Bratrovražda svatého Václava je plná nejasností. Proč ho zákeřný Boleslav začal ctít jako světce?

Vražda sv. Václava Zdroj: iStock

Vražda svatého Václava patří k osnovám už základních škol. Opravdu šlo ale ze strany Boleslava o plánovanou vraždu?

Prastarý příběh si většinou pamatujeme velmi zjednodušeně, skoro jako nějakou pohádku o dvou bratřích. Zlý, mocichtivý pohan Boleslav se svou družinou ubodal dobrého, zbožného Václava u bran kostela v Boleslavi, aby se zmocnil jeho trůnu. Podle mnohých historiků ale tento výklad není úplně přesný; nejasnosti navíc provázejí i další aspekty historické bratrovraždy, která vešla do legend a díky níž máme svého patrona.

Není z čeho přesné okolnosti vyčíst

Důvodem, proč v tolika věcech panují nejasnosti, je samozřejmě absence spolehlivých dobových pramenů. Jediným vcelku důvěryhodným zdrojem informací je kronikář Widukind, tomu ale v době Václavovy smrti, k níž nejpravděpodobněji došlo 28. září roku 935, bylo jen 10 let. Všechno ostatní můžeme čerpat už jen z legend pocházejících minimálně až ze druhé poloviny 10. století; tehdy už se ale o Václavovi hovořilo jako o světci a můžeme tedy s jistotou předpokládat, že měli tehdejší kronikáři tendence si příběh trošku přibarvit.

Pouhá shoda okolností?

Podle historika Dušana Třeštíka je dokonce možné, že Václavova vražda byla jen náhoda. „Boleslav Václava zřejmě nechtěl zabít, protože jej udeřil naplocho a čepel meče sklouzla po Václavově kožichu. Václav se bránil, ale Boleslav jej po chvíli porazil na zem,“ tvrdí v jednom z rozhovorů. „Jeho meč drží Václav a Boleslav volá své lidi: ‚Hejá, moji, kde jste!‘ Přiběhnou tedy Hněvsa a Česta a vidí pána, jak leží na zemi a na něm Václav s mečem. Zaútočí na Václava, ten utíká a chce se schovat do kostela.“ Fakt, že těsně před tím ochrnul po mrtvici vévoda saský a král východofranský Jindřich Ptáčník, který byl Václavovým velkým spojencem a o kterém hovoří většina pramenů jako o politickém kontextu vraždy, tak podle Třeštíka mohl být jen shodou okolností. Vraždu ale každopádně neměl kdo potrestat a Boleslav se mohl zmocnit trůnu bez problémů.

Proč se ale tři roky po vraždě bezbožnému Boleslavovi všechno rozleželo a nechal bratrovy ostatky dovézt na Pražský hrad? Proč začal podněcovat uctívání nenáviděného bratra a nakonec tak ke konci nepřímo pomohl založit biskupství na Pražském hradě? Těsně po bratrově smrti se na jeho drsné politice nic nezměnilo; vládl krutě a místo toho, aby nechal jednotlivá území v knížecí samosprávě, rodové předáky sťal a správu předal svým lidem. „Václav vládl vlastně ještě kmenovým, ‚demokratickým‘ Čechám. Boleslav udělal z Čech stát. Zavedl například takové věci, jako jsou hrdelní tresty,“ tvrdí Třeštík. Právě proto ale podle něj Boleslav nakonec otočil a začal tak kult Václavova uctívání: Pokud měla totiž země skutečně prosperovat a být významným, autonomním státem, musela zapracovat nejen v oblasti politiky, ale taky církve.

Závěr Boleslavova života

„Boleslav svatého Václava potřeboval, protože chtěl pro Prahu biskupství,“ vysvětluje Třeštík. „Musel přinést nějaký pádný argument k tomu, že Čechy jsou opravdu křesťanské, že mají svatého patrona. Václav byla čerstvá legenda, kterou ve prospěch vzniku biskupství argumentoval.“ Pokud si Václavovu vraždu Boleslav skutečně naplánoval, využít ji jako nástroj k posílení vlastní moci je opravdu hodně silná káva, alespoň tedy na současné poměry. Od té chvíle, kdy převezl Václavovy ostatky na Pražský hrad, se nicméně začaly objevovat první zkazky o Václavových zázracích. Chytily se jich další psané legendy a výsledkem je, že se svatý Václav nakonec stal hlavním patronem českého národa a symbolem české státnosti.