Nacistický Titanic: Sovětská ponorka potopila loď s 10 000 německými uprchlíky

V počáteční fázi operace se na cestu do bezpečí chystal i Wilhelm Gustloff. Tuto 208 m dlouhou loď o výtlaku 25 500 tun postavil nacistický režim na oslavu své moci v roce 1937 a původně se měla jmenovat Adolf Hitler. Vůdce třetí říše se na ní také jednou plavil – šlo totiž o výletní loď Německé pracovní fronty (DAF), respektive její odnože Radostí k síle (Kraft durch Freude, KdF).

Přečtěte si také: Bitevní loď HMS Barham šla ke dnu za čtyři minuty. Její potopení se v roce 1941 tajilo

Rekreační okružní plavby ovšem plnily především propagandistické účely. Pro 1400 cestujících byl připraven celodenní program v duchu nacistické ideologie. Začátek druhé světové války ale „radostné“ plavby ukončil a Wilhelm Gustloff se stal nejprve lazaretní lodí, aby od konce roku 1940 trvale kotvil v Gdyni jako plovoucí základna budoucích německých ponorkářů.

Přetížená loď vyplouvá

Na začátku operace Hannibal se pak loď stala přirozeným cílem tisíců zoufalých německých uprchlíků, kteří se snažili dostat na její palubu. Když pak v poledne 30. ledna 1945 vyplul Wilhelm Gustloff z Gdyně směrem ke stovky kilometrů vzdálenému přístavu Kiel, tísnilo se na něm kolem 10 600 lidí. Kromě přibližně 9000 uprchlíků to bylo i kolem 1000 příslušníků ponorkové výcvikové divize a asi 400 členek pomocných sborů německého námořnictva.

K velké lodi se připojila flotila menších plavidel, na každém se mačkaly další stovky uprchlíků. Malý konvoj měly před sovětskými ponorkami chránit dva torpédové čluny, přičemž jeden z nich se musel prakticky hned po vyplutí kvůli technické poruše vrátit.

Na palubě Wilhelma Gustloffa se situace po vyplutí rychle zhoršovala. Moře bylo rozbouřené a mezi lidmi se rychle šířila mořská nemoc. Na můstku se kapitán lodi Friedrich Petersen dohadoval s korvetním kapitánem Wilhelmem Zahnem, který velel 2. ponorkové výcvikové divizi (2. Unterseeboots-Lehrdivision), jakou trasu zvolit. V 18 hodin dorazilo na můstek hlášení, že se v oblasti pohybují německé minolovky. Korvetní kapitán Zahn tak z obavy ze srážky přesvědčil Petersena, aby na obří transportní lodi nechal rozsvítit poziční světla. Záhy se ukázalo, že to byl špatný nápad.

#shipsinpics #ships #shipping - While the Soviet Navy was largely ineffective, on January 30, 1945, their submarine S-13 scored the single most lethal sinking of World War II and, indeed, all time, sinking the German military transport MV Wilhelm Gustloff, killing perhaps 9,400! pic.twitter.com/ItpzNiY1Xn

— USAS - History, Travel, Tech, Celebrities, etc! (@USAS_WW1) March 4, 2023

Štěstí opilého ponorkáře

Dále na východ už 19 dní hlídkovala sovětská ponorka S-13. Přibližně 78 metrů dlouhému plavidlu a jeho 50členné posádce velel kapitán Alexandr Marinesko, který zoufale toužil po akci, jíž by vylepšil svou reputaci. Opilství se sice v Rudé armádě běžně tolerovalo, 33letý Marinesko ale rámec obvyklé míry i na sovětské poměry značně překračoval a kvůli silné opilosti ve službě se už několikrát dostal do vážných potíží. Další selhání by mohlo znamenat jednosměrnou jízdenku na Sibiř.

Přibližně ve stejnou dobu, kdy Wilhelm Gustloff rozsvítil poziční světla, nařídil kapitán Marinesko, aby se sovětská ponorka na noc vynořila. V té době se na moře moc německých plavidel neodvažovalo, takže když hlídka spatřila na obzoru záblesk světla, domnívala se, že jde o maják. Jenže v této oblasti žádné majáky nebyly.

Když se o chvíli později mraky roztrhly, Marinesko okamžitě rozpoznal, že má před sebou velkou německou loď. Hrozba Sibiře se rázem podstatně zmenšila. Během následujících dvou hodin se sovětská ponorka vytrvale přesouvala do těsné blízkosti Wilhelma Gustloffa, na jehož přeplněných palubách si promrzlí a deprivovaní uprchlíci po 21. hodině večer z rádia vyslechli projev Adolfa Hitlera. Vůdce totiž v Berlíně slavil 12. výročí založení třetí říše.

Několik minut po skončení Hitlerova projevu se S-13 přiblížila na 1000 metrů a Marinesko vydal rozkaz odpálit torpéda ze čtyř předních torpédometů. Jako první se ve vodě ocitlo torpédo s nápisem „Za vlast“, následovalo „Za Stalina“ a „Za sovětský lid“. Čtvrté torpédo „Za Leningrad“ se vzpříčilo v torpédové rouře, tři zbylá se ale řítila směrem k lodi.

Mohlo by vás také zajímat: Bomby, kostry, granáty aneb Proč na Ostravsku ještě neskončila druhá světová válka

Horší než Titanic

Ve 21:16 prorazilo první torpédo díru do přídě Wilhelma Gustloffa, o chvíli později zasáhlo cíl i druhé a třetí torpédo. Loď přišla o hlavní zdroj energie a ponořila se do tmy. Okamžitě vypukla panika mnohem horší než na Titanicu. „Mnozí byli ušlapáni k smrti, protože se 10 000 lidí pokoušelo projít 11 přepážkami. Celé to byla obrovská tlačenice a boj o přežití,“ vzpomínal pro dokument Těsné úniky 2. světové války vysílaný na Prima ZOOM Horst Voigt, který se stal jako desetiletý chlapec účastníkem tragédie.

Venku bylo -17 °C a loď se rychle nakláněla na levobok. Lidí si uvědomili, že je čekají ledové vlny Baltu a mnozí se ani nesnažili zachránit. Kdo měl střelnou zbraň, použil ji proti sobě. Horst Voigt a jeho matka se dostali do záchranného člunu, drtivá většina lidí ale takové štěstí neměla. Mnohé čluny s kapacitou desítek lidí přitom od potápějící se lodi odplouvaly poloprázdné nebo jen s několika členy posádky.

„Bylo tam asi 65-70 lidí, z nichž víc než polovina byly děti a staré ženy a muži,“ vzpomínal Voigt na situaci ve člunu. Trosečníci zápasící v ledové vodě o život se snažili do člunu dostat, většině se to ale nepodařilo. „Námořníci je tloukli vesly do hlavy, lidé je bili po rukách,“ vzpomínal na děsivé momenty Voigt.

Wilhelm Gustloff se potopil ve 22:26, tedy pouhých 70 minut po zásahu torpédy. Z přibližně 10 600 lidí, kteří vypluli z Gdyně, jich děsivou noc přežil necelý tisíc. S přibližně 9500 obětí, z nichž 5000-6000 tvořily děti, se dodnes jedná o vůbec největší námořní katastrofu v dějinách mořeplavby. Rozsah katastrofy přitom nebyl dlouho znám – vzhledem ke stávající situaci totiž nebyla německá veřejnost o potopení Wilhelma Gustloffa informována.

Nešlo přitom o jedinou zkázu v rámci operace Hannibal. Stejný osud potkal i německou loď Goya, kterou 25. dubna 1945 v Baltském moři torpédovala sovětská ponorka L-3. Katastrofu nepřežilo na 7000 německých uprchlíků.

Zdroj: Smithsonian Magazine, Historieblog.cz