančili a dělostřelci odpálili hned několik salv. Ty byly slyšet až v Templu, takže králova rodina ihned věděla, že je dokonáno.

Následující události pak popsal komisař Pařížské komuny. Zaznamenal mimo jiné, že si někteří lidé chodili namáčet kapesníky do královy krve a popravčí se snažili přesvědčit, aby jim prodali královy vlasy.

Zkáza královské rodiny

Ludvíkovo tělo poslanci Konventu odmítli nechat uložit k jeho otci Ferdinandu Bourbonskému. Místo toho ho v kostele La Madeleine dva faráři uložili do rakve. Hlavu mu položili k nohám. Pak rakev dali do neoznačené jámy s vápnem.

Devět měsíců po Ludvíkovi zemřela na gilotině i jeho manželka, Marie Antoinetta. Jejich teprve sedmiletého syna Ludvíka v Templu během tří let děsivě utýrali k smrti. Jen jejich dcera, Marie Terezie Bourbonská, revoluci přežila. A nakonec se dokonce stala francouzskou královnou. Bylo to ale jen na dvacet minut, než byl její manžel donucen abdikovat.

Zdroj: Helga Thoma: Z trůnu na popraviště: tragický konec korunovaných hlav