Český stát vyrostl na obchodu s otroky. V Praze se jich prodaly desítky tisíc

Známá dějinná událost, kdy 28. září 935 (anebo možná 929) ve Staré Boleslavi zavraždil pozdější kníže Boleslav I. svého staršího bratra Václava, byla vyvrcholením konfliktu mezi oběma bratry. Ve sporu šlo o to, jak se postavit ke království Jindřicha I. Ptáčníka, saského vévody, který byl roku 919 zvolen ostatními vévody z německého území za krále. Václav coby kníže zvažoval Jindřichovu nabídku, aby se malé území ovládané Přemyslovci stalo součástí nově utvářeného německého soustátí za stejných podmínek, jaké dostal vévoda švábský, bavorský nebo francký.

Přečtěte si také: Bratrovražda svatého Václava je plná nejasností. Proč ho zákeřný Boleslav začal ctít jako světce?

Podle předního mediavelisty Dušana Třeštíka by to ale znamenalo, že by se Čechy staly součástí pozdější německé říše a domýšleno dál, mluvili bychom dnes německy a „táhli s Hitlerem na Moskvu“. Odstranění Václava tak mělo dalekosáhlé důsledky – Boleslav se stal knížetem a vydal se cestou budování samostatného českého státu, v jehož čele stál dlouhých 36 let.

Drahá expanze

Česká kotlina byla v té době „vystlaná“ nejméně 14 malými polosamostatnými knížectvími, která se Boleslav po zavraždění Václava vydal obsadit a spojit pod vládou Přemyslovců. Zároveň začala 14 let trvající válka s Otou I., kterému odmítl odvádět poplatky. K tomu všemu Boleslav potřeboval silnou družinu, dnes bychom řekli vojsko. To ale byla extrémně drahá záležitost.

Historik Jiří Sláma odhaduje, že v celých Čechách v té době žilo kolem 500 000 lidí, kteří osídlili zhruba 1/8 rozlohy Čech, kde obývali ostrůvky vymýcené v hlubokých listnatých lesích. Skrovné zemědělství a chov zvířat (prasata i dobytek byli poloviční než dnes) stačily na obživu, kroužkové brnění jste za to ale nepořídili. Těžba železné rudy stačila pokrýt poptávku řemesel, produkce kožešin, medu, včelího vosku a stříbra, což byly jediné obchodovatelné suroviny, knížecí pokladnu nenaplnily.

Praha, město otrokářů

Aby získal další prostředky na vydržování stovek a později tisíců družiníků, pustil se Boleslav I. do obchodu s osvědčenou a staletími prověřenou komoditou, a sice s otroky. Šlo o pohanské zajatce získávané při výbojích směrem na severovýchod do Slezska, Malopolska, Krakovska, Haliče a ještě dále až k hranicím Kyjevské Rusi. Boleslavovy oddíly se do Prahy vracely s kořistí a karavanami otroků, kteří byli nabízeni na tržišti pod Pražským hradem.

Boleslavovi přála štěstěna i v další důležité věci. Zánik Velké Moravy a přerušení dálkových obchodních tras kočovnými Maďary způsobily, že se hlavní obchodní cesty posunuly od Dunaje více na sever a nově teď procházely Prahou. Z té se tak rychle stalo největší centrum obchodu s otroky na sever od Alp.

Za obchodem se do Prahy stahovali arabští obchodníci z kordóbského chalífátu v dnešním Španělsku i z fátimovské severní Afriky, usazovali se zde také židovští obchodníci zvaní Radanité. Otroci společně s dalším zbožím z Prahy putovali hlavně východním směrem do Karpatské kotliny a dále do Byzance, případně po Hedvábné stezce do Číny. Když kolem roku 965 navštívil Prahu Ibráhim ibn Jakúb, židovský obchodník a vyslanec kordóbského chalífy Abdarrahmána III., psal o ní v superlativech.

Mohlo by vás také zajímat: Slavíme Den české státnosti, co ale skutečně víme o smrti svatého Václava?

Faktem nicméně zůstává, že bohatství a moc mladého českého státu vyrostly právě na obchodu s otroky. Dušan Třeštík odhaduje, že za 36 let své vlády prodal Boleslav I. přes 30 000 otroků v hodnotě asi 10 milionů denárů, což představovalo víc než 13 tun stříbra. Ročně mu tak prodej otroků vynesl přibližně 370 kg stříbra, což v porovnání s 36 kg stříbra ročního důchodu českého státu v letech 1130–1140 vypovídá samo za sebe. Boleslav si tak mohl dovolit vydržovat tisíce bojovníků, úspěšně zastavit Franky i Maďary a poslat silné jízdní vojsko na pomoc východofranckému Otovi I. (s nímž předtím válčil) do rozhodující bitvy proti maďarským nájezdníkům na řece Lechu.

Konec loupení a lovu otroků

Prosperita založená na kořistnických výpravách, kontribucích a lovu otroků ale netrvala věčně. V 80. letech 10. století za vlády Boleslavova nástupce Boleslava II. českému státu vyrostla v Polsku konkurence v podobě silného státu Piastovců a v Uhrách se formovala arpádovská dynastie. S šířením křesťanství navíc ubývalo pohanů a prodávat do otroctví křesťany bylo morálně těžko ospravedlnitelné.

Ve válkách s Polskem přišel český stát o většinu území vně české kotliny a dosavadní kořistění musel nahradit ekonomickým využíváním místních zdrojů. Otroci byli zapomenuti a vzrostl význam i cena lidí, kteří tvořili obyvatelstvo nového státu.

Zdroj: Kolektiv autorů: Přemyslovci, budování českého státu, Praha 2009; Dušan Třeštík: Češi v postmoderním očistci, Praha 2005