Které z českých korunovačních klenotů nejsou naše? A jak s nimi souvisí morbidní lebka?

Souprava českých korunovačních klenotů zahrnuje především Svatováclavskou korunu, královské žezlo, královské jablko, kožená pouzdra na ně, podušku pod korunu a korunovační plášť s doplňky. Pozornost si zaslouží i Svatováclavský obřadní meč a korunovační ostatkový kříž, jež jsou součástí svatovítského pokladu.

Prezident republiky Miloš Zeman, společně s ostatními držiteli klíčů, odemknul v pondělí dne 16. ledna 2023 Korunní komoru v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, odkud byly vyzvednuty České korunovační klenoty, které budou vystaveny v Katedrále.

Více: https://t.co/fhiYYCSDyY pic.twitter.com/nMWfMgmy48

— Pražský hrad (@HradOfficial) January 16, 2023

Síla Svatováclavské koruny

Nejviditelnější a také nejobdivovanější součástí korunovačních klenotů je Svatováclavská koruna, která je třetí nejstarší korunou v Evropě. Karel IV. ji nechal vyhotovit pro svou korunovaci v roce 1346 a zároveň vymohl u papeže unikátní výjimku, díky níž mohla být darována svatému Václavovi a správně tedy měla spočívat na jeho hlavě. Ovšem představa, že by 2,5 kg zlata a drahokamů drtilo vzácnou světcovu lebku, už tehdejší mistry přiměla vyrobit pouzdro, v němž je koruna uložena dodnes. Svatý Václav jako patron české země a její jediný vládce tak korunu nese především v symbolické rovině.

Propůjčení a hlavně zneužití koruny se postupem času promítlo do mnoha příběhů, z nichž nejznámějším je asi ten, v němž figuruje Reinhard Heydrich. Ten si coby zastupující říšský protektor údajně opatřil duplikáty klíčů od koruny s korunovačními klenoty a měl si na konci roku 1941 tajně na hlavu Svatováclavskou korunu nasadit, a dokonce ji prý dal na hlavu i svému synovi. Legenda přitom praví, že kdo si neoprávněně nasadí korunu svatého Václava, do roka a do dne zemře. Jak víme, Heydrich podlehl 4. června 1942 zraněním způsobeným parašutisty během atentátu, jeho devítiletého syna Klause pak 24. října 1943 v Panenských Břežanech přejelo auto.

Samotná Svatováclavská koruna je zároveň sofistikovaným relikviářem. Císař Karel IV. ostatky svatých sbíral s přesvědčením, že Ježíš Kristus sestoupí v soudný den na zem právě v místě, kde bude ostatků nejvíce. Praha a obecně české země se tak za Karlovy vlády staly doslova zemí ostatků, z nichž nejcennější – trn k Kristovy trnové koruny – nechal císař umístit přímo do Svatováclavské koruny. Rentgenové zkoumání z října 2022 skutečně v křížku na vrcholu koruny objevilo tajnou schránku, přítomnost organického materiálu v ní ale nedokázalo potvrdit, ani vyvrátit.

Žezlo a jablko Habsburků

Na první pohled se od meče i koruny liší zlaté žezlo i jablko. Důvod je prostý – nejde o původní součásti českých korunovačních klenotů, jež si nechal pro své ceremoniální potřeby pořídit Karel IV. Obě insignie vznikly až v první polovině 16. století kvůli korunovaci Ferdinanda I. Habsburského. Jak se dostaly k nám a kde jsou ty naše původní?

Historikové se domnívají že byly české korunovační klenoty v 17. století převezeny do Vídně, kde sloužily ke korunovaci rakouských arcivévodů. Ti měli k dispozici své vlastní jablko a žezlo z pokladu Svaté říše římské. A na ty se také dnes díváme v Praze. České jablko a žezlo byly vyrobeny ve 14. století v době gotiky ze zlaceného stříbra a jsou dnes v klenotnici vídeňského Hofburgu. Svým způsobem jsme si tak polepšili, ovšem s vědomím, že obě korunovační insignie nemají s českými zeměmi nic společného a patří vlastně Habsburkům.

Meč svatého Václava

Spolu s korunou je vystavován i Svatováclavský meč, který je chronologicky mnohem starší než Svatováclavská koruna a moderní výzkumy minimálně jeho 76 centimetrů dlouhou čepel skutečně datují do 10. století, tedy do doby knížete Václava (žil v letech 907-935). Jílec pocházející zřejmě ze 13. století nechal Karel IV. opatřit textilií.

A co ta lebka?

Patřila lebka svatého Václava skutečně patronu české země? Máme jedinou jistotu, že lebka a kosterní ostatky uchovávané v katedrále svatého Víta náležely knížeti, jenž byl zřejmě z rodu Přemyslovců. Lebka považovaná po staletí za svatováclavskou je velmi dobře zachovaná a úplná. Na obou čelistech jsou na povrchu přilepeny tmavě hnědé zbytky mumifikovaných měkkých tkání, v oblasti vlasů byly přilepeny i světle žluté chloupky a vlásky.

Lebka byla dlouhou dobu uchovávána odděleně od těla a podle českého antropologa Emanuela Vlčka z ní byly násilně odebírány ostatky, hlavně uvolnitelné zuby. Lebka tak má dnes v obou čelistech jen 11 zubů a pět zalomených kořenů. Lovci relikvií také podle Vlčka nejspíš způsobili odlomení pravého okraje nosního otvoru a dolního okraje pravé nosní kosti.

Sedm klíčů k pokladu

Slavnostním okamžikům, kdy mohou obyvatelé českého státu na vlastní oči spatřit vzácné české korunovační klenoty, předchází symbolické odemykání sedmi zámků od korunovační komory ve svatovítské katedrále na Pražském hradě.

Proč je klíčů a tím také jejich držitelů právě sedm? Možná proto, že sedmička v kulturní tradici lidstva představuje novou úroveň pochopení, s níž se z hmotného světa dostáváme do světa duchovního – stačí si připomenout sedm dní v týdnu, jež tvoří čtvrtinu měsíčního cyklu, ale také třeba sedm tónů hudební stupnice nebo sedm barev viditelného spektra. České korunovační klenoty tak s „klíčovou“ sedmičkou získávají další, symbolický rozměr.

ZDROJ: Český královský institut